Článek
Někdy se z toho klíče stane sofistikovaný bezpečnostní zámek, který se hned tak někomu neotevře. A jindy ho naopak zjednodušíme, protože už víme, že některé věci v lásce zkrátka netřeba komplikovat.
Přirozený vývoj našich preferencí
Mladší verze žen možná toužila po dobrodružství a charismatickém a silném motorkáři, mladí muži zase po oslnivé princezně, kterou jim bude každý závidět. Postupem času začínáme víc vnímat nejen to, co partner nabízí, ale i to, co v nás probouzí. Místo seznamu požadavků začneme pozorovat, jak se po jeho boku cítíme. A to je obrovský posun.
Když ochranné mechanismy začnou přehlušovat intuici
Po nepříjemných zkušenostech se přirozeně učíme chránit. To je zdravé. Ale někdy si začneme vybírat tak opatrně, až přestaneme dávat vztahům vůbec šanci. Hledáme chyby hned v první větě, máme v hlavě seznam výstrah a náš radar na nedostatky je ostřejší než kdy dřív. Výsledkem je, že nám začnou připadat všichni vhodní muži či ženy zadaní. Anebo rovnou neexistující.
Pravda však často bývá jinde. Nejde o to, že by nebyl nikdo dobrý. Spíš o to, že jsme se my sami změnili. Máme jiný pohled, jinou úroveň sebevědomí, jiné zkušenosti. A také jinou vnitřní náročnost.
Jsme vybíraví, nebo konečně víme, co chceme?
Je rozdíl mezi tím být náročný a být uvědomělý. Někdy se na sebe zlobíme, že nejsme schopní navázat nový vztah, že každý nový potenciální partner či partnerka nám připadá tak trochu mimo. Ale právě to může být známka vnitřního růstu. Když jsme prošli bolestí, zklamáním i zamilovaností, začínáme vnímat partnerství v jiné hloubce.
Zkrátka už nechceme být ve vztahu jen proto, abychom nebyli sami. Chceme, aby to bylo opravdové. Aby to ladilo nejen navenek, ale i uvnitř.
První láska jako vnitřní etalon
Velmi silným faktorem, který ovlivňuje náš výběr partnerů, bývá i naše první láska. Ta většinou přijde v období dospívání, kdy jsme emocionálně velmi otevření, zranitelní a hladoví po přijetí. Pokud bylo toto pouto silné, ať už dopadlo jakkoli, může v nás zanechat hluboký otisk.
Někdy nás podvědomě táhne k lidem, kteří nám tuto první zkušenost připomínají – ať už stylem komunikace, fyzickými rysy nebo emocionální atmosférou. Jindy se snažíme naopak jít úplně jinou cestou, právě proto, že jsme přišli o iluze. Ať tak či onak, první láska často nastaví vnitřní měřítko, ke kterému pak srovnáváme další partnery, i když si to vůbec neuvědomujeme.
Proto je dobré se k ní čas od času vrátit – aspoň ve vzpomínce. Položit si otázku, co nás na tom člověku tak přitahovalo, co nám vztah dal, co vzal a co jsme si z něj odnesli. Může to být klíč k pochopení našich současných tužeb i obav.
Jak si udržet otevřenost a nezůstat v pasti minulosti
Důležité je všímat si, kdy je naše opatrnost zdravá a kdy už nás omezuje. Odpovědět si na otázky:
- Neuzavírám se novým lidem jen proto, že se bojím zranění?
- Neměřím všechny nově příchozí podle chyb mého bývalého partnera?
- Nečekám ideál, který vlastně neexistuje?
Naše minulé vztahy nás mají učit, ne trestat. A už vůbec by nás neměly držet v osamění, pokud toužíme po blízkosti.
Láska potřebuje prostor
Ať už se nacházíme v jakékoli fázi života, je důležité si uvědomit, že láska nechodí podle harmonogramu ani podle seznamu požadavků. Často přijde tehdy, když to nejméně čekáme a od člověka, kterého bychom si do tabulky ideálů nikdy nenapsali. Pokud se chceme opravdu znovu zamilovat, musíme být ochotni dát tomu šanci. Otevřít se. A zároveň být věrní tomu, co jsme se o sobě cestou naučili.
Zdroje a doporučená litaratura: Attached, Amir Levine a Rachel Helle
Proč se ženy potřebují občas pohádat se dočtete v tomto článku.
