Článek
Nejstarší z bratrů, Bedřich Linhart, se narodil do rodiny mlynářů 9. dubna 1886 v Praze. Měl tři bratry a tři sestry, vyučil se holičem. Za první světové války se z něj po zajetí na frontě stal legionář Československého vojska na Rusi. V říjnu 1918 se poté, co jeho demoralizovaní podřízení odepřeli poslechnout rozkaz, zastřelil plukovník Josef Švec. Bedřich Linhart vzápětí pěstmi napadl jednoho ze strůjců vzpoury, komunistického agitátora Josef Vodičku.
Po návratu z války pracoval Bedřich Linhart od roku 1920 u policie. Dokonale ovládal němčinu, již v roce 1923 byl agentem zpravodajského oddělení. Před rokem 1932 už pracoval v pražském politickém oddělení, které sledovalo hlavně činnost KSČ. Hned po 15. březnu 1939 byl jako specialista na KSČ nuceně přidělen jako tlumočník k protikomunistickému referátu Gestapa, záhy odcestoval služebně na dva měsíce do Švýcarska, kde měl sledovat českou emigraci. V létě 1940 byl přeřazen zpět na policejní ředitelství a dostal se na tv. oddělení pres. B, na referát dr. Jaroslava Ženatého „pro spolupráci s Gestapem“.
Bedřich Linhart.
Pod přezdívkou „Polda“ ovšem po celou dobu spolupracoval, stejně jako jeho tři bratři, s odbojem. Třebaže nelze předpokládat, že by si po dlouhé praxi úředníka protikomunistické policie komunisty zamiloval, začal si zřejmě uvědomovat, že jsou především Čechy, a až potom komunisty. Linhartovi ale pracovali především pro vojenskou odbojovou organizaci Obranu národa a byli v kontaktu i se skupinou tzv. Tří králů – Balabánem, Mašínem a Morávkem. Bedřich Linhart vynášel zprávy z Gestapa, varoval podezřelé před zatčením, ukrýval vysílačku Sparta I a v policejní práci nijak aktivní nebyl.
V červnu 1941 byl ale jako bývalý legionář penzionován. Zatčen byl v červenci 1942, v pátek 20. října 1944 v 16.00 byl popraven pankráckou gilotinou. Josef Vodička, komunistický agitátor z legií, se kterým se Bedřich Linhart kdysi porval, se v roce 1951 stal členem ÚV KSČ. Jakožto předseda ÚV Svazu protifašistických bojovníků prosadil odstranění pamětní desky policistům, padlým v odboji, včetně Bedřicha Linharta, z domu na Národní třídě. Deska byla obnovena až po roce 1990. Dnes se bohužel už na domě zase nenachází. Okolnosti, proč tomu tak je, se mi zatím zjistit nepodařilo.
Zdeněk Linhart.
Mladší Zdeněk Linhart se narodil 12. května 1888. Pracoval jako tramvaják a stejně jako všichni jeho bratři a dvě sestry se za okupace zapojil do odboje. I on poskytoval byt pro ukrývání radiostanice Sparta I, zajišťoval její přemisťování a ukrýval radiotelegrafistu Jindřicha Klečku. Když Gestapo odhalilo poslední stanoviště vysílačky v akcízu v Jinonicích a udělalo tam 4. října 1941 zátah, při akci se radiotelegrafista Klečka zastřelil. Gestapo nejenže ukořistilo vysílačku, ale i depeše a další listinné materiály. Na jejich základě byl pak na druhý pokus zatčen i Zděněk Linhart. Zemřel 17. ledna 1943 v koncentračním táboře Stutthof.
Václav Linhart.
Ještě mladší Václav Linhart se narodil 21. července 1892. Pracoval jako faktor tiskárny Ministerstva národní obrany, později Ministerstva vnitra. Zapojil se v rámci organizace Obrana národa do výroby a šíření letáků, ukrýval vysílačku Sparta II, telegrafistu Klečku i další ilegály. Po zátahu v Jinonicích byla při razii Gestapa v jeho bytě v Nuslích zatčena jeho manželka a zastřelen nevinný podnájemník, kterého Gestapo považovalo za Linharta. Ten ale doma nebyl. Dalších devět měsíců se ukrýval v ilegalitě na interní klinice v Plzni. Dopaden byl až 4. července 1942. Při zatčení se mu podařilo spolknout cyankáli a vzápětí zemřel. Jeho manželka Karla válku i věznění v Ravensbrücku přežila.
Otto Linhart jako Jan Zach, leden 1942
Nejmladší z bratrů, Otto Linhart, se narodil 24. září 1895. I on byl, stejně jako Bedřich, za Velké války zajat a vstoupil do československých legií v Rusku. Jeho specializací byla radiotelegrafie, a u té zůstal i po válce: pracoval jako kontrolor-radiotelegrafista na Ředitelství pošt a telegrafů. To se za okupace velmi hodilo Obraně národa, která jej jako radiotelegrafistu zapojila do odboje. Otto Linhart byl jedním z těch, kteří obsluhovali odbojové vysílačky Sparta. Kromě toho s bratry distribuoval ilegální tiskoviny a ze zaměstnání vynášel neveřejné informace. Později pracoval pro organizace ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího), PVVZ (Petiční výbor Věrni zůstaneme) a pro skupinu Tři králové. Několikrát se při zásazích Gestapa proti odboji vyhnul zatčení. Jen díky náhodě, kdy ho při čištění zbraně omylem postřelil kolega, radiotelegrafista Klečka, a on se musel léčit, nebyl na místě zátahu v Jinonicích. Nicméně Gestapo o něm vědělo a vedlo ho v pátrání. Linhart změnil vzhled a obstaral si falešné doklady na jméno Jan Zach.
Po půl roce se z Prahy přesunul na kliniku do Plzně, kde se setkal s bratrem Václavem. Brzy se zapojil do odbojové práce jako radiotelegrafista i tam. Dalšímu zátahu, kdy byl na nádraží zatčen jeho kolega z odboje, se kterým měl schůzku, unikl opět na poslední chvíli. Přesunul se díky odbojové síti do další nemocnice do Strakonic. Jeho bratr Václav nedbal jeho varování, zůstal v Plzni a druhý den byl zatčen. Stejně se vedlo v Praze i třetímu bratrovi, Bedřichovi.
Otto Linhart jako Jan Klika, září 1943
V ilegalitě strávil Otto Linhart celkem dlouhých 43 měsíců. Později se již do odboje nezapojil a soustředil se na to, aby unikl a přežil. Střídal místa a města, měnil jména, doklady i podobu, vystupoval jako Jan Zachar nebo Jan Klika a nejméně jednou unikl dalšímu zatčení. Konec války jej zastihl v Praze, kdy byl krátce zatčen příslušníky Revoluční gardy, jelikož měl padělané doklady a v kapse pistoli. Zadržení nemělo naštěstí dlouhého trvání. Po válce se Otto Linhart šťastně shledal s manželkou, synem i dvěma sestrami. Z bratrů, jak jsem psal výše, nepřežil ani jeden. Otto dál pracoval jako kontrolor v telegrafní ústředně na ředitelství pošt. Za jeho odbojovou práci se žádného většího ocenění nedočkal. Zemřel zapomenut 29. března 1980 v Praze.
Zdroje:
ČERVENKA, Michal: Čeští tlumočníci v Petschkově paláci 1939 - 1945 -nevděčná práce nebo cesta nahoru? Magisterská závěrečná práce, UJEP Ústí nad Labem 2008.
RAMEŠ, Karel: Žaluji. Pankrácká kalvarie. Orbis, Praha 1946.
VONDRÁŠEK, Jakub: Ve službách Gestapa? Oddělení „B“ pražského policejního ředitelství v letech 1939-1943. Magisterská závěrečná práce, Historický ústav, Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích 2024.
