Článek
Jedním z problémů spolupráce se sousedními státy bylo ztotožňování mrtvol, které vydal Dunaj. Ten tvoří jen poměrně krátkou část společné hranice Slovenska s Rakouskem od Devína po předměstí Bratislavy, poté protéká hlavním městem Slovenska a pár kilometrů za ním od Hamuliakova je již hranicí mezi Slovenskem a Maďarskem. Hranicí je ovšem staré koryto řeky, koryto nové, tedy vodní dílo Gabčíkovo, leží na slovenském území. Obě koryta se pak střetávají u Sapu a Dunaj je hranicí až k maďarskému městečku Szob, kde vtéká na maďarské území. Délka Dunaje na území Slovenska či na jeho hranici je přibližně 172 km.
Na ministerstvu vnitra proběhla 15. února 1971 porada, která měla neutěšenou situaci s mezistátní komunikací a identifikací připlouvajících mrtvol vyřešit. Zprávu o ní předkládal náčelník Federální kriminální ústředny, pplk. Rudolf Pathy. Podle záznamu vyplavil Dunaj za poslední čtyři roky 77 mrtvol, přičemž šlo převážně o rakouské nebo jiné cizí státní příslušníky. Z tohoto počtu bylo identifikováno 28 Rakušanů – čtyři obratem, ostatní až po delším vyšetřování. Vůbec se nepodařilo ztotožnit 13 těl, u nichž byl nicméně předpoklad, že dopluly z Rakouska. Požadavky k pátrání přicházely z Rakouska komplikovaně, rakouské velvyslanectví je předkládalo ministerstvu zahraničních věcí, a teprve potom došly Federální kriminální ústředně. Jindy je odesílal rakouský generální konzulát v Bratislavě na úřad vlády SSR, odkud byly postoupeny na Hlavní velitelství VB SSR. Některé případy tak unikaly celostátní evidenci. Jelikož požadavky rakouské strany k pátrání často neobsahovaly potřebné údaje, korespondence kolem jednotlivých kauz trvala i čtyři měsíce. Celou problematiku samozřejmě zdržovala i nutnost provádět obousměrně překlady veškeré komunikace.
Oznámení o pohřešované osobě
Praxe byla taková, že mrtvola byla po ohledání a zajištění stop odeslána na katedru soudního lékařství Univerzity Komenského v Bratislavě k provedení pitvy. Po ní byly neztotožněné mrtvoly pohřbívány na bratislavském hřbitově ve Slavičím údolí. Výlohy včetně pohřbu činily asi 3000,- Kčs a hradilo je federální ministerstvo vnitra. Pokud byla mrtvola později ztotožněna na základě u ní nalezených věcí, docházelo k exhumaci a identifikaci příbuznými a svědky, kteří museli přijet z Rakouska. K tomu všemu docházelo díky zdlouhavé korespondenci až s velkým časovým odstupem.
Vyrozumění o neznámé mrtvole v češtině a maďarštině
Podobné problémy nebyly s maďarskou stranou, se kterou tvořil Dunaj podstatně delší hranici a kde se mrtvoly z Dunaje lovily také. Po vzájemné dohodě se vše řešilo operativně telefonáty a dvojjazyčnými tiskopisy, případní svědci byli přiváženi ke ztotožnění na místo již při vyšetřování. Pokud patřilo tělo maďarskému příslušníkovi, bylo předáno maďarské straně, v opačném případě obě strany dál spolupracovaly na vyšetřování. Bylo samozřejmě v zájmu jak rakouské, tak československé strany, aby byl vyhledávací proces stejně pružný i mezi těmito dvěma státy.
Formulář pro vzorky šatů, prádla a vlasů
Legislativně ale nebylo možné problematiku zahrnout do tzv. právní pomoci na základě existujících právních norem, a porada se se souhlasem ministerstva zahraničních věcí a ministerstva spravedlnosti rozhodla navázat přímá jednání bezpečnostních orgánů obou zemí. Proto byla navržena schůzka pracovníků ministerstev vnitra ČSR a SSR s rakouskou stranou na hranicích, která měla za účel sjednat způsoby a formy možné spolupráce: přímý písemný nebo telefonický styk k předávání požadavků pro pátrání po pohřešovaných osobách, způsob předávání fotografického a jiného identifikačního materiálu, možnost zavedení trojjazyčných tiskopisů v češtině, němčině a maďarštině a účast svědků na identifikacích a urychlení převozu ztotožněných mrtvol do Rakouska. Na základě záznamu z této schůzky a dalšího jednání obou stran měla vzniknout dohoda mezi ministerstvy vnitra obou států.
Dvojjazyčný formulář tělesných znaků a stavu chrupu
Politický antagonismus se pomalu, ale jistě rozplýval, a vrchu nabýval pragmatismus. Taková dohoda byla samozřejmě v zájmu všech zúčastněných stran. Po delším jednání byla 5. prosince 1975 ve Vídni dohoda podepsána a tím byla uzavřena Smlouva mezi ČSSR a Rakouskem o kriminalistické spolupráci na řekách Dunaj, Morava a Dyje. V platnost vešla jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 34/1976 Sb. dne 3. února 1976 a platila až do 31. května 1990.
Zdroje:
ABS, fond Sekretariát federálního ministerstva vnitra, III. díl, sign. A 2/3 i. j. 1059. 6. operativní porada dne 15. 2. 1971.
ABS, fond Sekretariát federálního ministerstva vnitra, IV. díl, sign. A 2/4 i. j. 350.
