Článek
Politika nikdy nebyla o přehnané slušnosti. Jsem příliš mladý na to, abych si dobře pamatoval, jací byli politici dříve a ani dnes nejsem expertem na politiku. Když ale poslouchám vyjádření lidí, kteří jsou v tomto ohledu daleko vzdělanější, tak si víc a víc uvědomuji, že politika nikdy nebyla o slušném a chování a vždy to bylo určitým způsobem o špíně. Na druhou stranu i mafiáni nebo drogové kartely mají jistá pravidla snaží se je dodržovat. Protože ví, že nějaká míra stability je potřeba k prosperitě všech. Dnešní politici ale zavedená pravidla přesto boří a hranice únosnosti posouvají dál.
Tomio Okamura v předvolební kampani využil několik obrázků, které mají upozornit na největší současné problémy. Některé byly vtipné (jako opravdu vtipné), některé nepovedené (tradiční rodina, kde má člověk šest prstů), další lživé (obrázek naznačující, že nás EU nutí jíst brouky) a jeden z nich je i na hranici zákona. A to, jestli už ta hranice byla překročena, nebo ne, bude určovat soud. Určitým způsobem je jedno, jak soud dopadne. Mnohem důležitější je, jak to vnímáme jako společnost. Co je pro nás snesitelné a co je již za hranou, protože je spousta věcí, které naprosto jednoznačně omluvíte u soudu, ale ne morálně. Ale platí to i obecně, kdy morálně můžete uspět, ale před soudem ne.
Tomio Okamura dává zabrat slušnosti dlouhodobě, ale poslední roky má silného konkurenta v podobě Andreje Babiše. Ten nastavil laťku daleko výš. Pro ostrá slova a obvinění nejde daleko. Do stranického slovníku přidal výrazy jako „fialový hnus“, mluví o nejprolhanější vládě všech dob a podobně. Nedávno se o českém ministru zahraničí vyjádřil ve smyslu, že je nicotný, nepodstatný. Tohle je pro mě útok nejen na to, jak vláda vede stát, ale na samotný stát. Stejně tak útočil na české soudy. A to je velice nebezpečné.
V rámci politického boje lze tahat různou špínu, lze i lhát a je to určitým způsobem přijatelné. Ale útok na samotné ministerstvo nebo dokonce soudy, je už příliš. Je to zpochybnění jednoho ze základních kamenů našeho státu, který je založen na demokracii. Jistě je v pořádku komentovat konkrétního soudce a konkrétní rozhodnutí, to je v pořádku. Ale politik by neměl ani naznačovat, že soudy jsou ovlivněny vládou, pokud pro to nemá důkazy.
Andrej Babiš se dopustil i několika nechutností v prezidentské volbě, kdy tvrdil, že Petr Pavel nás zatáhne do války a lidé budou muset narukovat. Byl to nesmysl a Andrej Babiš to moc dobře věděl, i přesto na tom trval a použil tento výrok v kampani.
A co na to ta správná a slušná vláda v čele s profesorem Fialou? Lidovcům a TOP09 se povedlo vyvarovat větším přešlapům. Kdo chce, jistě chyby najde a třeba odstupující předsedkyně TOP09 si známým výrokem o svetrech popularitu nezvedla. Ale já osobně bych to nehodnotil jako hrubost nebo neslušnost. To stejné se ale nedá říct o činu Víta Rakušana, který nechal vyvěsit Putina v černém pytli. Spousta lidí by ho tam ráda viděla i ve skutečnosti, pár lidí naopak Putina podporuje a obdivuje. Nevím, zda tohle bylo už za hranou, anebo ne, každopádně kontroverzní to bylo, je a bude.
Nejhůř je na tom ale asi ODS. V předvolební reklamě přirovnala Andreje Babiše Putinovi a nedávno zvolila slogan „Rusko, pro tebe všecko“. Hlavně první reklama, je silně za hranou. Ano, Andrej Babiš se v rámci lovení voličů ve vodách extrémnější části populace dopustí výroků, které nahrávají Rusku. Ale přirovnat ho k Putinovi je podobné, jako když Andrej Babiš vykřikuje nesmysly o nesvobodě slova, totalitě a přirovnává současnou dobu k padesátým létům. Obě přirovnání jsou naprosto mimo realitu. Je to neúcta k lidem, kteří trpí a umírají kvůli rozhodnutím Putina stejně, jako je to neúcta ke všem, kteří zemřeli nebo trpěli na základě lží a zlovůle tehdejšího režimu.
Proč to ale celé píšu? Často slyším, že pokud se vláda a její podporovatelé označuje za tu slušnou a inteligentní část národa (některými jsou označování za „lepšolidi“ nebo „slušnolidi”), že by se tak měli chovat. Jenže ono to nejde. Pokud opozice posouvá hranice a útočí naprosto nefér způsobem, nelze zůstat naprosto slušný a dál hrát podle pravidel. V takovém případě soupeři v podstatě vyklidíte prostor a ten vyhraje bez boje. A to by bylo velice špatně.
Můžeme se dohadovat, jestli bylo dříve vejce, nebo slepice. Jestli začala dříve opozice, nebo vláda. Reálně je to ale jedno. Důležité je, jestli tohle dokážeme udržet na uzdě. Jestli budeme věcně kritizovat, co politici dělají, či klesneme na dno a budeme řešit naprosto stupidní věci. Jestli se budeme smát jejich vzhledu, předhánět se ve „vtipnějších přezdívkách“, nebo budeme řešit konkrétní a reálné problémy, a to stejné budeme vyžadovat od politiků.
Nadávat umí každý. Slibovat umí každý. Ale tohle nechceme. My se máme chtít domluvit a reálně něco udělat.
