Mikrozločiny: Na stopě londýnských kriminálních živlů s Sherlockem Holmesem

Detektivka stabilně patří k nejoblíbenějším literárním žánrům, k nimž se lidé uchylují v dobách dobrých i zlých, za každého počasí, v létě i v zimě, ve dne i v noci. Ačkoli rozhodně nemíníme zlehčovat detektivní schopnosti tak rozličných postav, jako jsou slečna Marplová, August Dupin, Hercule Poirot nebo Philip Marlowe, jeden nad nimi všemi přece jen vyčnívá: Sherlock Holmes, jehož duchovním otcem je britský spisovatel Arthur Conan Doyle. Kdo koneckonců nikdy neslyšel třeba o Psu baskervillském? A právě po boku tohoto jedinečného detektiva se mohou malí i větší čtenáři vydat po stopách nejrůznějších zločinců: v knize Mikrozločiny: Sherlock Holmes a smrt z Temže, jejímž autorem je německý umělec, designér a spisovatel vystupující pod pseudonymem Gecko Keck (nar. 1967) a jejíž české vydání přichystalo nakladatelství Edika.

I když by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o knihu detektivních povídek pro děti, skutečnost je mnohem zajímavější, a především zábavnější. Před malými Sherlocky totiž stojí mnohem důležitější poslání, a to vyřešit více než dvacítku případů, na nichž před nimi pracoval věhlasný detektiv. Jakmile si prostudují několik stručných poznámek ke každému z nich a zjistí, co se vlastně stalo či koho mají hledat, chtě nechtě se musí vydat do přeplněných ulic Londýna a ve změti lidí, automobilů, stánků, stromů, budov či atrakcí pátrat po stopách, které je dovedou k vyřešení případu.

Zločiny se odehrávají na čtrnácti dějištích (dvoustránkové scenérie zachycující například Hyde Park, Wimbledon nebo Trafalgarské náměstí) a úkolem malých detektivů je v tom nepřehledném chaosu hledat různé indicie, například nástroje, jež poztrácel procházející lupič, či odhalit pachatele, jako například tlupu dětských kapsářů, zloděje umění, zchudlého šlechtice, který škrtí své milenky, potápěče, jenž vzal zákon do vlastních rukou, nebo holčičku nabízející kolemjdoucím otrávený čaj. Jen málokterý případ se však odvíjí na dějišti jediném. Některé se odehrávají na dvou či na třech, jiné na šesti, a jeden dokonce na všech čtrnácti, přičemž nikdy se nepřeskakuje, ale vždy se jedná o po sobě jdou dějiště, tedy například 4 až 8. Dodejme, že všech čtrnácti dějišť se týká rovněž šestice doprovodných úkolů uvedených na konci knihy.

Ačkoli by se mohlo zdát, že najít zloděje umění, který v ruce nese obraz, nebo sochu, nemůže být nic extra složitého, jednotlivá dějiště jsou tak přeplněná lidmi, věcmi a různými výraznými prvky, které přitahují čtenářovu pozornost, že najít v tom chaotickém hemžení jedno konkrétního človíčka zas tak jednoduché není, alespoň napoprvé ne. Jakmile však čtenář ví, co má hledat, už to jde snadněji. A kdyby se přece jen nepodařilo, velmi často se stane, že při řešení jiného případu čtenář náhodou objeví něco, co předtím zaboha nedokázal najít. Všechny případy navíc nejsou stejně obtížné. Ty nejjednodušší jsou označené jednou hvězdičkou, ty nejsložitější třemi, přičemž při prvním setkání s knihou je lepší nepostupovat chronologicky, ale vybrat si některý z jednohvězdičkových případů, který se odehrává na jednom či dvou dějištích. Čtenář díky tomu snadněji pronikne do principu, na němž kniha funguje a který by v úvodu mohl být přece jen vysvětlený ještě trochu polopatičtěji.

Při listování Mikrozločiny ale není nutné se ihned pouštět do vyšetřování. Jednotlivá dějiště jsou totiž sama o sobě tak dynamická, zajímavá a ilustračně propracovaná, že bohatě stačí kochat se autorovým smyslem nejen pro detail, nýbrž i pro humor. V tomto ohledu je dobře, že nakladatel pro svazek zvolil docela velký formát (větší než A4), díky kterému všechny podrobnosti lépe vyniknout. Vizuální styl knihy věrně prozrazuje už obálka, která zachycuje okolí proslulého Big Benu, nicméně skutečnost je ještě o fous barvitější.

Přestože má kniha sotva padesát stran, s jistotou poskytne vynikající zábavu na mnoho hodin, byť je pravda, že princip řešení jednotlivých případů, tedy hledat na obrázcích určitou postavu či předměty, se po chvíli trochu okouká. Stačí si ale dát na pár hodin pauzu a čtenáře se zmocní neodolatelná touha pustit se znovu do práce a zbavit Londýn pár dalších kriminálních živlů. Přestože je kniha určená primárně pro děti (nakladatel uvádí doporučený věk od sedmi let, nicméně těm nejmenším bude nejspíš potřeba zpočátku trochu pomoct), bezpochyby bude lákat i jejich starší sourozence nebo rodiče. V podstatě tak může dobře posloužit i během společných aktivit a členové rodiny či kamarádi mohou soutěžit v tom, kdo zvládne odhalit vše, co odhalit má, či kdo to dokáže nejrychleji a vyslouží si titul velkého detektiva.

Celkově jsou Mikrozločiny příjemným překvapením, které si své čtenáře snadno omotá kolem prstu a snad je i na chvíli odtrhne od obrazovky chytrého telefonu.

Bibliografické údaje recenzované knihy: Gecko Keck: Mikrozločiny: Sherlock Holmes a smrt z Temže. Přel. Radka Knotková, Edika, Brno, 2024, 48 s. 978-80-266-2008-2