Kurt Wilfer – vedoucí pobočky SD a agent StB

Kurt Walter Wilfer se narodil 1. srpna 1901 v Adorfu v Sasku. Po otci měl československou státní příslušnost, rodina pendlovala v příhraničním regionu mezi Německem a ČSR. Vystudoval textilní průmyslovku v Aši a působil již v roce 1930 v čs. armádě jako agent Abwehru. V roce 1932 byl spolu s otcem Rudolfem a bratrem Rudolfem zatčen a vojenským soudem odsouzen za velezradu na sedm let, v říjnu 1938 byl po odstoupení pohraničí v rámci „dobrých vztahů“ s říší propuštěn do Německa.

Údajně měl od Himmlera obdržet jako kompenzaci 200 000 korun a hodnost SS-Untersturmführera. Stačil se ještě jako novopečený člen SD angažovat při přípravě akce, kdy 14. března 1939 příslušníci SS, převlečení do uniforem Hlinkovy gardy, v Bratislavě „terorisovali, házeli bomby a demonstrovali za odtržení Slovenska od ČSR“. Wilfer zaslal koncem května 1939 Adolfu Hitlerovi obsáhlý dopis, kde poukazoval na své zásluhy, „utrpení“ a schopnosti a požadoval zaměstnání u Gestapa, a také zapsání do řad NSDAP k 1. lednu 1930.

U SD jako velmi schopný kádr rychle stoupal. Za okupace byl šéfem pobočky SD 110, která fungovala na Václavském náměstí 17 pod zástěrkou krycí firmy Textilia. V době SNP byl služebně nasazen na Slovensku v rámci Einsatzgruppe „H“ jako vedoucí SD Sonderdienststelle v Bratislavě. Jeho zpravodajská práce cílila na odhalení Slováků, kteří se v SNP angažovali, a jejich následné zatčení a postih německým bezpečnostním aparátem.

Po válce tvrdil, že u SD pracoval v podstatě jen jako řadový úředník, administrativní síla a poslíček, a byl využíván orgány ZOB (Zemský odbor bezpečnosti, předchůdce StB) jako svědek proti konfidentům. Poté byl v roce 1948 odsouzen na minimálních retribučním dekretem daných pět let pouze za propagaci nacismu, jelikož žádné další jeho provinění nebylo známo.

V květnu 1952 se při propuštění z vězení, kde byl držen z nejasných důvodů o dva roky déle, zavázal ke spolupráci s čs. rozvědkou pod stejným krycím jménem, jaké měl u SD – tedy ing. Otakar Havlíček, V některých svazcích je veden i pod krycím jménem Marica. Zdánlivě velmi úspěšný zpravodajský agent, pracoval jako řidič na francouzské a americké ambasádě, ale mnoho úkolů údajnou nedbalostí pokazil. Získal třeba otisk klíče k trezoru na ambasádě, ale udělal jej tak nedbale, že se nedal použít. Svým řídícím orgánům sděloval vlastně jen to, o čem se domníval, že již fakticky vědí. V roce 1954 vzniklo nejasné podezření, že se stal agentem americké rozvědky v NDR. Vzhledem k jeho čilým písemným i osobním kontaktům s bývalými příslušníky SD v Německu existovalo i podezření z jeho napojení na německé tajné služby, ale ani to se nepotvrdilo.

Na druhou stranu získal ke spolupráci bývalého šéfa služebny SD v Hradci Králové Wernfrieda Pfaffa, v roce 1958 se podílel na únosu svého bývalého konfidenta Nikifora Horbanjuka, bývalého kozáckého generála, následně v ČSR odsouzeného na 20 let. Od roku 1959 žádal Wilfer, který se léčil s tuberkulózou a v té době pracoval v kamenolomu, opakovaně a marně o povolení k vystěhování do SRN, jejíž státní příslušnost o dva roky dříve obdržel (do té doby měl jen občanství NDR).

Na základě informací od Horbanjuka, výslechu bývalého příslušníka Gestapa Jaroslava Nachtmanna a různých konfidentů v rámci akce Cidlina ale vyplynula najevo jeho činnost za okupace, jeho agenturní svazek inv. č. 5826 s krycím jménem Havlíček byl v lednu 1965 zrušen a na Wilfera byl založen osobní operativní svazek s intenzivním rozpracováním. Wilfer měl mít podle vyšetřování v Praze na svědomí likvidaci sedmi ilegálních skupin a zatčení více než sta lidí, z nichž 20 bylo popraveno a nejméně deset dalších zahynulo v koncentračních táborech. Další zatčení a následné popravy obětí, zatčených na základě jeho zjištění, měl Wilfer zapříčinit během SNP v Banské Štiavnici. Dne 2. ledna 1966 byl Wilfer za „zločin veřejného násilí zlomyslným konáním za okolností zvláště nebezpečných“ odsouzen na dalších deset let. Po pěti letech byl ale propuštěn a v roce 1971 se vystěhoval do SRN. Jestli byl pověřen nějakou další agenturní prací z pramenů nevyplývá.

Zdroje:

STÁTNÍK, Dalibor: Agenti nacistických bezpečnostních složek Gestapa a Sicherheitsdienstu ve službách StB (Kurt Wilfer a ti druzí.) In: Sborník AMV 1/2003, s. 5-35.

ABS, Historický fond Státní bezpečnosti (H) – arch. č. H-677-1. Rozhodnutí, 13. 1. 1965,

ABS, Historický fond Státní bezpečnosti (H) – arch. č. H-677-1.  Rozsudek, 2. 11. 1966.

ABS, Historický fond Státní bezpečnosti (H) – arch. č. H-677-1. Návrh na uložení operativního svazku, 12. 4. 1976.