Článek
13. dubna 1945 bylo na farmě Isenschnibbe poblíž města Gardelegen povražděno přes 1 000 evakuovaných vězňů z transportů z koncentračních táborů Mittelbau-Dora a Hannover-Stöcken. 3.-4. dubna se vzhledem ke skutečnosti, že Američané překročili Rýn a rychle postupovali do Německa, rozhodlo velení tábora Dora-Mittelbau k evakuaci jak kmenového tábora, tak i jeho táborů pobočných. Vězni měli být vlaky i pěším pochodem odsunuti do táborů Bergen-Belsen, Sachsenhausen a Neuengamme.
Během několika dní tak dorazilo do prostoru města Gardelegen kolem 4 000 vězňů. Tam museli z dobytčáků vystoupit, protože trať byla dál rozbombardovaná. Strážných SS bylo málo, a vězně, kteří nebyli zavření ve vagónech, by nebyli schopni uhlídat. Začali tedy povolávat do strážní služby každého, kdo byl k dispozici – místní hasiče, vojáky Luftwaffe, postarší členy Volkssturmu, kluky z Hitlerjugend a další příslušníky jakýchkoli uniformovaných složek.
13. dubna bylo přes 1 000 vězňů, z nichž mnozí byli nemocní nebo tak zesláblí, že nebyli schopni pochodovat dál, odvedeno z města do velké stodoly na farmě Isensschnibbe. Tam je strážní nahnali, zavřeli a zabarikádovali dveře. Stodolu následně zapálili víchy slámy, nasáklými benzínem. Vězně, kteří se ze stodoly dostali tak, že podhrabali její stěny, strážní povraždili. Druhého dne se SS a jejich místní pomocníci vrátili, aby odklidili stopy. Měli v plánu spálit a zahrabat zbytky ohořelých těl i stodolu a povraždit kohokoli, kdo snad přežil. Postup 102. pěší divize je ale zastihl uprostřed díla a zabránil jim jej dokončit.
Masakr byl odhalen v podstatě náhodou. Styčný důstojník velitelství americké 102. pěší divize u 701. tankového praporu, poručík Emerson Hunt, byl den po masakru zajat vojáky Wehrmachtu u Gardelegen. Podařilo se mu Němcům namluvit, že se k městu blíží americké tanky, a velitel města se rozhodl vzdát se bez boje. V důsledku toho se americká pěchota, která vzápětí dorazila, dostala na místo masakru dříve, než pachatelé stačili zamést stopy a odklidit všechna těla.
Jedna z obětí
Američané nalezli ve stále ještě dýmající stodole a v okolních zákopech 1 016 mrtvol, a jedenáct vězňů, kteří přežili. Celý incident okamžitě zdokumentovali a o pár dní později se tak detailní zpráva objevila v západním tisku. Jeden z vojáků, kteří byli na místě, se vyjádřil: „Doteď jsem si nebyl jistý, za co vlastně bojujeme. Předtím se snad dalo říct, že všechny ty historky jsou prostě propaganda, ale teď jsme viděli, že nejsou. Viděli jsme kolem ta těla, a všechna byla mrtvá.“
Mrtví ve stodole
Ve vyhořelé stodole přežilo sedm Poláků, tři Rusové a jeden těžce raněný Francouz. 20 mužů ze stráží, kteří se na masakru podíleli, bylo Američany na základě svědectví přeživších zcela pochopitelně bez soudu popraveno na místě.
Místní obyvatelé pochodují s kříži na místo masakru
21. dubna 1945 muselo na příkaz amerického místního velitele 200-300 mužů z města na místo donést dřevěné kříže, exhumovat těla povražděných a jednotlivě je řádně pohřbít na místě, které Američané určili. V následujících dnech vyzdvihli 586 těl, napolo pohřbených v zákopech, a dalších 430, která ještě ležela ve stodole. 25. dubna se konal oficiální pohřeb a na místě vztyčili Američané pamětní desku. Americký velitel, plukovník George Lynch, řekl ve svém proslovu místním obyvatelům, kteří se museli pohřbu účastnit: „Němcům říkali, že historky o německých zločinech jsou spojenecká propaganda. Tady to vidíte na vlastní oči. Někteří řeknou, že za tenhle zločin jsou zodpovědní nacisté. Jiní budou ukazovat na Gestapo. Odpovědnost ale nemají ani ti, ani oni. Odpovědnost mají Němci… Vaše takzvaná panská rasa ukázala, že je jen pány zločinu, krutosti a sadismu. Ztratili jste respekt civilizovaného světa.“
Vyšetřování události vedl podplukovník Edward E. Cruise, vyšetřovatel oddělení pro válečné zločiny 9. armády. SS-Untersturmführer Erhard Brauny, velitel transportu vězňů z Mittelbau-Dora, byl v Gardelegen raněn, a v roce 1947 stál před vojenským tribunálem v Dachau. V takzvaném Procesu Dora byl obviněn z týrání vězňů a odsouzen na doživotí. Zemřel ve vězení v roce 1950 na leukémii.
Původní zeď stodoly
V Gardelegen je dodnes národní památník, budovaný východoněmeckou vládou mezi lety 1952-1971. Jeho pomníkem je dochovaná zeď stodoly, kde uhořelo přes 1 000 lidí, a jejich hřbitov.
Hřbitov
Zdroje:
