Článek
OBZ vzniklo 7. ledna 1945 na základě přímého rozkazu sovětské strany generálu Ludvíku Svobodovi. Bylo ustanoveno bez souhlasu ministerstva národní obrany, československé exilové vlády nebo prezidenta Beneše, kterým pak již nezbývalo, než její vznik a pravomoci schválit. Od svévolného odvolání generála Jana Kratochvíla z velení 1. československého armádního sboru maršálem Koněvem 10. září 1944 a jeho nahrazení právě Sovětům poddajným Svobodou si již Sověti dělali v československé armádě v SSSR, co chtěli, a socializující a silně prosovětská československá vláda se tomu ani nesnažila zabránit.
Dříve než OBZ, a potom souběžně, existovala v armádě samozřejmě rozvědka, 2. správa Hlavního štábu. Ta mohla působit jen mimo území republiky proti vnějšímu nepříteli, kdežto kontrarozvědka, tedy OBZ, působila především v jejím rámci, ale i mimo něj. Personál OBZ se rekrutoval zejména z tzv. osvětových důstojníků, kteří fungovali u československého vojska v SSSR (ale i v Británii) od jeho vzniku. V SSSR bylo více než 90 % příslušníků osvětové služby členy KSČ. Stejné to tedy bylo i u OBZ.
Podporučík Bedřich Reicin, čerstvý přednosta OBZ
Přednostou OBZ se stal podporučík Bedřich Reicin, vlastním jménem Friedrich Reizinger. Ten se narodil roku 1911 v rodině rabína v Přerově a v mládí byl členem sionistické organizace Techelet Iavan. Zároveň byl ale i členem Komsomolu a v sedmnácti letech se stal placeným funkcionářem KSČ. Za první republiky byl za podvratnou politickou činnost několikrát krátce vězněn. Totéž se mu jako komunistickému extrémistovi přihodilo po začátku německé okupace, ale záhy byl z vazby propuštěn. V roce 1940 měl s povolením Ústředny pro židovské vystěhovalectví vycestovat do Šanghaje, ale z vlaku vystoupil už v SSSR. Byl internován a v táboře se stal informátorem NKVD, který podával hlášení o chování a smýšlení internovaných Čechoslováků. V únoru 1942 vstoupil do nově formované československé jednotky v Buzuluku, kde opět působil jako komunistický agitátor a informátor vedení KSČ. Po absolvování důstojnické školy nastoupil do osvětového aparátu. U Sokolova, kde v přímém boji nasazen nebyl, jej náhodou zasáhla zbloudilá střela. Záhy se stal zástupcem osvětového důstojníka brigády, v lednu 1945 pak přednostou nově vzniklého OBZ. Jeho zástupcem se stal neméně proslulý komunista Karel Vaš. Reicin se 1. května 1945 stal štábním kapitánem, 10. května majorem a 1. srpna podplukovníkem.
Bedřich Reicin na vrcholu moci
Na rozdíl od jiných rozvědek mělo OBZ složku nejen zpravodajskou, ale i výkonnou, mohlo zadržovat, zatýkat, provádět domovní prohlídky apod. OBZ po válce sestavovalo i komise pro znovupřijetí, resp. nepřijetí předválečných důstojníků a rotmistrů do armády. Kritériem znovupřijetí bylo, že se dotyčný musel aktivně účastnit odbojového hnutí. Jakkoli Vojenská rada vlády tuto podmínku nakonec neschválila, v praxi ji OBZ prosazovalo. Důstojníci a rotmistři byli vyhazováni z armády pod drzou záminkou, že jsou „reakční“ a „nedemokratičtí“. OBZ má na svědomí kromě čistek ideových nepřátel komunistů v armádě a policii i uvěznění a deportace tisíců československých občanů, emigrantů z Ruska nebo Ukrajiny z doby občanské války, ale i tisíců občanů ryze československého původu do koncentračních táborů v SSSR. Proti rozhodnutí Vojenské rady vlády vydávalo OBZ Sovětům i většinu bývalých vojáků slovenské armády, kteří během SNP neopustili kasárna a byli rovněž odsunuti do Gulagu. Řádově se jednalo přinejmenším o tisíce lidí.
Na rozdíl od jiných rozvědek mělo OBZ složku nejen zpravodajskou, ale i výkonnou, mohlo zadržovat, zatýkat, provádět domovní prohlídky apod. OBZ po válce sestavovalo i komise pro znovupřijetí, resp. nepřijetí předválečných důstojníků a rotmistrů do armády. Kritériem znovupřijetí bylo, že se dotyčný musel aktivně účastnit odbojového hnutí. Jakkoli Vojenská rada vlády tuto podmínku nakonec neschválila, v praxi ji OBZ prosazovalo. Důstojníci a rotmistři byli vyhazováni z armády pod drzou záminkou, že jsou „reakční“ a „nedemokratičtí“. OBZ má na svědomí kromě čistek ideových nepřátel komunistů v armádě a policii i uvěznění a deportace tisíců československých občanů, emigrantů z Ruska nebo Ukrajiny z doby občanské války, ale i tisíců občanů ryze československého původu do koncentračních táborů v SSSR. Proti rozhodnutí Vojenské rady vlády vydávalo OBZ Sovětům i většinu bývalých vojáků slovenské armády, kteří během SNP neopustili kasárna a byli rovněž odsunuti do Gulagu. Řádově se jednalo přinejmenším o tisíce lidí.
V SNB i StB si OBZ budovalo vlastní agenturní sítě informátorů, pod nátlakem získávalo spolupracovníky z řad členů nekomunistických stran. OBZ soustavně sledovalo a odposlouchávalo všechny gážisty armády a SNB, jak ty v aktivní službě, tak ty propuštěné. Na základě utajované směrnice Hlavní správy OBZ, vypracované za spolupráce ministra vnitra a ministra financí, musela podávat kontrarozvědná hlášení OBZ i ozbrojená Finanční stráž, spadající pod Ministerstvo financí, a naopak je nesměla podávat žádné jiné zpravodajské složce, tedy ani 2. správě Hlavního štábu, StB ani ZOB.
1. dubna 1946 byla oficiálně zrušena Hlavní správa OBZ, stalo se z ní5. oddělení Hlavního štábu. Změna to byla ale jen kosmetická. Bedřich Reicin v jeho čele zůstal, v říjnu se stal plukovníkem a stejné byly i rozsah a metody jeho práce. Měl v podstatě víc reálné moci než ministr obrany Ludvík Svoboda, ke kterému se choval nadřazeně. Svoboda s ním a s jeho činností ale, v rozporu s jeho pozdějšími tvrzeními, žádný problém neměl. Jen v roce 1947 penzionoval ve spolupráci s Reicinem 33 generálů. Po komunistickém puči nastaly v armádě na základě seznamů, sestavených 5. oddělením Hlavního štábu, plošné čistky, oddělení se zásadně podílelo na přípravě vykonstruovaných politických procesů.
Reicin se stal náměstkem ministra obrany pro kádrovou práci a koncem roku 1948 byl povýšen na brigádního generála. Tím jako náčelník 5. oddělení skončil, na jeho místo byl ustanoven generál Josef Musil. V srpnu 1950 vznikla místo 5. oddělení Hlavní informační správa, která se v dubnu 1951 přetvořila ve Velitelství vojenské zpravodajské služby a v květnu 1952 v Hlavní správu vojenské kontrarozvědky, Moc bývalého OBZ začala být postupně omezována.
Bedřich Reicin na vazební fotografii
V té době začala pomalu padat i Reicinova hvězda. V roce 1950 se ministrem národní obrany stal Gottwaldův zeť Alexej Čepička, který se rozhodl nebezpečného a nevyzpytatelného konkurenta odstavit. V únoru 1951 byl Reicin (stejně jako Josef Musil) zatčen a obviněn nikoli z toho, co skutečně dělal, ale z účasti v protistátním sionistickém spikleneckém centru Rudolfa Slánského. V inscenovaném monstrprocesu byl spolu s dalšími deseti lidmi odsouzen k smrti a 3. prosince 1952 popraven oběšením.
Zdroje:
HANZLÍK, František: Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc 1945-1950. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2003.
