Článek
Hlas voliče je podobný kapce vody. Jedna jediná kapka nic nezmění. Při dopadu na rozpálenou půdu zahrady se vypaří dříve, než se stihne vsáknout, a tak sama o sobě nemůže zavlažit ani jednu z rostlin v zahradě. Když se ale kapek sejde více, je možné naplnit malý kalíšek, konvičku nebo dokonce sud s vodou. V našem státě naštěstí nefunguje jediný zahradník, který by si vzal všechnu vodu jen pro sebe a měl neomezenou moc rozhodovat, kde a co poroste. Naštěstí zde máme demokracii, která zaručuje práci více zahradníků na jedné společné zahradě a ti špatní mohou ze zahrady odejít a nahradí je jiní. Zahradníky představují samostatné strany, hnutí, nebo dnes oblíbené koalice. Tito zahradníci se starají o různé rostliny v zahradě. Někteří zahradníci se radši starají o ovocné stromy, jiní o zeleninu a další o květiny bez většího užitku, ale prostě vypadají dobře.
Není nutné, aby zahradník měl pouze svoji jedinou rostlinu, v ideálním případě jich má více. Dokonce může zalévat i rostliny jiných zahradníků, pokud se mu líbí. Každý však musí hospodařit pouze s takovým množstvím vody, které má. Velice často by zahradník rád zaléval ovocné stromy, zeleninu, ale i okrasné květiny. Prostě by chtěl mít krásnou zahradu. To stejné by rádi i voliči. Dostatek ovoce, zeleniny, okrasných květin, a ještě k tomu travnaté plochy pro různé druhy odpočinku a k tomu velký rybník s dostatkem vody jak na zalévání, tak na koupání. Tak ale reálný svět nefunguje a nefunguje tak ani zahrada v tomto příběhu.
Každý zahradník si na své části zahrady zasadil svoje rostliny tak, aby mu to hezky fungovalo a měl od každého něco. Co se ale stane, když převezme část zahrady po jiném zahradníkovi? Že by vykácel jeho stromy a celé to překopal? Ne, nic takového se neděje. Třebas že má radši jablka než hrušky, strom nepokácí a stará se o něj dál. Dobře ví, že než by vyrostla nová jabloň a začala nést plody, trvalo by to moc dlouho. Stejně tak již zasazenou zeleninu ponechá na svém místě. Vytrhá případný plevel a poté sklidí plody.
Stejně tak strany většinou moc nemění program a systém, proto tu nedochází k příliš velkým změnám. Jak již bylo napsáno, zasadit nový strom není legrace. A než zesílí a začne nést plody, trvá to dlouho. Z toho právě vychází tvrzení, že volby nic nezmění. Nebo dokonce, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali.
Ale volby mohou měnit. A když mění, tak pořádně. Již jsme si řekli, že všichni zahradníci mají různě rozdělenou zahradu a starají se hlavně o své rostliny. Protože ale ze zahrady mají užitek všichni, občas si navzájem pomohou. Všichni ctí pravidla, jak se v zahradě chovat. Jinak by zahrada nefungovala. Nic ale nefunguje věčně a bez chyb. Někdy se do zahrady může dostat i zahradník Šaman, který vše změní.
Šaman nectí klasická pravidla zahrady. Má také vlastní sud s vodou, ale nemá konvičku nebo zahradní hadici, kterou by lehce pokropil rostliny vždy, když je potřeba a vodu měl rozpočítanou na celý rok. Šaman je zahradník, který tento pořádek nemá rád, má vlastní způsob zahradničení, dosti odlišný od ostatních zahradníků. Šaman je lenoch, kterému se nechce každé ráno vstávat a zalévat přesně odměřené množství vody. Využije svoje schopnosti k tomu, aby z vody v sudu vytvořil mrak a z něj poté pršelo na rostliny. Jenže Šaman neumí kouzlo ovládat, a tak většinou do mraků vloží více vody, než by sám chtěl.
Když má Šaman v sudu málo vody, vznikne taková menší bouřka. Některé rostliny poláme, ulomí pár větviček na stromech, ale zahrada to přežije a žije dál. Ostatní zahradníci Šamana pokárají a ten si dává více pozor při kouzlení nebo ze zahrady odejde. Když má ale Šaman vody v sudu dost, vytvoří obrovské černé mraky, z kterých vznikne velká bouře. Kroupy poničí část zahrady, vítr zláme stromy a ty co přežijí, zničí blesky. Všechno je na zahradě poházené, rozlámané a část zahrady v plamenech. Zahradníci se proto rozutečou do bezpečí. Po bouři se buď ukážou noví zahradníci, nebo si zahrada žije chvíli vlastním, dost divokým životem.
Když se zahradníci ukážou, zahradu celou překopou, vyčistí, zasadí nové rostliny a zahrada se dá zase do pořádku. Ano, změnila se. Je celá překopaná a už nikdy nebude jako dříve. Zahradníci si postupně vytvoří nová pravidla a udělají zahradu zase pěknou a funkční. Stojí to ale mnoho práce a než vše opět vyroste a zesílí, trvá to dlouho, předlouho.
A takto končí příběh o tom, hlasy voličů nezmění nic, a přitom mohou změnit naprosto všechno. A je jen na nás voličích, zda chceme raději zahradu, která sice není úplně dle našich představ a často má mnoho chyb a jejich náprava probíhá velice pomalu, nebo chceme raději vše rozbořit a začít úplně od začátku.
Text neberte úplně vážně, je to spíš jen k zamyšlení. Každý si z toho může vzít, co chce.
