Ujčík přiznal dvojí metr své komise. Proč ho APK stále drží ve funkci?

Už samotný fakt, že působí zároveň jako hlavní trenér prvoligové Jihlavy a předseda disciplinární komise Tipsport extraligy, je pro mnohé střetem zájmů, který v moderním sportu nemá mít místo. Tahle zvláštní kariérní kombinace vznikla ještě v éře Tomáše Krále, nejkritizovanějšího prezidenta českého hokeje. Tehdy se mnohé věci dělaly „po staru“ a veřejnost čekala, že s příchodem Aloise Hadamczika přijde změna. Nestalo se. Hadamczik sice zdůrazňuje, že extraligu řídí Asociace profesionálních klubů (APK), ale faktem zůstává, že extraliga je výkladní skříní českého hokeje. A výkladní skříň, za kterou nese zodpovědnost šéf svazu, by měla být v pořádku.

Nedávné výroky Viktora Ujčíka působí jako facka všem, kdo věří ve spravedlivou soutěž. Veřejně totiž přiznal, že při rozhodování o trestech hraje roli, zda je faulovaný hráč hvězdou. Řekl to bez obalu: kluby prý chtějí chránit své hvězdy, protože na ně chodí diváci. Na papíře to možná zní logicky, v praxi to znamená jediné – existuje dvojí metr. Hráči se dělí na první a druhou kategorii. A pokud vás soupeř srazí k zemi a zrovna nepatříte mezi „zboží, na které se chodí“, máte smůlu.

Celá debata není teoretická, má velmi konkrétní příklad. Sparťanský bek David Němeček zasadil vítkovickému mladíkovi Patriku Brůnovi brutální úder do hlavy. Výsledek? Pouze jednozápasová stopka. Proti tomu stojí precedent z jarního play off, kdy hradecký obránce Martin Pláněk dostal osmizápasový trest za zákrok na pardubického lídra Lukáše Sedláka. Sám Ujčík rozdíl vysvětlil tím, že Sedlák je hvězda, zatímco Brůna nikoli. Jenže v takovém případě už nejde o ochranu zdraví hráčů, ale paradoxně i o ochranu hvězd před adekvátním trestem.

Ředitel extraligy Martin Loukota se snažil rychle Ujčíkovy výroky korigovat a zdůraznil, že kluby nikdy nic takového neodsouhlasily. Hlavní kritérium má být vždy charakter zákroku a jeho následky. Jenže rozpor mezi oficiálním výkladem a tím, co říká samotný šéf disciplinární komise, je propastný. V očích fanoušků i odborníků to působí, jako by disciplinárka hrála podle jiných pravidel, než která jsou napsaná. A co je horší – sama je ochotná to veřejně přiznat.

Disciplinární komise by měla být nezávislá. Ve skutečnosti ji však platí APK, tedy kluby, které mají vlastní zájmy. Ujčík má být zárukou spravedlnosti, ale místo toho svými výroky podkopává důvěryhodnost celé soutěže. Pokud platí, že trest záleží i na tom, jaké nosíte jméno na dresu, pak je pravidelně pošlapávána základní zásada sportu – rovnost podmíněná jen výkonem a pravidly hry.

Otázka visí ve vzduchu: proč si APK stále nechává v čele disciplinárky člověka, který sám otevřeně mluví o dvojím metru? Extraliga není chudá soutěž. Po rekordních sezónách má prostředky na to, aby zaplatila profesionála na plný úvazek. Jenže vůle chybí. Otázka zní proč? V čem je Viktor Ujčík tak výjimečný, že místo něj není do funkce dosazen člověk, který nemá vazby na žádný profesionální klub? HC Dukla Jihlava má ambice postoupit do extraligy, a se jejím novým miliardářským majitelem tento cíl rozhodně není nereálný.

Viktor Ujčík má (v mnohých případech spíše měl) mezi bývalými spoluhráči a fanoušky jistý respekt jako hráč. Ale jako předseda disciplinární komise si svými kroky sám podřezává větev. Když člověk v tak citlivé funkci prohlásí, že bude chránit hráče nerovným způsobem, ztrácí morální kredit. A pokud ho přesto APK drží ve funkci, je to vizitka celého systému. Český hokej se rád chlubí moderními arénami a rostoucí návštěvností. Ale co platné, když v zákulisí vládne archaická logika protekce. Dokud se nezmění způsob, jakým disciplinárka funguje, budou rozhodnutí vyvolávat pochybnosti a česká extraliga bude terčem posměchu.

O Petru Čajánkovi se dočtete v tomto článku.