Článek
Absolvoval jsem Gymnázium Na Vítězné pláni v Praze 4. Na rozdíl od dnešních žadatelů majících vícero pokusů jsem to zvládl na pokus první a jediný, protože jich víc tenkrát nebylo. Maminka byla vyškrtnuta z členství v Komunistické straně Československa již v roce 1970, takže mě jistě nikdo nebude podezírat z jakéhokoli nadbíhání tehdejšímu režimu.
Usadil jsem se v třídě především plné úžasně chytrých a inteligentních osob, třeba ve společnosti překladatelky seriálu Všechny velké a malé bytosti, nebo osoby, jež působila coby velvyslankyně v Iráku. Případně též osoby dosud působící na velvyslanectví v Portugalsku. Nemluvě o dalších skvělých lidech.
Dusili nás úplně ve všem, ovšem nikoli kvůli třídnímu původu. Prostě proto, že jsme buď uměli, nebo prostě neuměli.
K maturitě jsem se prodřel jenom vlastním úsilím, žádnou protekcí. Jinak bych neprošel. A na svá gymnaziální studia nedám dopustit. Nic totiž není černobílé.
Ono i za socialismu platilo, že kdo umí, ten umí, a kdo neumí, č…mí.
