Článek
Myšlenkové vzorce jsou naším vnitřním programem
Člověk ve své podstatě funguje na této úrovni jako počítač. S tím rozdílem, že spouštěčem vzorců není myš či klávesnice, nýbrž určitá událost, respektive emoce, se kterou je tato událost spojena.
Každý z nás má nastavené určité programy, tzv. myšlenkové vzorce, dle nichž jedná automaticky, aniž by si to uvědomoval. Když se dostaneme do situace, kterou jsme již někdy zažili (nebo obdobné), nereagujeme na tuto situaci novým a originálním způsobem, nýbrž dle schématu, jenž jsme použili již dříve.
Drtivou většinu těchto vzorců jsme nabyli v útlém dětství (nejčastěji od rodičů), zbytek poté do konce puberty. Tyto vzorce ovlivňují jak naše profesní schopnosti, tak i soukromý život.
Co je bludný myšlenkový vzorec
Dříve nám konkrétní myšlenkový vzorec mohl sloužit k dobru, ovšem časem se z něho stal problém, který je pro nás nepřekonatelnou brzdou a nevíme, jak se ho zbavit. Anebo byl onen myšlenkový vzorec již od samého počátku škodlivý. Takovýmto vzorcům říkám BLUDNÝ MYŠLENKOVÝ VZOREC.
Pár příkladů vzniku bludného myšlenkového vzorce:
- Měli jsme přehnaně úzkostlivou matku, která nám nedovolila hrát si s ostatními dětmi venku v přírodě. Říkala nám "Neválej se v té trávě, zničíš si oblečení a budeš ošklivé dítě". Získali jsme tedy k této přirozené dětské činnosti NEGATIVNI EMOCI. A tato emoce se v nás později vyplavila pokaždé, když hrozilo, že se ušpiníme, přestože v pozdějším věku a dospělosti jsme si víceméně mohli koupit kolik nového oblečení jsme chtěli. Nicméně hrozba zašpinění se od trávy i po letech vyvolává negativní emoci, což může vést až k vytvoření obsedantně-kompulzivní poruchy ve smyslu přehnaného strachu ze špíny a bakterií.
- Viděli jsme, že náš otec pracuje v dílně s nářadím a chtěli jsme ho samozřejmě napodobit. Možná měl trpělivost a ukázal nám, co jde se kterým nástrojem udělat za dílo, čímž nás podpořil v kutilství a vytvořil pozitivní myšlenkový vzorec. Je ale také možné, že byl otec nervózní, věčně uspěchaný a nestál o to, abychom ho zdržovali. Tak nás vždy odbyl slovy "Nesahej na tu vrtačku, zničíš mi ji!" Tímto v nás vytvořil NEGATIVNÍ EMOCI ze snahy něco vytvořit a vyrobit. Aniž by si to uvědomil, zakódoval nám do hlavy myšlenkový vzorec, že "KDYŽ SE BUDU SNAŽIT NAUČIT NĚCO NOVÉHO, POKAZÍM TO". Tato negativní emoce má poté tendenci vynořit se v každé podobné situaci, tj. vždy, když máme dělat činnost, se kterou nemáme předchozí zkušenost. A to i v době, kdy jsme už dospělí.
Pokud se chceme posunout k lepší verzi sebe sama a dosáhnout úspěchu, musíme přeprogramovat emoci, jež nám ve známé situaci vytane v mysli a tím změnit negativní myšlenkový vzorec na pozitivní. Bez toho pojedeme stále na starou verzi svého myšlenkového vzorce (počítačového softwaru), tedy toho propojeného s negativní emocí a odsouzeného k neúspěchu.
Chceme-li se posunout ve svých dovednostech výš, bez přeprogramování daného myšlenkového vzorce, a s ním související emoce, nemáme šanci.
Je asi zřejmé, že přeprogramování negativního myšlenkového vzorce na pozitivní, nenastane okamžitě. Je potřeba, aby pozitivní emoce svoji intenzitou předčila negativní emoci, což chvíli trvá. To znamená trpělivým opakováním nové verze dostat pozitivní myšlenkový vzorec do podvědomí. Obecně se udává, že mozek potřebuje na osvojení nového návyku minimálně 21 dní. Toto je ovšem individuální a pokud se technika neprovádí správně, trvalého výsledku se nedočkáme.
Jak bludný myšlenkový vzorec objevit
Mnohdy bývá nejtvrdším oříškem konkrétní negativní myšlenkový vzorec vůbec nalézt. Důvodem je, že člověk si nerad přiznává, že má problém. A také si nerad přiznává že by stvořitelem negativního vzorce mohla být milovaná osoba. „Vždyť přece mě maminka měla tak ráda, určitě by neudělala nic, co by mi ublížilo.“
Ovšem každý rodič, každý vychovatel, každý učitel či každý trenér udělá při výchově množství chyb. Většinou je dělá v dobré víře, nicméně následky jsou stejně škodlivé, jakoby je udělal úmyslně. Vyčítat jim to proto nelze, je třeba se však s těmito chybami vypořádat. Ať již sám (či sama) nebo s odbornou pomocí.
Za rodiči naučené škodlivé myšlenkové vzorce tedy nejsme ve své podstatě zodpovědní my, tudíž si nezasloužíme se za ně obviňovat. Ovšem rozhodnutí za to, jestli tyto vzorce přeprogramujeme na nové a zdravější, nebo se jimi necháme dále srážet, padá pouze na nás a tady již nelze hledat omluvy a výmluvy nikde a u nikoho. Naše zdraví, a to i mentální, máme plně ve svých rukou.
