Článek
Černá je barva, kterou najdete na přehlídkových molech, ve skříni teenagera i na uniformě ochranky v obchodním centru. Ale co když černá neříká o člověku jen to, že má rád klasiku? Co když je její častá volba příznakem něčeho hlubšího?
Věřte nebo ne, barvy (a zvlášť jejich častá volba) mají silnou výpovědní hodnotu. A černá není výjimkou.
Není to ani barva
Začněme rovnou zostra. Černá technicky vzato není barva. Nevyzařuje žádné světlo, žádnou vlnovou délku, žádnou vibraci. Je to nepřítomnost barvy. Je to prázdno. Černá díra. Kdybyste si oblékli dokonalou černou, z fyzikálního hlediska jste zcela neviditelní pro světlo – a tedy energeticky mrtví. A přesto je to v západní civilizaci jedna z nejoblíbenějších „barev“ současnosti.
Co to vypovídá o společnosti, kde většina lidí chodí v něčem, co nevyzařuje vůbec nic?
Černá jako obrana před světem
Psychologicky bývá černá spojována s ochranou, neproniknutelností, odstupem. Lidé ji často nosí v období krize, vzdoru nebo vnitřního chaosu. U teenagerů je to velmi časté: černé mikiny, černé boty, černé myšlenky. Je to fáze vývoje, kdy si člověk potřebuje vytvořit bariéru mezi sebou a okolním světem. V dospělosti se ale mnozí v této barvě ochrany zaseknou. Někdy z pohodlnosti. Jindy proto, že černá je neutrální a „nedá se s ní nic zkazit“. Ale ono to není tak nevinné.
Černá zeštíhluje, ale i zplošťuje
Argument, že černá zeštíhluje, je klasika. Ano, opticky potlačuje objem. Ale taky tlumí životní jiskru. Když někdo dlouhodobě nosí jen černou, jeho energie je jako za temnou clonou. Tělo i duše potřebují barvy, aby mohly zářit. Nosíte-li jen černou, odebíráte si denní dávku světla, a tím i životní vibrace.
Tělo není jen maso a kosti. Je to energie. A barvy jsou její komunikační jazyk.
Černá není zlá, ale neříká „žiju“
Ve východních kulturách bývá černá spojována spíš s rovnováhou nebo koncem cyklu. V západním světě dominuje symbolika smrti, smutku a uzavřenosti. Přesto ji tolik lidí nosí dobrovolně…jako kdyby nechtěli být vidět. Nebo možná ano, ale jen podmíněně: „Dívej se na mě, ale ne moc hluboko.“
Černá říká: Nechci být zraněn. Chci mít věci pod kontrolou. Nechci, abys věděl, co cítím.
Není to barva radosti, ale strachu.
Co říká barevná duše?
Psychosomatika říká jednoduchou věc: Čím víc máš rád barvy, tím víc jsi živý. Tím víc jsi ochoten se dotýkat světa, zkoušet, chybovat, tvořit, cítit. Tím pestřejší je tvůj vnitřní život.
Když si někdo libuje v pastelových tónech, nebo dokonce v neónových odstínech, kombinuje barvy podle nálady, je to známka otevřenosti, hravosti, vnitřní pružnosti. Mládí a života. Barevný šatník prostě znamená barevný přístup k životu.
Černý šatník? Ten může signalizovat stagnaci, opatrnost, nebo dokonce vyčerpání.
Kdy černá dává smysl
Samozřejmě, i černá má své místo. V umění, na večerní události, jako kontrast k jiným barvám. Když je nositelem záměru, může být silná. Elegantní. Tichá, ale výrazná. Problém nastává, když se stane jedinou možností. Když člověk bez černé neví, co si obléct, protože všechny ostatní barvy mu najednou připadají moc. Moc veselé. Moc okaté. Moc výrazné. Tedy moc živé.
Až příště sáhnete po černém tričku…
…zkuste si všimnout, jaký je za tím důvod. Je to praktičnost? Lenost? Představa, že vypadáte seriózněji? Anebo hlubší potřeba nebýt vidět?
A třeba jednou zkusíte místo černé tmavě modrou. Nebo tlumenou zelenou. Nebo hořčicově žlutou. Uvidíte, jak se změní energie dne – a třeba i něco ve vás. Protože každá barva něco říká. A mlčení černé je někdy až příliš hlasité.
O tom, jaký dopad na budoucí partnerské vztahy má citový chlad rodičů, se můžete dočíst v tomto článku.
