Josef Valčík a Jaroslav Švarc - koželuh a cukrář

Josef Valčík se narodil 2. listopadu 1914 ve Smolině u Valašských Klobouk. Jeho rodiče, Jan a Veronika, měli kromě něj ještě další tři syny a čtyři dcery. Josef absolvoval tři třídy obecné ve Smolině a dva roky pokračovací školy v Lačnově a poté se vyučil ve Valašských Kloboukách koželuhem. V této profesi pracoval v letech 1934-1936 v Baťových závodech v Otrokovicích a ve Zlíně.

V říjnu 1936 nastoupil vojenskou službu u pěšího pluku 22 v Jičíně, získal hodnost četaře. S plukem prožil mobilizaci, po okupaci byl propuštěn a vrátil se na své pracovní místo do Otrokovic. V srpnu 1939 odešel jižní cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Egypt do Francie, kam se dostal na jaře 1940. Jako příslušník čs. 2. pluku se zúčastnil bojů na frontě a byl vyznamenán Československým válečným křížem. Po zhroucení Francie byl jako ostatní evakuován do Velké Británie.

Tam absolvoval školu pro rotmistry a v následujícím roce se přihlásil pro plnění zvláštních úkolů. Absolvoval obvyklé kursy jako všichni ostatní adepti výsadků, tedy kurs sabotážní, parašutistický a kurs útočného boje. Ve většině vojenských dovedností byl v sabotážním kursu hodnocen jako velmi dobrý, v polních cvičeních, hlášeních a čtení map a náčrtech jako dobrý. Test z výbušnin a demolic splnil na 98 %, test z map a náčrtů na 82 %, v morseovce zvládal 10 slov za minutu. Stejně jako Bublík ovládal kolo, motocykl a koně, automobil řídit neuměl. Jako většina parašutistů byl dobrým lyžařem.

Kursy dokončil 22. října 1941, a během nich byl vybrán do výsadku Silver A, spolu s velitelem nadporučíkem jezdectva Alfredem Bartošem a radiotelegrafistou četařem Jiřím Potůčkem. Úkolem skupiny bylo zajištění ztraceného spojení domácího odboje s Londýnem, k němuž měla sloužit vysílačka Libuše, a dále vytvoření střediska, které mělo koordinovat činnost všech vysazených parašutistů. V neposlední řadě se exil snažil prostřednictvím Silveru A kontaktovat škpt. Morávka a jím řízeného agenta A-54, příslušníka Abwehru Paula Thümmela.

Výsadek seskočil současně s Anthropoidem a Silverem B 29. prosince 1941. Vysazen byl s obvyklou chybou u Poděbrad, asi 40 km od místa plánovaného přistání. Kromě skutečnosti, že se Valčík při přistání ztratil oběma kolegům a nalezl je až se zpožděním několika dní, byl výsadek velmi úspěšný. Valčík se díky falešným dokladům uchytil v pardubickém hotelu Veselka jako pomocný číšník, který krom ostatních hostů obsluhoval často i členy místní služebny Gestapa. Počátkem března byl ale díky nešťastné náhodě dekonspirován, musel zmizet a Gestapo po celé zemi rozšířilo pátrací plakáty s jeho popisem a fotografií. Po krátkém pobytu na venkově se nakonec dostal do Prahy, spolupracoval s výsadkem Anthropoid a podílel se na zajištění náletu na Škodovy závody v Plzni. Podařilo se mu splnit všechna zadání, a zpravodajsky (a mnozí nepodloženě tvrdí, že i prakticky) se podílel na přípravě atentátu na Heydricha.

Během zostřené bezpečnostní situace po atentátu se Valčík, již v lednu povýšený do hodnosti podporučíka a vyznamenaný Československým válečným křížem, nakonec ocitl s ostatními šesti muži různých výsadků v kryptě kostela v Resslově ulici, kde všichni nalezli smrt. Bartoše, zdržujícího se na Pardubicku, postupně vypátralo Gestapo a 22. června se v situaci, hrozící zatčením, zastřelil. Jediný, kdo zbyl z výsadku, byl radiotelegrafista Potůček, který dále udržoval spojení s Londýnem, třebaže i jemu bylo Gestapo v patách. Jeho poslední depeše končila slovy: „Fred nezvěstný. Lidé nedůvěřiví, nemožno navázat styky. Zůstal jsem sám.“ Za spolupráci se Silverem A byla 24. června vypálena osada Ležáky a její obyvatelé byli popraveni. Vyčerpaný Potůček, střídající místa pobytu i umístění vysílací stanice, byl 2. července zastřelen protektorátním četníkem, když usnul v křoví během štvanice, která na něj byla uspořádána.

Jaroslav Švarc se narodil 11. května 1914 ve Velkém Újezdě v okrese Hranice na Moravě. Otec František byl tesařem, matka Anna vedla rodinné hospodářství. Švarc měl dvě sestry, Libuši a Annu. Údajně vzhledem ke slabé tělesné konstituci nezdědil otcovo řemeslo, ale vyučil se cukrářem. V tomto oboru pak pracoval v Praze. Tělesnou konstituci si zlepšoval cvičením v Sokole.

V říjnu 1936 nastoupil základní službu k pěšímu pluku 23 do Trnavy, později byl převelen k pěšímu pluku 13 do Šumperku. Absolvoval poddůstojnickou školu, byl povýšen na svobodníka a přeložen ke hraničářskému pluku 4 v Hlučíně. V létě 1938 byl povýšen na desátníka, sloužil v posádce pevnostního srubu. Po záboru pohraničí sloužil jako velitel kulometného družstva na Podkarpatské Rusi a po okupaci zbytku republiky byl z armády propuštěn.

Na druhý pokus se mu podařilo opustit jižní cestou republiku a v březnu 1940 byl ve Francii zařazen k 8. rotě 2. čs. pěšího pluku, s níž se zúčastnil bojů. V červnu byl evakuován do Velké Británie, povýšen na četaře a zařazen ke 2. pěšímu praporu. V létě následujícího roku se přihlásil ke speciálním operacím a v období od 19. září 1941 do 23. března 1942 podstoupil výcvik.

Absolvoval stejné kursy jako ostatní: základní sabotážní kurs (19. 9. 1941 - 20. 10. 1941, STS 25, Skotsko), parašutistický kurs (21. 10. 1941 – 28. 10. 1941, STS 51, Ringway u Manchesteru) a poté byl zařazen na výcvikovou stanici STS 2 Bellasis. V závěrečném hodnocení kursu byl hodnocen většinou jako velmi dobrý, s výjimkou polních cvičení (dobrý), morseovky (dobrý, 7 slov za minutu) a hlášení (celkem dobrý). Test ze čtení map a náčrtů splnil na 94 %, test z výbušnin a demolic na 100 %. Neovládal řízení motocyklu, ale kola a automobilu ano, a byl samozřejmě i dobrým lyžařem.

29. dubna 1942 seskočil společně s Ludvíkem Cupalem do okupované vlasti jako člen výsadku Tin s úkolem atentátu na protektorátního ministra a vrchního představitele kolaborace Emanuela Moravce. Spolu s výsadkem Tin byl současně na stejnou plochu vysazen výsadek Intransitive. Výsadky přistály podle plánu u obce Věšín u brdské Padrti, Švarc se ovšem při dopadu zranil a s Cupalem (rovněž zraněným) se nenašli. Stejně tak nenašli kontejner s materiálem. Švarc se vydal do Prahy, kde kontaktoval Opálku, snažil se vyléčit a nalézt kolegu z výsadku. Po atentátu jako první odešel do osudného úkrytu v kryptě kostela.

Zdroje:

KMOCH, Pavel: Operace Anthropoid. Epilog. Academia, Praha 2018.

ŠOLC, Jiří: Přijdeme za svítání. Diverze v neregulérní válce československého odboje v letech 1939-1945. Praha 2005.

ŠUSTEK, Vojtěch: Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava. Svazek 1. Praha: 2012.