Článek
Václav Novák se narodil 18. června 1892 v Netlukách, malé osadě v těsném sousedství Uhříněvsi. Vystudoval obchodní akademii a pracoval jako úředník. Za první světové války sloužil Václav Novák u pražského 28. pěšího pluku. V červnu 1915 upadl do zajetí a v dubnu 1916 vstoupil do československého vojska na Rusi, budoucích československých legií. Sloužil v 5. střeleckém pluku, kde dosáhl v lednu 1919 hodnosti poručíka. V červenci pak povýšil na kapitána a převeleli jej do štábu armády. V srpnu se stal velitelem roty 12. střeleckého pluku. Do vlasti se vrátil v září 1920. V armádě nějaký čas zůstal a dosáhl hodnosti podplukovníka. Oženil se s Ludmilou, rozenou Kotkovou, a měli dvě dcery – Ludmilu a Evu. Rodina bydlela v domku v Riegrově ulici 8 v Uhříněvsi.
Pplk. Václav Novák
Jako bývalý důstojník a sokol se Václav Novák za okupace samozřejmě zapojil do odboje. Byl členem vojenské odbojové organizace Obrana národa a napojil se i na organizaci ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího). Postupně navázal spojení s několika odbojovými skupinami, vedenými např. Josefem Janem Kratochvílem, později Františkem Kotrbou z blízké Dubče nebo Miroslavem Šrámkem. Spojení navázal i s celostátní sokolskou organizací „Jindra“ a jejím kontroverzním vedoucím Ladislavem Vaňkem, ze kterého se po zatčení v září 1942 stal udavač Gestapa a po válce agent StB. Václava Nováka ale Vaněk Gestapu kupodivu neprozradil, snad proto, že o jeho konkrétní činnosti neměl informace.
Jeden z kompletů radiostanice třídy Sparta, zabavený Gestapem.
V červenci 1941 Nováka oslovil Miroslav Šrámek, aby mu doporučil vhodné místo v Uhříněvsi, odkud by mohla vysílat odbojová vysílačka do Londýna. Novák k tomuto účelu nabídl vlastní dům v Riegrově (dnes Lidického) ulici 8. Zprávy připravoval dr. Vladimír Krajina, vysílačku Sparta I obsluhovali radiotelegrafisté Jindřich Klečka a Otto Linhart. Při vysílání, které trvalo většinou celou noc, pak v okolí drželi stráž ozbrojení Zdeněk Linhart a Jaroslav Syrovátka. O čtyřech bratrech Linhartových, zapojených do odboje, jsem psal již zde.
Vysílačka se často přesunovala, fungovala celkem asi na dvaceti místech. V Uhříněvsi se tak ocitla několikrát, vždy asi po třech nedělích, naposledy 3. září 1941. Šest dní po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, 4. října 1941, ji ale Němci při vysílání zaměřili v osamoceně stojící budově akcízu na okraji Jinonic a okamžitě udělali zátah.
Dnes již bohužel zbořená budova jinonického akcízu.
Velitel akcízu Karel Prokop při razii Gestapa dočasně uprchl, radiotelegrafista Jindřich Klečka se zastřelil. Jeho pomocník Antonín Němeček a Prokopův syn Miroslav byli zatčeni a v únoru 1942 byli zavražděni v koncentračním táboře v Mauthausenu. Vysílačka Sparta I padla a spojení s Londýnem bylo ztraceno až do doby, kdy je znovunavázal výsadek Silver A a jejich vysílačka Libuše. Gestapo zajistilo nejen vysílačku samotnou, ale i depeše a další listinný materiál, na jehož základě začalo druhý den zatýkat další lidi, mj. dva bratry Linhartovy. Václav Novák do podezření neupadl, protože radiotelegrafista Klečka zemřel, Otto Linhart byl na útěku a zatčený Zdeněk Linhart jej nevyzradil. Antonín Němeček sice při výsleších vyzradil všechna místa, odkud stanice za jeho účasti vysílala, ale u Novákových nikdy nebyl a nevěděl o nich.
Statek bratrů Vojtěchovských dnes už také nestojí.
29. prosince 1941 seskočil nejen zmíněný spojovací výsadek Silver A, ale i Silver B a Anthropoid, jenž měl specifický úkol, provést atentát na Heydricha. O další spolupráci tedy požádal Miroslav Šrámek Nováka v únoru 1942. Pozval jej na schůzku do statku bratrů Jiřího a Miroslava Vojtěchovských ve Strašnicích, odkud také v minulosti vysílala stanice Sparta I. Na schůzce bylo přítomno povícero důležitých osob. Kromě Šrámka to byli členové výsadku Anthropoid, Josef Gabčík a Jan Kubiš, jejich zbrojíř z odboje Oldřich Frolík, kapitán Karel Pavlík, který velel 15. března 1939 obraně Czajankových kasáren v Místku před okupačními německými jednotkami, a Šrámkův bratr Otakar, Frolíkův kolega z pankrácké Zbrojovky Janeček.
Kóta Jankov a rozcestí U tří kamenů.
Novákův úkol byl vytipovat v blízkosti dopadovou plochu pro letecké shozy zbraní, trhavin, vysílaček a snad i dalších výsadků. Václav Novák nalezl vhodné místo kousek od rodných Netluk, u kóty Jankov (297 m) mezi Hájkem a Dubčí. Tento nevysoký vršek korunuje malý hájek uprostřed polí a nedaleko se nachází ze vzduchu nezaměnitelná křižovatka cest U tří kamenů. Tam se celá skupina několikrát sešla, aby určila místa pro přistávací světla. Podle Kubiše se „věci shazují i přistává se proti větru, proti svahu, v pravoúhlém trojúhelníku, jehož základna je asi 150 metrů a výška asi 300 metrů. Vrcholy trojúhelníku jsou osvětleny kapesní elektrickou lampičkou a přistává se i věci se shazují po pravé straně výšky trojúhelníku.“ Jako shozová zóna byl tedy vytyčen trojúhelník v polích mezi Jankovem a kótou Výšina (289 m).
Rozcestí U tří kamenů.
Při té příležitosti Gabčík s Kubišem pobývali u Nováků v domě a nejméně jednou tam přespali. Novákově devatenáctileté dceři Ludmile věnoval Kubiš balíček anglických sušenek. Ta je samozřejmě snědla, ale jednu si nechala na památku. Aby ale z očividně anglické potraviny nebyl v případě odhalení nepříjemný důkaz, okousala na ní anglický nápis.
V noci ze 2. na 3. března 1942, den po úplňku, se u Nováků sešlo sedm lidí, včetně obou vojáků Anthropoidu. Ti podle Nováka u čaje vyprávěli, že „prodělali výcvik u Komanda, ukázali nám svoje pistole, Gabčík naznačoval, že v plášti se střílí z kapsy na břicho protivníka. Kubiš chválil svého velitele a instruktora anglického kapitána. Později mi sdělil, že jsou posláni se zvláštním úkolem plukovníkem generálního štábu Moravcem.“ O tom, co tím úkolem je, se samozřejmě blíže nešířil.
Asi v jedenáct v noci vyrazila celá skupina kJankovu, kde čekalana avizovaný přílet letadla. Ve dvě ráno začalo sněžit a brzy to přešlo v chumelenici. Skupina čekání ve čtyři ráno vzdala, letadlo kvůli špatnému počasí nepřiletělo.Druhý den čekala skupina na místě v trochu pozměněné sestavě znovu. Sice nesněžilo, mrzlo, ale letadlo nepřiletělo ani tehdy. Nakonec letadla nad Jankov nepřiletěla nikdy a velmi dobrá, opuštěná dopadová plocha v dosahu hlavního města, dva a půl kilometru od nádraží, nebyla nikdy využita. Zahraniční odboj rád sliboval, ale praxe letů do protektorátu byla v té době ještě velmi problematická. Nemnohé shozy samotného materiálu pro odboj se začaly realizovat v podstatě až v posledním půl roce války. Šrámek pak oznámil Novákovi zrušení plánu prostřednictvím uhříněveské četnické stanice.
Modernizovaný dům rodiny Novákovy dnes.
Po atentátu na Heydricha měl být Václav Novák jedním z lidí, u nichž se oba vojáci vždy na jednu noc ukrývali. Ti ale nedorazili, dlužno říci naštěstí. Téhož dne totiž proběhla u Novákových domovní kontrola. 18. června, přesně v den 50. narozenin Václava Nováka, byli pak oba parašutisté spolu s pěti dalšími díky zradě Karla Čurdy a následným zatýkáním odbojových sítí vypátráni v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a po několikahodinovém boji ukončili svůj život. V polovině července požádal pplk. Nováka o pomoc Otto Linhart, radiotelegrafista odboje, který od něj minulý rok vysílal a teď byl na útěku před Gestapem. Nějaký čas se pak Otto Linhart v Uhříněvsi u Novákových skrýval a nakonec jako jediný za čtyř bratrů válku přežil.
Jako jeden z mála členů původních skupin kolem Obrany národa a ÚVOD přežil neodhalen na svobodě i pplk. Václav Novák, a podle možností se s nemnoha zbylými kolegy dál účastnil odboje. Ostatní byli většinou Gestapem dopadeni a zavražděni – kromě parašutistů Anthropoidu zahynuli Josef Jan Kratochvíl, František Kotrba, Karel Prokop a jeho syn Miroslav, Antonín Němeček, Miroslav Vojtěchovský, Oldřich Frolík, Jindřich Klečka, kpt. Karel Pavlík, oba bratři Šrámkovi, tři ze čtyř bratrů Linhartových a mnozí další.
4. května 1945 se v Uhříněvsi utvořil sedmnáctičlenný ilegální Národní výbor, kde Václav Novák zastupoval odbojové skupiny. Během květnového povstání byl velitelem obrany oblasti Uhříněvsi. Po válce byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Pplk. v. v. Václav Novák se v roce 1947 stal uhříněveským kronikářem. Jako podporovatel západního exilového odboje a bývalý legionář se ale ničeho dalšího nedočkal, KSČ začala velmi záhy razit lživou tezi, že jediný odboj proti okupaci vedli komunisté. Pplk. Václav Novák se o své odbojové činnosti začal veřejně zmiňovat až v sedmdesátých letech. Zemřel 20. ledna 1985 v nemocnici ve Vojkově u Říčan.
Kubišova sušenka se dnes nachází v malé expozici uhříněveského muzea.
Anglická sušenka, okousaná Ludmilou Novákovou, se dodnes dochovala a je spolu s dalšími muzeáliemi součástí malé expozice uhříněveského muzea, věnované Václavu Novákovi. Předměty a dokumenty, některé z nich objevené až v roce 2002 při rekonstrukci rodinného domu, věnovala muzeu sama dcera Václava Nováka, Ludmila. Její rodina ve zmodernizovaném domě, na kterém je dnes umístěna pamětní deska, připomínající pobyt parašutistů, stále žije.
Zdroje:
Pamětní kniha města Uhříněvsi III. In: LAŠTOVKA, Marek a kol.: Pražské povstání 1945 očima kronikářů. Archiv hlavního města Prahy, Praha 2025.
KMOCH, Pavel: Operace Anthropoid: Epilog. Atentát na Heydricha ve světle dobových pramenů. Academia, Praha 2018, a Svět křídel, Cheb 2026.
