Článek
Spolu s nástupem liberální levicové politiky mizel strach lidí se přiznat, že nechtějí tvořit heterosexuální pár a to se části společnosti nelíbí a bojuje za tradiční rodinu. Co to ale vlastně tradiční rodina je?
Existuje představa muže, ženy, dvou až tří dětí, jak sedí u nedělního oběda a usmívají se. Tatínek je ten, co pracuje a živí rodinu. Maminka je zase pečovatelkou, která se stará o teplo domova, vždy má uklizeno, navařeno, napečeno. Děti pak způsobně sedí u stolu v čistém oblečení a vyzařují úctu, respekt ale i lásku k rodičům. Něco v tomto duchu si většina lidí představí pod pojmem tradiční rodina. Tak tato tradiční rodina nevypadala a nevypadá.
Již od pradávna měl v rodině hlavní slovo muž. Ten řídil rodinu a o všem rozhodoval. Role ženy byla upozaděna. Někde bylo možné, aby měl muž více žen a nebo měl intimní vztah s mladším mužem. Později se rodina stala základem hospodářské jednotky. Žena hlavně rodila děti, které poté mohly pracovat na poli. Sňatky byly domlouvané dopředu s cílem získat více půdy, lepší hospodářství a podobně. Hlavní slovo měl ale stále muž, který vládl rodině pevnou rukou. S příchodem větších měst a průmyslu se rodina přetransformovala z hospodářské jednotky a práce na poli na jednotku ekonomickou. Ve dvou prostě bylo snadnější zaplatit bydlení, než když byl člověk sám. Otec ale stále zůstával hlavou rodiny s vysokou mírou vynucené autority.
O tom, jak byla ženská role upozaděna a muži byli vnímáni jako ti, co mají vše řídit svědčí i dlouhodobá absence volebního práva pro ženy. V našich končinách jsme byli jedni z prvních v Evropě a hlavní hybnou silou byl vznik Československa po první světové válce. Ale například Francie, Itálie a Řecko se řadí mezi státy, kde se tak stalo až po druhé světové válce. Švýcarsko umožnilo ženám volit až v roce 1971. A to pouze na celostátní úrovni. Kanton Appenzell Innerrhoden odmítal udělit ženám volební právo pro kantonální volby tak dlouho, až v roce 1990 zasáhl soud.
Je tedy vidět, že tradiční rodina byla vzdálena od romantické představy, ale byla silně podřízena tomu, co chtěl muž. A to jak děti, tak ženy. Běžné bylo i vynucení respektu a autority násilím. Rodina nebyla tvořena z lásky, ale předem domluveným sňatkem, později z rozumu. Často spolu tedy lidé žili ne proto, že by se měli rádi, ale aby přežili.
Když se situace lidí začala lepšit, zvedl se počet rozvodů. Dnes se skoro polovina dětí rodí neprovdaným matkám. Skoro polovina manželství končí rozvodem. Je naprosto běžné, že má matka dvě děti s dvěma muži a ještě je vychovává sama. Poslední dobou je na vzestupu tred, kdy mladí lidé raději pořídí psa, než děti.
Co to tedy je ta tradiční rodina, za kterou lidé bojují? Pouze romantická představa, která měla, má a bude mít k realitě daleko.
