Článek
Miloslav Jebavý se narodil 27. srpna 1911 v Hájích nad Jizerou, vystudoval gymnázium v Olomouci. V roce 1930 se vydal bez znalosti jazyka a s prázdnými kapsami do Francie, aby dobyl svět. Brzy ovšem vystřízlivěl, a nakonec vstoupil v Marseille do cizinecké legie. Sloužil v Maroku a v Alžírsku, účastnil se krvavých bojů s domorodými povstalci, povýšil na seržanta a důstojnického čekatele. Důstojníkem se nestal jen proto, že nebyl rodilým Francouzem. S pěším plukem 11. REI se účastnil v roce 1940 nasazení na frontě v severní Francii, jednotka byla v bojích prakticky zničena. Jen zbytkům se podařilo se štěstím ustoupit za vzápětí ustanovenou demarkační linii a nedostat se tak do německého zajetí. Jednotku formálně rozpustili a spálili plukovní zástavu. Vichystická Francie byla od té doby, když ne pod německým protektorátem, tedy pod faktickou kontrolou. Po podpisu příměří byl Jebavý poslán zpět do Afriky.
Miloslav Jebavý v uniformě cizinecké legie
Tam se ovšem rozhodl uprchnout do Anglie, v červnu 1941 s několika kolegy zakoupili u Casablanky rybářskou loď a dopluli do Gibraltaru. Zájemců bylo asi devadesát a loď jich pojmula najednou jen třetinu, pro ostatní se musela vracet. První várce, ve které byl Jebavý, ale i budoucí velitel výsadku Glucinium, npor. Vítězslav Lepařík, se útěk povedl, ostatním ne – loď byla při návratu do Casablanky zadržena a zabavena, čekající vojáci pochytáni a odsouzeni k dlouholetým trestům vězení za dezerci. Jebavý a ostatní úspěšní uprchlíci byli v nepřítomnosti odsouzeni k trestu smrti zastřelením.
Jebavý se hlásil do RAF, ale pak vstoupil jako znalec severní Afriky do nespecifikované složky britské armády, absolvoval paradesantní výcvik a kursy Commandos a působil jako zpravodajec tajné služby Secret Inteligence Service (MI-6). Podrobnosti o jeho činnosti bohužel nejsou známé, ale vzhledem k řadě udělených francouzských a britských vyznamenání a různým indiciím by to rozhodně bylo téma na dlouhý dobrodružný román. Pod jménem Felix Stargart, které přijal po svém vstupu do cizinecké legie, pracoval v Gibraltaru. Ještě koncem roku byl nasazen opět v Maroku a v Alžírsku, kde to znal, následujícího roku působil i v Libyi. Ještě v roce 1941 byl vysazen padákem v severní Francii, po návratu z akce pak začátkem roku 1942 v jihovýchodní Francii, kde jej vysadila ponorka.
V Montpellier ale Jebavého v červenci zatkla jako uprchlého legionáře francouzská policie a uvěznila jej v Eysses. V lednu 1944 Jebalý z vězení uprchl a přes Španělsko se dostal opět do Gibraltaru, odkud se vrátil do Británie. Tam jej ovšem Britové překvapivě na dva týdny zavřeli, protože jej vzhledem k dlouhé nepřítomnosti pokládali za defektora a možného dvojitého agenta. Tou dobou měl již údajně propůjčenou hodnost majora. Mnoho informací o jeho činnosti působí poněkud fantaskně, ne úplně věrohodně a některé si poněkud odporují. Většina z nich totiž pochází přímo od Jebavého z doby, kdy jej po zadržení vyslýchala StB.
Znechucený přístupem Britů se nechal Jebavý v létě 1944 přeložit k francouzské exilové armádě, kde v hodnosti praporčíka zastával funkci velitele roty parašutistického praporu v Camberley. Pak působil jako instruktor pozemního boje francouzské bombardovací perutě, údajně se také několikrát účastnil nočních náletů na Normandii jako člen posádky bombardéru. Poté se vrátil k parapraporu, s nímž bojoval ve Francii, po osvobození Paříže přešel opět do řad cizinecké legie ke 13. půlbrigádě. V březnu 1945 byl v bojích na Rýně těžce raněn a téměř rok strávil v nemocnicích.
Po návratu do vlasti v dubnu 1946 pracoval v bratrově obchodní firmě Prago-Export. Po komunistickém puči údajně pojal úmysl emigrovat letadlem ze žateckého letiště, ale důstojník britského vojenského pasového úřadu jej přesvědčil, aby neodcházel a ilegálně pracoval proti režimu. V březnu 1949 byl Jebavý zatčen StB v rámci Akce Norbert a obviněn ze spiknutí se západními tajnými službami, s nimiž a s dalšími československými občany, vojáky i civilisty, měl spolupracovat na přípravě vojenského puče v rámci tzv. skupiny Praha-Žatec.
Celá kauza je zahalená do klasické mlhy politických procesů, kdy není jasné, co je pravda a co si StB vymyslela a mučením donutila obviněné přiznat. Nepravděpodobná je možnost, že celý „pokus o puč“ vznikl jako provokace Státní bezpečnosti, ta na něj nicméně náhodou přišla a využila jej k monstrprocesu. Na vyšetřování se kromě StB podílel i Reicinův 5. odbor MNO, dříve nesoucí název OBZ. Jebavý nic nezapíral, u soudu prohlásil, že „se cítí částečně vinným v tom směru, že nikdy nic nezamýšlel proti republice, nýbrž jen proti komunistické straně“, a že „účelem a cílem zamýšleného puče bylo zvrátiti nynější komunistickou diktaturu a navrátiti ČSR do řady demokratických států, přičemž se pomýšlelo na obnovení stavu, jaký byl před rokem 1938“.
Miloslav Jebavý ve vazbě
V červnu 1949 byl spolu s pěti dalšími Jebavý odsouzen za velezradu a vyzvědačství k trestu smrti, desítky dalších lidí skončily ve vězení s různě dlouhými výměrami trestů. Padlo osm rozsudků doživotí a dva na 25 let. Dobový tisk Jebavého hodnotil slovy: „Odsouzený Miloslav Jebavý je typický žoldák, cynik, zvyklý na krev a masakry.“
Jebavý dokonce v rámci odvolání napsal nejvyššímu soudu v Brně sebevědomý dopis, v němž realisticky zhodnotil situaci v republice a cíle své i svých druhů: „…neměl jsem důvodů cítit nenávist ke straně jako takové, nýbrž k jejímu vedení, které se násilím zmocnilo veškeré moci ve státě a násilím se u moci udržuje, zkreslilo vůli lidu simulakrem voleb a potlačuje základní práva a svobodu převážné většiny národa. O tom už svědčí přeplněné věznice a pracovní tábory. Kdyby se byla takového jednání dopustila kterákoliv jiná politická strana, byli bychom jednali stejně. Boj za svobodu národa proti násilné diktatuře jest bojem čestným a svoboda a demokracie přece vždy nakonec zvítězí.“
Vazební fotografie Miloslava Jebavého
Odvolání bylo přirozeně zamítnuto, milost prezident Gottwald neudělil. Zapříčinil se o to možná i sám Jebavý, který v žádosti o milost typicky otevřeně napsal: „Slovutný pane prezidente! Jako jsem řekl pravdu vždy a každému, řekl jsem ji i před soudem. Můj ilegální boj v Československu ne platil republice, neboť tu jsem vždy miloval, nýbrž komunistické straně, jejíž jste předsedou.“ Miloslav Jebavý a čtyři další odsouzení ze skupiny Praha-Žatec byli popraveni ráno 18. července 1949 od 5.10 do 6.40. Jebavý umíral na šibenici 12 minut. Jeho tělo, stejně jako ostatky Karla Sabely a Viléma Soka, bylo pohřbeno do šachty č. 14 u severní zdi Ďáblického hřbitova, kde leží dodnes. Nedávný pokus o jejich exhumaci a uložení do řádného hrobu byl zatím bohužel neúspěšný. Rozsudek nad Miloslavem Jebavým a dalšími osmi odsouzenými byl zrušen městským soudem v Praze v roce 1991.
Pamětní deska Miloslavu Jebavému v rámci projektu Poslední adresa na domě v Opletalově ulici 34 v Praze
Zdroje:
