Článek
Když se ti špatně soustředí, odkládáš věci, jsi impulzivní nebo máš problém dokončovat úkoly, hledáš vysvětlení. To je přirozené. Dřív ses možná smířil s tím, že jsi chaotik, roztěkaný nebo prostě jen líný. Dnes otevřeš internet a během pěti minut najdeš deset videí, která ti vysvětlí, že za tím stojí ADHD. Najednou jednotlivé vlastnosti dostanou jméno. A s názvem přichází úleva: nejsi neschopný, jen máš poruchu pozornosti. Nejsi nezodpovědný, tvůj mozek funguje jinak. Takové vysvětlení má svou hodnotu, zvlášť když za ním stojí skutečná diagnostika a dlouhodobé potíže. Jenže právě tady začíná zajímavá věc. Když se určitý pojem dostane masově do společnosti, začne se používat i mimo původní hranice.
DIAGNÓZA ZAČNE VYSVĚTLOVAT ÚPLNĚ VŠECHNO
Najednou poznáváš ADHD v každém zapomenutém úkolu, autismus v každé společenské nejistotě, trauma v každé nepříjemné výměně názorů a narcismus v každém člověku, který se zachoval sobecky. Psychologické pojmy se přestávají používat jako popis závažného a dlouhodobého vzorce a začnou fungovat jako rychlé vysvětlení jednotlivých situací. Jenže jedna vlastnost ještě nevytváří diagnózu. Stejně jako každý občasně smutný člověk ještě nemá depresi a každý, kdo se někdy nedokáže soustředit, automaticky nemá ADHD. Diagnóza není modernější způsob, jak říct „takový prostě jsem“. Je to závěr, který stojí na souboru příznaků, jejich intenzitě, trvání a dopadu na život.
Sociální sítě mají jeden zásadní problém: neukazují ti realitu, ale to, co tě udrží u obrazovky. A právě proto mají psychologické diagnózy obrovský potenciál. Video s názvem „5 znaků, že máš ADHD“ funguje lépe než vysvětlení diagnostických kritérií. „Jestli děláš těchto sedm věcí, jsi pravděpodobně autista“ funguje lépe než upozornění, že podobné projevy najdeme i u mnoha lidí bez poruchy. Čím víc takového obsahu sleduješ, tím víc těchto znaků kolem sebe vidíš. Ne proto, že by jich najednou přibylo. Začneš je prostě hledat. A algoritmus ti mezitím nabídne další video, které tvůj nově objevený obraz sebe sama ještě utvrdí.
NEJVĚTŠÍ LÁKADLO JE, KDYŽ SE V DIAGNÓZE POZNÁŠ
Tady se dostáváme k něčemu mnohem hlubšímu. Když se v popisu diagnózy poznáš, dostaneš hotový příběh o sobě. Najednou máš vysvětlení, proč nestíháš, proč se hádáš, proč odkládáš věci, proč tě vyčerpávají lidé nebo proč nedokážeš udržet pozornost. Nebo dokonce proč se ti v životě nedaří. A hotové vysvětlení je psychologicky velmi lákavé. Protože pokud je problém součástí tvého mozku nebo osobnosti, nemusíš už tolik řešit, co s ním uděláš. Diagnóza se tak z nástroje pro pochopení potíží začne nenápadně měnit v identitu. „Mám problém se soustředěním“ se promění v „jsem ADHD“. „Špatně snáším určité sociální situace“ se promění v „jsem autista“. Z vlastnosti se stává nálepka a z nálepky příběh o celém člověku.
MÓDA NEZNAMENÁ, ŽE DIAGNÓZY NEEXISTUJÍ
Tohle je důležité oddělit. Skutečná diagnóza neztrácí svou platnost jen proto, že se o ní začalo hodně mluvit. Stejně tak zvýšený počet diagnostikovaných lidí automaticky neznamená, že si všichni něco namlouvají. Mění se povědomí, dostupnost odborné pomoci, ochota o problémech mluvit i způsob, jakým se některé potíže rozpoznávají. Vedle toho ale existuje ještě kulturní efekt: některé diagnózy se stanou známými, sdílenými a dokonce svým způsobem atraktivními. A právě tady vzniká rozdíl mezi tím, že máš problém, a tím, že se v problému poznáš na internetu.
Paradoxní na celé věci je, že nejzdravější reakce nemusí být okamžité hledání nálepky. Někdy je mnohem poctivější říct si: špatně se soustředím. Jsem vyčerpaný. Nedokážu si organizovat čas. Špatně snáším odmítnutí. Nedokážu dokončovat věci. A teprve potom hledat, proč se to děje. Pokud je za tím ADHD, odborná diagnostika to pomůže rozlišit. Pokud je za tím spánek, stres, deprese, úzkost, prostředí, alkoholismus, životní styl nebo prostě špatně nastavený způsob fungování, hledáš řešení jinde. Problém totiž nezačíná diagnózou. Problém začíná tam, kde přestaneš zkoumat vlastní život a spokojíš se s první nálepkou, ve které ses poznal.
NEMUSÍŠ MÍT NĚCO JEN PROTO, ŽE SE O TOM PRÁVĚ HODNĚ MLUVÍ
Některé diagnózy dnes znějí skoro jako vysvětlení osobnosti. Některé se objevují v každém druhém videu, podcastu a příspěvku. A právě proto stojí za to zachovat si jednu jednoduchou schopnost: pochybovat i o vysvětlení, které se ti líbí. Ne všechno, v čem se poznáš, tě definuje. Ne každá potíž potřebuje diagnózu. A ne každá diagnóza potřebuje být součástí tvé identity.
Mnohdy není nejdůležitější zjistit, jakou nálepku na sebe přilepíš. Důležitější je zjistit, co se s tebou skutečně děje a co s tím hodláš udělat.
Zdroje a doporučená literatura:
National Library of Medicine
Exploring concept creep: Youth’s portrayal of ADHD on TikTok
A systematic literature review
