Článek
Hlavním tanečníkem na parketu se tentokrát stal předseda Křesťanskodemokratické CDU Friedrich Merz, konzervativec s pečlivě vázanou kravatou a pohledem zkušeného účetního. Voliči mu sice svěřili první místo, ale nikoliv pohodlný trůn.
A tak se nyní hledá partner do koaličního tance. Alternativa pro Německo si sice v koutě významně odkašlává a naznačuje, že by také ráda byla přizvána na parket, ale zdá se, že ji zbytek sálu přehlíží. Především pro její extremistické názory.
A tak padl pohled na staré známé – sociální demokraty. Ti sice utrpěli ránu, ale pořád jsou dost silní na to, aby mohli říci: „Dobrá, ale co za to?“ A právě zde začíná ono nekonečné smlouvání. I když první rozhovory ukazují shodu na radikálním zpřísnění migrační politiky i shodu na navýšení obranného rozpočtu. Naopak vášnivá diskuse se očekává okolo témat sociální politiky a podpory průmyslu. Po elegantním valčíku to teď v další fázi může být rumba. I proto, že hlavní tanečník Merz chce vládu do Velikonoc.
Vzduchem tedy létají procenta, kompromisy a dobře formulované věty, které ve skutečnosti neříkají vůbec nic.
A zatímco politici vyjednávají, lidé si kladou otázku: Jak to vlastně dopadne? Bude to vláda silná, nebo jen křehká dohoda, která se zhroutí při prvním větším dešti?
Jedno je jisté – německá politika je jako precizně seřízený hodinový stroj. Může se točit pomalu, může občas skřípat, ale nakonec vždycky ukáže správný čas. Jen aby to tentokrát nebylo o pět minut později, než je potřeba.
