Článek
Kecy, pindy, pověry. Odpusťte, nemohu jinak. Četl jsem si nedávno srdcervoucí výkřiky typu „své děti vám na vojnu nedám“, „nikdy bych svého syna neposlal do boje“, „nezavleču Česko do války“ a další. Neměli bychom si coby občané České republiky nejprve přečíst například Ústavu ČR, abychom věděli, za jakých podmínek se my i naše děti opravdu máme do nějakého boje vydat?
Schválně tu nejmenuji jediného politika ani diskutéra, neboť mi jde o obsah. A ten je vcelku prostý - do žádné války nás nemůže zavléci žádný prezident, ani jediný premiér vlády. Na to naše ústava jasně pamatuje. V ČR lze válečný stav vyhlásit pouze v případě napadení nebo je-li třeba plnit smlouvy o společné obraně. Válečný stav vyhlašuje Parlament České republiky, k přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu je nutná nadpoloviční většina obou komor parlamentu. Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, vyhlašuje válečný stav Senát.
A teď k tomu boji. Ať už to jakýkoli srdnatec za mírové úsilí myslí vážně, či nikoliv, už od roku 1920, tedy z dob Československa, tu máme stále existující brannou povinnost. Ta byla vyhlášena 193/1920 Sb. Branným zákonem republiky Československé.
Že se z různých branných zákonů nakonec vytratila povinná vojenská služba, je úplně jiná věc. Ale když by přišlo na lámání obranného chleba, máme tu povinnost k naší vlasti úplně všichni ve věku 18-60 let, ledy bychom byli shledáni neschopnými se jako osoby bránit. Poznámka pod čarou – jak se budete cítit, když vám někdo řekne, že jste vlastně něčeho neschopní?
Buď jak buď, nic z výše uvedeného není ani na rozhodnutí prezidentů, ani rádoby laskavých otců, ani hysterizujících maminek. Máme zákony i parlament, ani prezidentský, ani otcovský, ani maminkovský systém společnosti.
Proto opakuji začátek - kecy, pindy, pověry. Protože všichni máme nejen zákonné právo něco od našeho státu chtít, ale také zákonnou povinnost mu něco odvést. Nepřeji si odvádět mu povinnost brannou, jenže to je možnost, před níž prostě nelze zavírat oči. Na život se přeci také nedíváme jako na řetězec nemocí, avšak nemůžeme tvrdit, že se nám nestanou. Žít stojí za to i tak.
Mějte se pěkně.
