Článek
Operace proběhla bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, tedy mimo rámec, který má právě podobným jednostranným akcím bránit. Zadržení úřadující hlavy státu navíc otevírá zásadní otázku porušení mezinárodní imunity, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby se mezinárodní vztahy řídily pouze mocí. Pokud tento princip přestane platit, ztrácí mezinárodní právo svůj význam.
Deklarované cíle operace se navíc s realitou rozcházejí. Že je Maduro zbaven moci je v zásadě dobrá zpráva. Venezuela má i po zásahu funkční vládu, státní instituce pokračují ve své činnosti a prezidentské pravomoci převzala viceprezidentka i zbytek vlady, včetně ministra obrany a vnitra, ZůstáváI šéftajných služeb.
Pro opozici ani pro běžné obyvatele se situace zásadně nezměnila. Pokud měl zásah přinést politickou změnu, zůstává zatím především symbolickým, spíše však prázdným gestem. Venezuela na skutečnou demokracie změnu čeká.
Argument boje proti drogám zní povědomě, ale v tomto případě je obtížně obhajitelný. Venezuela není hlavním zdrojem drog proudících do Spojených států a klíčové výrobní i tranzitní trasy se dlouhodobě nacházejí jinde. „Válka proti drogám“ zde působí spíše jako rétorický rámec než jako realistické vysvětlení vojenské akce.
Mnohé napověděla i slova Donalda Trumpa na tiskové konferenci. Těžiště jeho vyjádření neleželo v otázkách demokracie či lidských práv, ale v návratu znárodněné infrastruktury a v boji o kontrolu nad ropnými nalezišti. Právě energetické a majetkové zájmy se tak jeví jako podstatný motiv zásahu.
Ani ve Spojených státech nejde o krok bez kontroverzí. Úder nebyl předem oznámen Kongresu, což znovu otevírá otázku ústavnosti použití vojenské síly a role zákonodárné moci v rozhodování o ozbrojených operacích. Legitimitu zpochybňují i zástupci Republikanů. Demokraté hovoří o jasném porušení americké Ústavy.
Celý zásah je navíc třeba vnímat v kontextu domácí politiky. Donald Trump ani po roce nedokázal ukončit válku na Ukrajině, jak sliboval, a potřebuje pro domácí publikum jednoznačný zahraničněpolitický úspěch. Venezuela se v tomto ohledu jeví jako cíl, na němž lze demonstrovat rozhodnost bez okamžitých nákladů.
Výsledkem je operace, která více než řešení problémů potvrzuje starý vzorec: když chybí mezinárodní konsenzus a politický úspěch, nastupuje síla. Otázkou zůstává, zda svět, v němž mezinárodní právo platí jen selektivně, může být dlouhodobě stabilní.
Pavel Koller
