Článek
Vizuální stránka, která dokazuje, že to jde
Bod obnovy je po dlouhé době české sci-fi, u kterého člověk při sledování nemá potřebu omlouvat, že vzniklo u nás. Naopak. Film dokáže vytvořit vlastní svět, který působí přesvědčivě, moderně a vizuálně sebevědomě. Myšlenka obnovování lidského života je působivá a práce s kamerou, světlem, prostředím i atmosférou patří k nejsilnějším stránkám snímku. Právě tady je Bod obnovy důležitý. Ukazuje, že český film nemusí být odsouzený jen k pohádkám, komediím, realistickým dramatům nebo historickým látkám a že i česká kinematografie může vytvořit žánrový film s ambicí velkého sci-fi. Vizuálně se tvůrci nebáli jít cestou, která u nás není běžná, a výsledek je v řadě scén skutečně silný. Atmosféra budoucnosti není vytvořená jen kulisami, ale celkovým vizuálním pojetím. A právě proto je škoda, že film, který si dal tolik práce s vytvořením světa, věnoval podstatně méně pozornosti člověku, který tímto světem prochází.
Matěj Hádek vyloženě exceluje
Herecky nejvíc zaujal Matěj Hádek, který ve své roli vyloženě exceluje. Jeho výkon má přirozenost, energii i potřebnou míru uvěřitelnosti a v některých scénách dokáže dodat své postavě mnohem víc, než je napsáno ve scénáři. Václav Neužil svým výkonem opět nezklamal a znovu potvrdil, že patří mezi herce, kteří dokážou působit přirozeně a bez zbytečného tlačení na efekt. Právě u Hádka je ale rozdíl nejvýraznější. Jeho hrdina je skutečný člověk. Naopak hlavní hrdinka se často chová spíš jako nástroj, který má pouze posouvat děj.
Protagonistka bez dramatického oblouku
Největší slabinou filmu je tedy nepochybně hlavní hrdinka. Je silná až příliš, samostatná až příliš a především psychologicky téměř neprůstřelná. Film ji opakovaně staví do situací, ve kterých jí jde o život, ale její jednání se prakticky nemění. Nepotřebuje posily, nepotřebuje pomoc a každou krizovou situaci zvládne sama. Přitom se dozvídáme, že po smrti manžela v ní zůstala díra, kterou nedokáže zaplnit. To je skvělý základ pro skutečný vnitřní konflikt, jenže film nám tuto bolest především oznámí, místo aby ji nechal promlouvat z jejího chování. Když člověk několikrát unikne smrti, měl by ho takový zážitek nějakým způsobem změnit. U ní se však jednotlivé události vrství spíš jako překážky v ději. Přijde nebezpečí, hrdinka ho překoná a pokračuje dál. Přijde další, stane se totéž. Chybí strach, pochybnosti, selhání, potřeba opřít se o někoho dalšího i okamžik, kdy by musela přehodnotit vlastní způsob fungování. Proto nemá skutečný dramatický oblouk. Děj se mění, okolnosti se mění, lidé kolem ní se mění – ona zůstává stejná. Psychologicky plochá.
Americká akční hrdinka v českém sci-fi
Tady film až příliš přebírá model americké akční hrdinky. Atraktivní policistka, silná jako chlap, odvážnější než chlap a ve vypjatých situacích téměř nezranitelná. Každou překážku překoná sama a její fyzická i psychická odolnost je prakticky bez hranic. Jenže právě tím se vytrácí lidskost, která by z ní mohla udělat zajímavou protagonistku. Odvaha má smysl jen tehdy, když proti ní stojí strach. Síla je zajímavá tehdy, když jí člověk musel něco obětovat. A bolest po smrti manžela by měla být přítomná i ve chvílích, kdy o ní nemluví. Tady navíc může být část problému i v hereckém uchopení role. Výkon nedává dostatečně číst vnitřní prázdnotu, o které nám scénář vypráví. Výsledkem je hrdinka, která působí spíš jako dokonale fungující akční mechanismus než jako člověk, jehož život něco nenávratně poznamenalo.
Vizuálně odvážný film, psychologicky opatrný film
Právě tady vzniká zvláštní kontrast. Režijně a vizuálně je Bod obnovy odvážný. Tvůrci se pustili do žánru, který je pro českou kinematografii neobvyklý, vytvořili futuristický svět a nebáli se velkého měřítka. U hlavní postavy jako by se však najednou báli udělat totéž. Vizuálně dokázali vykročit daleko za český standard, psychologicky zůstali mnohem opatrnější. Přitom právě tady mohl film získat svou největší sílu. Technologie obnovování života nabízí obrovský prostor pro otázky smrti, identity, ztráty a toho, co vlastně z lidské bytosti dělá skutečného člověka. Kdyby se tyto otázky skutečně propsaly do nitra hlavní hrdinky, mohl být výsledkem mnohem silnější příběh.
Bod obnovy jako příslib českého žánrového filmu
Přesto je Bod obnovy film, který stojí za pozornost právě proto, že ukazuje, kam by se česká kinematografie mohla vydat. Vizuální stránka dokazuje, že český film může vypadat moderně, sebevědomě a žánrově. Nemusíme se bát sci-fi, nemusíme se bát futuristických světů a nemusíme automaticky přijímat představu, že velké žánrové filmy jsou výhradně doménou americké kinematografie. Bod obnovy ukázal, že touto cestou lze jít. A právě proto tak bolí, že režie ztratila odvahu při psychologickém vykreslení protagonistky.
Svět je zajímavější než jeho obyvatel
Bod obnovy tak nakonec doplácí na paradox, který je u sci-fi možná o to výraznější. Tvůrci dokázali vymyslet svět, ve kterém je možné obnovovat lidský život. Dokázali vytvořit technologii, která vyvolává otázky o smrti, identitě a hodnotě lidské existence. Dokázali vytvořit vizuálně působivou budoucnost. Ale nedokázali stejnou měrou rozpracovat ženu, která má tímto světem projít. A přitom právě její psychika mohla být místem, kde se všechny velké myšlenky filmu skutečně spojí.
