Článek
Novým kancléřem se 6. května stane Friedrich Merz, předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU). Je to muž známý svým důrazem na fiskální disciplínu, bezpečnostní politiku a volání po návratu k „tradičním hodnotám“. Spolu se svou sesterskou stranou CSU a sociálními demokraty (SPD) vytvořil velkou koalici, která má v Bundestagu pohodlnou většinu.
Je to koalice pragmatická. Vznikla ne z ideového souznění, ale z nutnosti – a z obavy před rostoucí silou krajní pravice. Alternativa pro Německo (AfD) získala přes 20 % hlasů a stala se druhou nejsilnější stranou. Z pohledu mainstreamové politiky – výstražný signál.
Koaliční dohoda nese název „Odpovědnost za Německo“. A právě o odpovědnosti tu bude řeč.
Nová vláda slibuje investice ve výši stovek miliard eur do infrastruktury, obrany a digitalizace. Mluví o snižování daní pro pracující střední třídu, o podpoře průmyslu a zároveň o zpřísnění pravidel pro migraci a udělování občanství. Vláda se rozhodla obejít takzvanou dluhovou brzdu, tedy ústavní omezení zadlužování. Pro někoho ekonomická nutnost – pro jiné politické riziko.
Kritici varují, že tato velká koalice může působit jako návrat ke starým pořádkům, které právě vedly k růstu nedůvěry a frustrace ve společnosti. Mnoho voličů dalo jasně najevo, že chtějí změnu. A místo ní dostávají znovu CDU a SPD – dvě strany, které spolu v různých variantách vládly většinu posledních dvaceti let.
Otázkou zůstává: může tato vláda obnovit důvěru veřejnosti? Dokáže reagovat na skutečné výzvy – klimatickou krizi, technologickou revoluci, geopolitické napětí a demografický úpadek – aniž by upadla do pohodlného tempa kompromisů a vyčkávání?
Friedrich Merz vstupuje do úřadu jako kancléř v neklidné době. Ekonomika stagnuje, společnosti vládne pocit únavy, a v mezinárodním prostoru se Evropa nachází mezi tlakem Spojených států a rostoucím vlivem Číny. V takové době se Německo musí rozhodnout, zda chce být jen stabilní silou – nebo také inovativním a odvážným lídrem.
Zda tato vláda uspěje, nezáleží jen na jejích plánech, ale také na její odvaze přiznat si chyby a naslouchat lidem, kteří cítí, že systém na ně zapomněl.
A to je pravda našich dní.
