Článek
Pozdější SS-Brigadeführer a generálmajor policie Wilhelm Weidermann senarodil25. listopadu 1898 v Ziegenrücku v jižním Durynsku jako druhý syn zemědělce a majitele mlýna. Vychodil reálné gymnázium v Geře, po maturitě vstoupil v roce 1916 do armády. V pěším pluku 467 byl za podzimní bitvu ve Flandrech v roce 1917 vyznamenán železným křížem II. třídy.
Po propuštění z armády v roce 1919 nastoupil na dva a půl roku na školení pro bankovní úředníky v Salzwedelu, v řadách důstojnické roty Salzwedel se pak v březnu 1920 účastnil Kappova puče, neúspěšného vojenského pokusu svrhnout vládu, která rozhodla o rozpuštění polovojenských Freikorpsů. V roce 1922 začal pracovat v bance ve Zwickau, po čase se stal ředitelem pobočky a na místě vydržel do roku 1934. Od začátku se silně angažoval v politice. Aktivně se účastnil nacisty organizovaného Německého dne v Coburgu, kde v říjnu 1922 vstoupil do NSDAP s číslem 14 167. Od téhož byl roku členem SA, kde se stal postupně Ortsgruppenleiterem a Bezirksleiterem. V roce 1925 patřil mezi zakládající členy SS s číslem 296. Z neznámého důvodu byl téhož roku znovu registrován jako člen strany s č. 12 194.
V říjnu 1930 dostal za úkol vybudovat strukturu jednotek všeobecných SS v saských okresech Erzgebirge (Krušné hory) a Vogtland (Fojtsko). V září 1932 byl pověřen velením 7. SS Standarte „Friedrich Schlegel“ v Plavně. Na stranickém dni 1933 mu Hitler pro jeho jednotku předal jednu z prvních standart SS. A stoupal dál. V březnu 1934 jej Himmler pověřil funkcí náčelníka štábu SS-Oberabschnittu Südwest ve Stuttgartu, čímž skončila jeho bankovní kariéra. 1. května 1935 jej přeložili na SS-Hauptamt (hlavní úřad SS) jako zastupujícího šéfa Doplňovacího úřadu SS.
Wilhelm Weidermann jako SS-Oberführer
10. června 1936 byl Weidermann – bez jakékoli policejní zkušenosti nebo průpravy – jmenován policejním prezidentem v Chemnitzu a 13. září povýšen do hodnosti SS-Oberführer (starší plukovník). Weidermann byl kmenovýmčlenemSD, od června 1937 se stal také vedoucím SD úseku Chemnitz-Zwickau-Plavno. Od roku 1938 byl ikrajským vedoucím Německého červeného kříže v Chemnitzu. Byl držitelem zlatého stranického odznaku a samozřejmě ceněného památečního odznaku za Coburg-Trefen. Překvapivě ale nebyl nositelem Řádu krve, což je u tak starého stranického matadora zarážející. Weidermann se oženil s Helenou, rozenou Haupt, měli dvě dcery a dva syny, narozené mezi lety 1926-1938.
Počátkem prosince 1938 byl pověřen vybudováním policejní správy v zabrané oblasti Sudet ve městech Most-Duchcov-Bílina. V říjnu 1939, po splnění zadání, byl přeložen zpět do Chemnitzu, aby vybudoval státní policejní správu. Mezi jeho úkoly patřila stavba kasáren Schutzpolizei, vybudování sítě policejních stanic, výstavba organizace protiletecké obrany – Luftschutzu a založení policejních sportovních spolků a fotbalového mužstva.
Do Prahy byl povolán po atentátu na Heydricha počátkem července 1942, policejním prezidentem jej zastupující říšský protektor Daluege ustanovil30. července. Pod policejního prezidenta spadala protektorátní uniformovaná i neuniformovaná policie, s výjimkou kriminálního ředitelství, které podléhalo německé Kripo. Příliš policejní práce se po něm ale nechtělo, byl spíše reprezentativní figurou, která měla po odvolání policejního prezidenta Rudolfa Charváta demonstrovat podřízenost české policie Němcům. Reálné pravomoci (a ostatně většinou i policejní erudici) ale měli ve vícekolejném okupačním velitelském systému generální inspektoři uniformované i neuniformované protektorátní policie, šéfové řídících úřadoven Gestapa a Kripa a samozřejmě K. H. Frank jakožto vyšší velitel SS a policie. Na počátku roku 1943 pobíral Weidermann plat ve výši 1063 RM měsíčně (v korunách to bylo desetkrát tolik, tedy asi desetinásobek základního dělnického platu v protektorátu). Dne 1. září 1944 byl Weidermann povýšen na SS-Brigadeführera a generála policie.
Zatčen byl svými podřízenými českými policisty při vypuknutí povstání, v poledne 5. května 1945. Na jejich žádost vydal telefonický rozkaz veliteli pankrácké věznice, aby propustil všechny politické vězně. 17. května byl jako zájmová osoba s dalšími důležitými vězni bez protestů československé strany a za pomoci Reicinova OBZ odvezen sovětskou armádní rozvědkou SMĚRŠ. Do října 1948 se nacházel v sovětském zajetí, poté byl předán do ČSR a obviněn. V trestní, oznámení nefigurovalo nic zásadního, provinění byla podobná jako u všech výše postavených okupačních exponentů, kteří nic drastického neprovedli. Šlo o podporu okupační politiky, propagaci a podporu nacismu nebo klasické šéfovské vyhrožování českým podřízeným.
Jedním z mála jeho konkrétních provinění bylo, že Weidermann požadoval po české kriminální policii zatčení jeho české služebné, která od něj chtěla odejít, a její umístění na tři měsíce do terezínské věznice. Čeští kriminalisté ale příkaz odmítli vykonat s odkazem na skutečnost, že nespadají pod policejního prezidenta, ale pod Kripo, a jeho rozkazy pro ně nejsou směrodatné. Kripo příkaz provést odmítlo. Gestapo ženu nakonec zatklo, ale místo do Terezína ji poslalo jen na pracovní úřad k totálnímu nasazení.
Willi Weidermann byl 17. prosince 1948 odsouzen Mimořádným lidovým soudem na 25 let těžkého žaláře, zostřeného jednou za čtvrt roku tvrdým ložem, propadnutí veškerého majetku a ztrátě občanské cti navždy. Prvních patnáct let z trestu měl odpykat v pracovních oddílech. Amnestie se na něj nevztahovaly, protože se předpokládalo, že jako policejní prezident byl zodpovědný za smrt zadržených, kteří zemřeli v koncentračních táborech. Dne8. června 1955 byl ale, jako většina německých retribučních vězňů, usnesením generální prokuratury propuštěn a vysídlen do SRN. Zemřel 28. února 1985.
Zdroje:
ABS, (fond SÚMV) fond Stíhání nacistických válečných zločinců Státní bezpečností (325), sign. 325-144-7.
SOA v Praze, fond MLS Praha, spis Willi Weidermann, LS 1019/48. Lebenslauf, nedatováno; tamtéž, Fragebogen, 23. 2. 1943.
