Článek
Jaroslav Panenka se narodil 1. února 1908 českým rodičům v Berdičevu na Ukrajině. Do Československa se vrátil v roce 1926, vyučil se zámečníkem a nakonec obhájil vzdělání ze sovětské měšťanky. Po vojenské službě zůstal nějaký čas v armádě jako délesloužící. Od roku 1935 sloužil u policie v Praze na Novém Městě, od roku 1937 v Přísečnici v Krušných horách, kde byl přidělen k neuniformované policii. Během květnové mobilizace byl členem jednotek SOS, po odstoupení pohraničí v roce 1938 jej přeložili na pražskou STB (policejní státněbezpečnostní oddělení), kde se zabýval sledováním ukrajinské a ruské emigrace.
Hned od začátku německé okupace, od března do května 1939, sloužil v rámci první skupiny přidělených tlumočníků na Gestapu. Pak byl vrácen na bývalé státněbezpečnostní oddělení, ze kterého se ale mezitím stalo oddělení policejního prezidia pres. B pro spolupráci s Gestapem. Tam sloužil ve druhém referátu, vedeném komisařem Jaroslavem Ženatým. Druhý referát byl přímo spojovacím úřadem s Gestapem, měl na starosti překlady dokumentů, spolupráci na vyžádaných případech a díky iniciativě ambiciózního Ženatého dělal často víc, než musel. Panenka neměl vysokoškolské vzdělání, nebyl konceptním úředníkem, ale operativcem – policistou, který případy řešil v terénu. Takových operativců kolem sebe Ženatý shromáždil v oddělení pět desítek, a Panenka se osvědčil jako schopný, iniciativní pracovník, který se nebojí nějaké té rány.
Jaroslav Panenka
Kromě toho byl ale Panenka evidentně i loajálním Čechem. Jeho nadřízený, Jaroslav Ženatý, začal od jisté doby koketovat s odbojem. Na policejním ředitelství bylo povícero lidí, kteří se snažili pomáhat podezřelým i zadrženým, a někteří se zapojili i přímo do odboje. Varovali před zatčeními a prohlídkami, zatajovali a shromažďovali nalezené zbraně, pod nosem Gestapa vynášeli informace odbojovým skupinám. K nim patřili jak Panenka, tak Ženatý. Ten se ovšem vzhledem ke svým ambicím postupně (a hlavně ex post po válce) prohlásil hlavou celého policejního odboje, kdy měl založit odbojovou organizaci Blaník. Její členové (a pomiňme otázku, jak moc z vlastní iniciativy, a jak moc na popud Ženatého) se široce angažovali v případech, kdy šlo skutečně o hlavu.
Jaroslav Ženatý.
Jaroslav Panenka pomáhal v červnu 1941 zachránit zásoby drahých potravin a lihovin Anně Čížkové z jejího protiprávně zabaveného baru Astoria, na kterém se česká policie na příkaz Gestapa musela podílet. Panenka také poskytl svůj vlastní byt pro vysílání odbojové radiostanice Sparta I, varoval odbojáře Václava Morávka před raziemi a spolu s komisařem Bedřichem Linhartem zachránili před Gestapem větší peněžní obnos jednoho z odbojářů, který mu následně pod svými jmény ukládali na účet. Bedřich Linhart byl v roce 1942 Gestapem odhalen a v říjnu 1944 popraven. O odbojářích bratrech Linhartových jsem psal už zde:
Bedřich Linhart.
Ženatého odbojová skupina se přes ministerského radu dr. Karla Strnada z hospodářské správy kanceláře prezidenta Háchy a bratry Kloudovy napojila na odbojovou organizaci ÚVOD a Panenka byl často tím, kdo Strnadovi předával zprávy z prostředí české policie a Gestapa. Panenka po válce tvrdil, že s předstihem zjistil, že Gestapo si v únoru 1943 pro Karla Strnada půjde, protože se jej úředníci vyptávali, kde Strnad bydlí. Informaci předal Ženatému s tím, aby jej varoval, ale k tomu nedošlo a Strnad byl druhého dne zatčen. Podle jednoho svědka se před Strnadovým zatčením Ženatý vyjádřil: „Dr. Strnad z Hradu – dr. Ženatý na Hrad.“ Na otázku, co tím míní, řekl Ženatý, že to ještě nemůže říct, ale že se to později dozví. Dr. Karel Strnad byl popraven v říjnu 1944 v Drážďanech.
A teď ta druhá strana mince. Panenka byl velmi aktivní, osobně se podílel třeba na zatčení Oldřicha Frolíka v září 1942. Frolík, zbrojíř československých paravýsadků, byl v danou dobu snad nejhledanější osobou. Již 15. září 1942při pokusu o zatčení jednoho úředníka Gestapa zabil a druhého těžce zranil. Ženatý i jeho lidé se na pátrání po něm podíleli velmi iniciativně a bezskrupulózně. Nejprve začali pátrat po nezvěstném Otakaru Šrámkovi, Frolíkovu spolupracovníkovi ze zbrojovky Janeček. Ženatý zadržel jeho manželku Annu a desetiletého syna Otu a nevybíravým nátlakem na Šrámkovu manželku se mu pak podařilo Šrámka vypátrat. Ten po několikahodinovém výslechu na Gestapu Frolíkův úkryt nakonec prozradil a jeho zatčení 23. září 1942 se osobně a velmi aktivně a dobrovolně účastnili i čeští policisté pres. B. Jaroslav Panenka sehrál velmi aktivní roli falešného odbojáře – řidiče nákladního automobilu, který měl Frolíkovy odvézt. Podezíravého Frolíka s pistolí v kapse srazil na zem a znehybnil, než přiskočili další ukrytí policisté a přemohli jej. Kriminální rada Wilhelm Schultze, šéf III. (kontrarozvědného) oddělení pražského Gestapa, pak všude vyprávěl, že tato akce byl od Ženatého a jeho lidí „husarský kousek“.
Oldřich a Barbora Frolíkovi byli popraveni 26. ledna 1943 v Mauthausenu, Otakar Šrámek zemřel 22. února 1943 v Osvětimi. Jeho manželka byla záhy propuštěna, ale v listopadu 1943 ji zatkli v souvislosti s jinou kauzou znovu a v říjnu 1944 byla popravena. Válku tak z rodiny přežil jen Otakar Šrámek mladší.
Oldřich Frolík
Komisař Ženatý obdržel odměnu 500 RM, ostatních sedm policistů dostalo po 300 RM. Při poválečném vyšetřování Ženatý tvrdil, že nešlo o odměnu za nějakou akci, ale o prémii za práci přes čas. Trochu se do problému ovšem zamotal. Dobře věděl a do protokolu uvedl, že peníze pocházejí z fondu, vypsaného protektorátní vládou jako odměna za pomoc při pátrání po „pachatelích“ atentátu. Tvrdil, že odměnu proto odevzdal vedoucímu operativců, inspektoru Fischkandlovi, na fond pozůstalých stráže bezpečnosti. Když to Fischkandl popřel, Ženatý si náhle vzpomněl, že peníze zaslal německému Červenému kříži. Doložit to ale nijak nemohl, potvrzení prý tehdy zaslal na Gestapo. Celý problém nakonec v případě Ženatého a dalších policistů zlikvidovalo Ministerstvo vnitra přípisem, že se nejednalo o odměnu za prokázané služby, ale o odměny za přesčasy, a pokud obviňovaní věrohodně prokáží, že si je neponechali, věc je vyřízena. Ministerstvo následně zakázalo v této věci jakékoli další vyšetřování a řízení. Vnucuje se ovšem otázka, že pokud by peníze byly skutečně za přesčasy, proč by si je tedy policisté nechtěli ponechat…
V březnu 1943 Panenka, vyžádaný Gestapem pro konkrétní akci, zastřelil během zatýkání ilegálního pracovníka KSČ Václava Herajta v kaolínce v Horní Bříze. V dubnu 1943 byl jako schopný, osvědčený a loajální policista přidělen opět přímo na protikomunistický referát Gestapa. Na rozdíl od mnoha jiných byl často přidělován do ostrých akcí, kde došlo často k fyzickým konfliktům nebo ke střelbě. Poté, co byl Gestapem v souvislosti se zadržením dr. Ženatého, podezřelého z odbojových aktivit, v srpnu 1943 i Panenka důvodně podezříván ze spolupráce s odbojem, musel se hodně snažit, aby si nadále zasloužil důvěru. Mnozí svědkové po válce vypovídali o Panenkově aktivitě a o brutalitě, kterou se vyznačoval při výsleších.
V září 1943 se podílel na zátahu na dalšího komunistu, v ilegalitě ukrytého Jana Čerstvého v Čisovicích. Při útěku ze statku, kde se Čerstvý ukrýval, jej Panenka údajně zezadu zastřelil samopalem – nebo byl přinejmenším jedním ze střelců. Spolu s ním střílel z pistole i vrchní četnický strážmistr Eduard Svítil, kterého Gestapo za zátah přibralo, podle jiných svědků komisař Gestapa Paul Dümmichen, a nebylo jasné, kdo Čerstvého zasáhl. Důležité to v té době bylo jen z hlediska případné odměny a prestiže u Gestapa. Skutečnost, že Panenka byl na akci vybaven samopalem, ale svědčí o důvěře, kterou u Gestapa v té době požíval.
Panenka se dopustil i té nejvyšší formy kolaborace jako agent-provokatér. 10. listopadu 1944 byl Gestapem nasazen v prostoru Mnichova Hradiště, kde se s falešnými doklady vydával za parašutistu ze SSSR a hledal pomoc u místního obyvatelstva. Pro něj to nebyl problém, narodil se na Ukrajině a do svých osmnácti let tam žil, rusky tedy uměl perfektně. Gestapo doufalo, že se tak napojí na parašutisty skutečné. Vrátil se za pět dní s nemilými zkušenostmi. V prostoru Kněžmost-Skalka-Branzes-Valešov údajně vytvořili obyvatelé ochranné oddíly pro případ partyzánských přepadů. Kdykoli se Panenka pokusil žádat o potraviny nebo ilegální ubytování, musel se dát obratem na útěk, protože obyvatelé okamžitě vyrozuměli četníky a začali jej pronásledovat. Stejně dopadl v Nové Vsi, kde požádal o teplé jídlo zemědělce na poli. Ten jej vzal k sobě na statek, ale zároveň poslal syna pro četníky. Vzápětí Panenku honilo nejen četnictvo, ale i 15-20 místních s vidlemi a kosami.
Za pár dní ale šel Panenka do akce znovu. Spolu se Štěpánkem se podílel 2. prosince 1944 na zásahu proti komunistickým odbojářům v Bezděkově u Rožmitálu pod Třemšínem, připravenému klatovským Gestapem. Panenka, přidělený trvale ke Gestapu, to dostal rozkazem, ale jeho podmínka byla, že mu bude k akci z pres. B přidělen kolega Ladislav Štěpánek. To byl další „ranař“ a Ženatého spolehlivý kádr. Komisař Jantur z pražského Gestapa údajně oběma vyhrožoval, že když nebude dopaden hledaný Alois Hovorka (krycím jménem “Krtek”), celá obec Bezděkov o nějakých 50 číslech bude vyhlazena.
Oba policisté, které na místo přivedl konfident Gestapa, lékárenský laborant Miroslav Náhlovský, se vydávali za parašutisty. Když k nim odbojáři nakonec pojali nedůvěru, protože prostě vypadali jako policajti, a vytasili na ně pistole, policisté následně v přestřelce postřelili Náhlovského bývalého šéfa, lékárníka Jiřího Třasoně, Emanuela Habadu, jeho syny Karla a Josefa a Aloise Hovorku. Kromě Třasoně, který shodou náhod přežil ve věznici v Terezíně, byli všichni ostatní zavražděni 20.dubna 1945 na Pankráci. Následkem akce bylo zatčeno 46 lidí. Panenka se Štěpánkem byli za akci vyznamenáni jako vůbec první Češi německým Záslužným křížem s meči II. třídy, každý také částkou 500 RM a jako vánočním dárkem výhodnou koupí zabaveného rádia od Gestapa. Celá záležitost včetně jejich vyznamenání byla ale držena v tajnosti.
S koncem války Panenkova kariéra paradoxně hned neskončila. Komisař Ženatý se již 5. května 1945 vrátil z Terezína, kde přečkal válku, chopil se své bývalé funkce a zapojil se do povstání. 9. května ráno jeho skupina obsadila budovu Gestapa, odkud právě odjížděla kolona jeho zaměstnanců a vojáků SS. Vzápětí ale dorazila sovětská SMERŠ a budovu přebrala. Ženatý a jeho skupina policistů pro spolupráci s Gestapem se mávnutím proutku změnila na skupinu „pro styk se sovětskou policií“. Deset dní zatýkali uprchlé členy Gestapa, kolaboranty i vlastní kolegy. Panenka se podílel mj. na zatčení Leo Drnovského, bývalého vedoucího protižidovského referátu pres. B, nebo bývalého parašutisty, konfidenta Karla Čurdy. 19. května ale spadla klec a jiní policisté sebrali celou Ženatého skupinu, která zalovila zřejmě ve vyšších politických patrech, než si mohla dovolit.
Ženatý a další byli z vazby propuštěni po třech nedělích, jiní takové štěstí neměli. K nim patřil i Jaroslav Panenka, na kterého se leccos vědělo. Právě díky obouznačnosti jeho jednání se vyšetřování táhlo dlouho, V první retribuci byl nakonec propuštěn, ale při jejím obnovení v roce 1948 putoval do vazby znovu a 22.října 1948 byl odsouzen k smrti a popraven. Jeho nepochybně odvážná odbojová aktivita, kterou projevoval v první polovině okupace, nakonec nestačila. Kombinace touhy po odměnách, policejní kariéře a především strachu jej dovedly na opačnou stranu barikády. Nic není černobílé, a tahle doba taková nebyla už vůbec.
Článek je výňatkem z připravované knihy Panoptikum hříšných lidí stavu kriminalistického.
Zdroje:
ČERVENKA, Michal: Čeští tlumočníci v Petschkově paláci 1939 – 1945 -nevděčná práce nebo cesta nahoru? Magisterská závěrečná práce, UJEP Ústí nad Labem 2008.
VONDRÁŠEK, Jakub: Ve službách Gestapa? Oddělení „B“ pražského policejního ředitelství v letech 1939-1943.Magisterská závěrečná práce, Historický ústav, Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích 2024.
SOA v Praze, fond MLS Praha, spis Jaroslav Ženatý, TK XVII 15750/48. Č. 0 505/40.
ABS, fond Ústředna Státní bezpečnosti Praha (305),sign. 305-638-4, 305-679-5, 325-42-5.
ABS (fond SÚMV), fond Stíhání nacistických válečných zločinců Státní bezpečností (325), sign. 325-174-2, 325-40-1.
