Článek
Pocit křivdy vychází z rozhořčení, že je svět nespravedlivý. Člověk je přesvědčen, že se mu nedostává v životě tolik, kolik zasluhuje. Sklony k takovýmto psychickým nastavením se rodí už v útlém dětství, a sice v období, kdy si jedinec začíná uvědomovat svoji individualitu a suverenitu. Výrazně vyšší sklony k tomu přebírat tyto negativní myšlenkové vzorce mají děti, jejichž rodiče (v lepším případě pouze jeden z nich) jsou chladní ve vyjadřování svých citů a kteří dítěti neumějí dát najevo, že jej přijímají se vším všudy. Z toho se dá logicky odvodit, že většina těchto rodičů trpí také životním pocitem křivdy a dítě od nich tyto myšlenkové vzorce v podstatě jen přebírá.
Jednoduše, hovořit o svých pocitech by v rodině mělo být běžnou normou, neboť je to účinná prevence pro předcházení mnoha pozdějších citových zranění.
Obranný postoj vůči pocitu křivdy a nedocenění
Lidé trpící křivdou a nedoceněním mají tendenci se odříznout pro jistotu od všech svých pocitů, aby byli ušetření vnitřní bolesti. Vlastně si tímto pěstují onu citovou chladnost, kterou se prezentovali jejich rodiče a která dala vzniknout těmto negativním myšlenkovým vzorcům. Rodí se tak začarovaný bludný kruh, ze kterého prakticky nelze vystoupit bez toho, aniž by dotyčnému člověku nebyl problém vysvětlen a on si ho vědomě nepřiznal.
Jak se pocity křivdy a nedocenění projevují?
Tyto lidi lze mnohdy poznat dle toho, že v řeči těla zaujímají obranný postoj - kříží ruce na prsou. Dále se snaží utlumit své vnitřní city tím, že se oblékají do neproniknutelné černé barvy. Důvodů, proč někteří nosí výhradně černou je víc, toto je jeden z nich. Z hlediska psychologie barev poté lidé, kteří se odmítají konfrontovat se svým vnitřním světem, nemají rádi modrou barvu.
Psychosomatické projevy člověka trpícího křivdou a nedoceněním
Jelikož tito lidé trpí už od ranného dětství frustrací z nespravedlnosti vůči své osobě (nedoceněním), snaží se být vždy perfektní, výkonní a dokonale se ovládající. Jedná se o ochrannou masku, aby světu neukázali žádnou svoji slabou stránku a demonstrovali tak svoji bezchybnost. Toto je žene do víru přehnaného, někdy až patologického perfekcionismu.
Tento typ vnitřní křivdou zraněného člověka paradoxně může navenek působit velmi optimisticky. Protože nemůže připustit, že by něco nezvládl, všechny problémy odbývá mávnutím ruky jako snadné a rychle řešitelné. Sám posléze udělá vše pro to, aby příslušnou obtíž okamžitě zdolal.
Touha po dokonalosti a bezchybnosti se projevuje i ve fyzické rovině. Tito lidé zřídka mají nadváhu, jejich tělo obvykle bývá ukázkově symetrické a souměrné. Držení těla mívají rovněž bezvadné - napřímená záda, rovná ramena, hrdě vztyčený krk, zatažené břicho, pevné kulaté hýždě. U mužů toto může působit poněkud toporně, ženy tím zase mohou ztrácet svoji ladnost a ženský půvab.
Zvyšovat a zvyšovat výkon
Pokud se poznáváte v tomto typu člověka, tak si v prvé řadě uvědomte, že každý má své hranice. Typ zraněný křivdou a nedoceněním je v zásadě velice silnou a energickou osobností, která je schopna naložit si na záda cokoliv, jen aby ve svém okolí nepřišla o pověst výkonného dříče, který všechno zvládne.
I ten nejvýkonnější stroj se jednoho dne zadře, pokud je permanentně přetěžován a jsou neustále zvedány požadavky na jeho výkon. A vy navíc žádný stroj nejste. Jste jen člověk, kterého touha po ocenění a spravedlnosti vůči vlastní osobě může dovést na pokraj jeho možností. Proto jediným prostředkem, jak se vymotat z tohoto bludného myšlenkového vzorce, je obrátit se zpět ke svým lidským pocitům, slabostem a vnitřním zraněním a přiznat si je. V opačném případě je téměř jisté, že vaše děti přeberou tyto negativní myšlenkové vzorce po vás.
