Článek
Všichni už víme, že narcista potřebuje být lepší než ostatní. Potřebuje být obdivovaný, respektovaný, výjimečný. Soutěží o cokoliv: o peníze, postavení, vzhled, inteligenci, pracovní úspěch, partnera nebo společenský vliv. Na první pohled to může vypadat jako obyčejná ambicióznost. Rozdíl se ukáže ve chvíli, kdy prohraje. Pro člověka se zdravou sebehodnotou je porážka nepříjemná, ale neříká mu, že jako člověk nestojí za nic. Narcista má problém právě tady. Výsledek soutěže se snadno mění v rozsudek nad jeho vlastní hodnotou.
PROBLÉM JE, ŽE VÍTĚZSTVÍ VYDRŽÍ JEN CHVÍLI
Narcista může skutečně dosáhnout toho, po čem touží. Dostane povýšení. Vydělá víc peněz. Získá atraktivního partnera. Vyhraje spor. Je nejlepší ve skupině. Lidé mu gratulují a obdivují ho. Jenže pocit vítězství začne hned opět rychle slábnout. To, co ještě včera dokazovalo jeho výjimečnost, se stane novým standardem. A jakmile se vítězství stane samozřejmostí, potřebuje další. Je to podobné jako běh, při kterém se cílová čára pokaždé posune o několik metrů dál. A tak se z vítězství nestává konečný stav, ale droga, jejíž účinek postupně slábne.
POTŘEBUJE NUTNĚ NĚKOHO, KDO PROHRAJE
Každá soutěž má vítěze jen tehdy, když existuje někdo, kdo skončí za ním. Pro narcistu proto není důležité pouze vlastní postavení. Důležité je také postavení ostatních. Člověk vedle něj může být přijatelný, dokud ho neohrožuje. Jakmile začne být úspěšnější, obdivovanější nebo sebevědomější, mění se situace. Narcista ho může začít znehodnocovat, zesměšňovat nebo hledat jeho slabiny. Někdy přitom nejde ani o skutečný konflikt. Stačí, že druhý člověk dostane pozornost, kterou chtěl narcista pro sebe. Zdravé sebevědomí dokáže existenci schopnějšího člověka unést. Narcistní nastavení má s tímto problém, protože cizí úspěch se může proměnit v připomínku vlastní nedostatečnosti.
KDO NENÍ DOKONALÝ, JE PRO NĚJ PROBLÉM
Tady se dostáváme k další pasti. Narcista má často velmi vysoké nároky nejen na sebe, ale i na ostatní. Svět se začíná dělit na lidi, kteří potvrzují jeho představu o sobě, a na ty, kteří ji narušují. Jednoho člověka může obdivovat a téměř idealizovat. Pak přijde zklamání, kritika nebo obyčejný nesouhlas a stejný člověk se během chvíle stane neschopným, hloupým a bezcenným. Takové černobílé hodnocení chrání jednoduchý obraz světa: nahoře jsem já, dole jsou ostatní. Jenže skutečný život takhle nefunguje. Každý člověk je někdy schopný a jindy nevyhnutelně neúspěšný, někdy vítězí a jindy selže. Přijmout tuto proměnlivost znamená připustit vlastní nedokonalost. A právě s ní má narcista asi největší problém.
NESNÁŠÍ KRITIKU
Kritiku totiž nevnímá jako informaci o konkrétním chování. Bere ji zákonitě jako útok na celou svou osobnost. Když někdo řekne sebevědomému člověku, že něco pokazil, může odpovědět: „Ano, tohle jsem nezvládl.“ Narcista má mnohem větší potřebu zachovat obraz člověka, který chyby nedělá, případně si je alespoň nesmí přiznat. Proto může reagovat vztekem, útokem, zesměšněním kritika nebo okamžitým hledáním jeho vlastních nedostatků. Kritiku pak nepotřebuje vyvrátit věcně. Potřebuje znehodnotit člověka, který ji vyslovil. Když se podaří jeho hodnotu snížit, hrozba pro narcistovo vlastní postavení zmizí.
NEJHORŠÍ JE, ŽE SOUTĚŽ NIKDY NEMŮŽE SKONČIT
Vždycky existuje někdo mladší, bohatší, krásnější, úspěšnější, inteligentnější nebo obdivovanější. I člověk, který se dostane na vrchol určité skupiny, okamžitě zjistí, že nad ním existuje další vrchol. Jsou tu jiné, s jinými úspěšnými lidmi. Právě tady se ukazuje skutečný paradox narcismu. Narcista může během života opravdu hodně vyhrávat, může se mu neustále dařit zvyšovat své postavení, finance, obdiv. Jenže pokud je jeho sebehodnota závislá na porovnávání s ostatními, žádný výsledek mu neposkytne trvalý klid. Vítězství totiž odpovídá na otázku „Jsem lepší než oni?“ pouze do chvíle, než se objeví někdo další. A potom začíná další závod.
A PAK PŘIJDE OKAMŽIK, KDY UŽ NEMŮŽE VYHRÁVAT
S věkem přichází něco, čemu se člověk s takto nastavenou psychikou nemůže vyhnout. Začne ztrácet to, na čem mohl svou výjimečnost dlouho stavět. Mládí. Vzhled. Fyzickou sílu. Pozornost okolí. Postavení. Pracovní výkon. Společenský vliv. Na každého jednou přijde někdo mladší, rychlejší, úspěšnější. Člověk se zdravou sebehodnotou může postupně přesunout těžiště vlastní identity jinam. Narcista, který celý život potřeboval dokazovat svou nadřazenost, prožívá tuto ztrátu jako katastrofu. Čím méně dostává potvrzení zvenčí, tím zoufaleji ho hledá. Právě tehdy se mu začne rozpadat jeho idealizovaný svět a musí setkat s tvrdou realitou. A právě proto nemůže být nikdy skutečným vítězem.
Zdroje a doporučená literatura:
Rethinking Narcissism (2015, HarperCollins): Craig Malkin
The Handbook of Narcissism and Narcissistic Personality Disorder
(2011, John Wiley & Sons): W. Keith Campbell, Joshua D. Miller
