Článek
Představ si, že jdeš po ulici a najdeš na zemi tisícovku. Potěší tě to. Na jak dlouho? Na hodinu, na dvě, na půl dne? A teď si představ, že se ti z peněženky nečekaně tisícovka ztratí. Zasáhne tě to víc, než první situace? Většina lidi odpoví stejně: budou mít zkažený celý den. Psychologie to nazývá averze ke ztrátě.
MOZEK NEPOČÍTÁ JEN ZISK. HLÍDÁ, CO MŮŽEŠ ZTRATIT
Náš mozek peníze neposuzuje jako kalkulačka. Nehodnotí jen to, kolik jich máš. Neustále porovnává, kde jsi byl před chvílí a kde jsi teď. Pro naši psychiku má ztráta zvláštní váhu. Tisícovka, kterou najdeš, je příjemný bonus. Tisícovka, kterou ztratíš, představuje něco, co už bylo tvoje a najednou to nemáš. Právě v tom je zásadní rozdíl. Získat něco navíc a přijít o něco, co už považujeme za své, nejsou psychologicky rovnocenné události. Opět se jedná o vzorce, které máme v sobě evolučně zakódované: Když naši předkové vydobyli nové zásoby jídla, znamenalo to pro ně zkvalitnění dosavadního života. Když ale přišli o již vytvořené zásoby, vzniklo riziko, že vůbec nepřežijí.
BOLÍ TĚ I ZTRÁTA NĚČEHO, CO JSI ANI NEMĚL
Představ si, že ti zaměstnavatel oznámí, že dostaneš odměnu deset tisíc korun. Druhý den ti řekne, že ji nakonec nedostaneš. Peníze jsi nikdy neměl v ruce. Přesto cítíš skutečné zklamání, jako by ti něco fyzicky vzal. Důvod je jednoduchý: tvoje očekávání se mezitím stalo novým referenčním bodem. V hlavě už jsi částku začlenil do svého světa. Už nebyla jen možností. Začala být součástí toho, co jsi čekal. A když zmizí, psychika ji zpracuje jako opravdovou ztrátu.
STEJNĚ FUNGUJÍ I VZTAHY
A tady se dostáváme daleko za hranice peněz. Stejný mechanismus funguje i ve vztazích. Člověk může roky žít v neuspokojivém partnerství a být relativně smířený s tím, co dostává. Když ale partner oznámí rozchod, dostaví se skutečná bolest ze ztráty. Nejen kvůli tomu, co vztah skutečně přinášel, ale kvůli tomu, že najednou mizí něco, co jsme považovali za součást svého života. Najednou ztrácíme budoucnost, kterou jsme si představovali, společné rituály, jistotu, identitu páru i samotnou možnost, že všechno bude pokračovat. Ztráta proto i v tomto případě bolí mnohem víc než předchozí nespokojenost.
PROTO SE TAK ŠPATNĚ SMIŘUJEME SE ZHORŠENÝM STAVEM
Představ si člověka, který má plat padesát tisíc. Pokud mu zaměstnavatel přidá pět tisíc, bude mít radost. Pokud mu ale nejprve slíbí deset tisíc a potom mu přidá jen pět, opět se dostaví zklamání. Přitom stále vydělává o pět tisíc víc než předtím. Z objektivního hlediska získal. Z psychologického hlediska však ztratil. Proto lidé někdy reagují silněji na nesplněné očekávání než na skutečnou ztrátu. Nehodnotíme pouze to, co máme. Hodnotíme také rozdíl mezi tím, co máme, a tím, co jsme podle svého očekávání měli mít.
ZTRÁTA NAVÍC MĚNÍ NAŠE ROZHODOVÁNÍ
Averze ke ztrátě má ještě jednu zajímavou vlastnost. Když už člověk něco ztrácí, může začít riskovat víc, než by riskoval za normálních okolností. Najednou nechce přijmout jistou ztrátu a raději vsadí na malou šanci, že všechno zachrání. Proto se člověk po finančním neúspěchu může vrhnout do ještě riskantnější investice. Proto někdo po prohraném sporu udělá další krok, který situaci ještě zhorší. A proto může být tak těžké odejít od něčeho, do čeho jsme už vložili spoustu času, peněz nebo energie. Psychika se nesoustředí pouze na to, co ještě můžeme získat. Snaží se především uniknout pocitu, že jsme definitivně prohráli. Výzkum prospektové teorie ukazuje, že v oblasti ztrát lidé skutečně mohou být ochotnější podstoupit riziko, než když vybírají mezi zisky.
Proto tě ztráta tisícovky zpravidla bolí víc, než tě potěší její nález. Nejde totiž jen o peníze. Jde o náš mozek, který ztrátu považuje za ztrátu jistoty a bezpečí.
Zdroj a doporučená literatura:
Thinking, Fast and Slow
(2011, Farrar, Straus and Giroux): Daniel Kahneman
The Psychology of Money
(2020, Harriman House): Morgan Housel
