Článek
Nevím, kolik lidí diskutujících o odvolaném děkanovi Miroslavu Ševčíkovi ho potkalo osobně. Já tu možnost měl v rámci studia ještě na předlistopadové VŠ ekonomické.
Působil tam sice v rámci Ústavu marxismu-leninismu, což mu kdysi vyčetl i Miloš Zeman, jenže pan Ševčík přednášel předmět dějin ekonomického učení včetně tehdy zapovězených keynesiánských teorií i třeba konzervativních teorií Miltona Friedmanna. Byl to hodně výživný předmět, a já jsem z něho udělal zkoušku až na druhý pokus. Paradoxem je, že tuto skutečnost si tehdejší poradci Miloše Zemana neráčili zjistit.
V roce 1984 vstoupil do KSČ a v roce 1986 byl veden v seznamu pod registračním číslem 176727 u Zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA jako osoba v centru zájmu kontrarozvědky zájem. Spolupráci však nepodepsal.
Coby spoluzakladatel Liberálního institutu pak ovšem v roce 2000 dokázal do Prahy v roli odborného garanta dotáhnout výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky. Tato akce otevřela dveře k mnoha dalším. Nepočítám v to rádoby revoluční idioty, kteří byli během těchto zasedání schopni zapalovat v Praze pneumatiky, házet cihly, či rozbíjet skla ve vagónech metra projíždějícího stanice. Mimochodem až na to metro jsem tyto akce zažil na vlastní kůži, když jsem jel do práce.
Od doby konání uvedených výročních zasedání jsem kariéru Miroslava Ševčíka nijak nesledoval. Pamatuji si nicméně na jeho ostrou rétoriku s Milošem Zemanem, myslím, že ten pořad se jmenoval Duel. Končilo to předáním nějaké knihy, o níž tenkrát Miloš Zeman prohlásil, že si ji s velkým zájmem opětovně přečte.
Kromě pár novinových zpráv jsem pak Miroslava Ševčíka viděl coby člena sympatizantů podporujících kandidaturu Miloše Zemana na funkci prezidenta České republiky v pražském Rudolfinu.
Nebýt zbytečného povyku kolem jeho osoby, asi bych tento příspěvek vůbec nepsal.
Byl před lety odvolán z funkce ředitele a předsedy správní rady Liberálního institutu, což bylo později soudem zrušeno, ztratil ochrannou známku vůči partnerovi na Memoriál Josefa Odložila (je Odložilovým synovcem), v posledním období vystupuje za hnutí Trikolóra. Jeho politický výběr.
Jeho kariéru beru jako cestu provázenou syndromem postupného zhloupnutí z domnělé vlastní důležitosti pro tento svět. Není první, ani poslední, komu se to stalo.
A není první ani poslední, kdo se přizpůsobil každému režimu.
Osobně mi neublížil nikdy, a ten druhý pokus na zkoušce jsem si z důvodu nepřipravenosti plně zasloužil.
Přeji hezký den.
