Článek
Anketa
„Péťo, uděláme si miminko?“
„Zbláznila ses? Mimino? Víš, co by to pro nás znamenalo? Odsoudit se dobrovolně k chudobě? Obracet dvakrát každou korunu? Nikdy nemít na vlastní bydlení? To snad nemyslíš vážně!“
Pojďme si projít a spočítat (lehce zaokrouhluji), co by pro mladou rodinu znamenalo mít miminko, a pak druhé. Zajedeme třeba do Rakovníka.
Průměrná hrubá mzda v Rakovníku je 32.000 Kč, tedy dohromady má bezdětný pár 64.000 Kč hrubého. V čistém vyjádření vychází 52.000 Kč.
Bydlení, nájem a služby pro byt 2+kk stojí v Rakovníku 12.500 Kč + 3.500 Kč za služby. Páru zbývá 36.000 Kč, tedy 18.000 Kč na osobu. Použijeme-li sofistikovanějšího ukazatele, pak tato domácnosti má index životního minima ve výši 4,2 (životní minimum nezahrnující bydlení činí 8510 Kč pro takovou domácnost).
Přesuňme se o čtyři roky dále, běžný scénář, otec pracuje, matka na rodičovské „dovolené“, dvě děti do 4 let. Museli si najmout o místnost větší byt. Otec příjem v čistém 29.100 Kč (daňové zvýhodnění na děti 3.127 Kč, slevu na manželku 2.070 Kč nemá, neboť nejsou sezdaní), matka příjem z rodičovského příspěvku rozpočteného na 30 měsíců 11.650 Kč, celkem rodina 40.750 Kč měsíčně. Náklady na bydlení v 3+kk v Rakovníku stojí 17.000 Kč nájem + 5.000 Kč služby, celkem 22.000 Kč. Čtyřčlenná rodina tedy má na vše ostatní 18.750 Kč, tj. 4.690 Kč na osobu, index životního minima ve výši 1,4 (životní minimum nezahrnující bydlení činí pro takovou domácnost 13.470 Kč). Při srovnatelné životní úrovni (stejném indexu životního minima) by bezdětnému páru zbylo navíc 24.150 Kč na zájmy, spoření, investice.
Co tedy proběhne dále u tohoto mladého páru?
„Ale Péťo, tak si dojdeme pro státní podporu, to nám pomůže.“
„Lásko, na přídavcích na děti dostaneme 2.660 Kč a příspěvek na bydlení bude tak 6880 Kč, celkem 9540 Kč. To nám tu ztrátu příjmu a možností rozhodně nedožene. Pořád bychom měli o 14.600 méně. Za to bychom utáhli hypotéku, měli vlastní bydlení a ušetřili za nájem.“
„A má milá, nezapomeň, že na důchody nebude, Jurečka to říkal, musíme spořit. Snižuje budoucí důchody i pracujícím rodičům. Takže bychom ještě měli spořit hromadu peněz, jinak v důchodu bez vlastního bydlení nemáme šanci. Když děti mít nebudeme, můžeme si pořídit vlastní bydlení na hypotéku a v důchodu ve vlastním vyjdeme. Byt 2+kk v Rakovníku stojí čtyři milióny, se dvěma příjmy dosáhneme na slušnou hypotéku se splátkou 17.500 Kč, přitom nebudeme muset platit nájem 12.500 Kč, takže po zaplacení hypotéky na zbyde jen pro nás dva 31. 000 Kč, budeme si užívat, cestovat, není to lepší?“ Než sice mít dvě děti, ale nemít vlastní bydlení na stáří, a ještě bychom na nás všechny čtyři měli jen 28.300 Kč i se sociální podporou?"
„Hm, Péťo, máš pravdu, tak si pořídíme aspoň plyšového medvídka, jo?“
Je to rozdíl, mít na živobytí a volný čas v páru 31.000 Kč při současném pořízení vlastního bydlení, nebo v rodině se čtyřmi osobami 28.300 Kč bez šance na vlastní bydlení na důchod?
I pokud bychom se posunuli v čase ještě o pár let dále, kdy oba rodiče již budou opět pracovat za průměrnou mzdu, nerovnost zůstane nadále dost velká. Sice bude příjem rodičovského páru o daňové zvýhodnění vyšší než bezdětného páru, ale stejnou, spíše větší částku vydají rodiče za tu jednu místnost navíc a služby s tím spojené. Tedy u bezdětného páru bude index životního minima nadále zmíněných 4,2. Jak to bude vypadat u rodiny se dvěma pracujícími rodiči a dvěma dětmi školního věku? Čistý příjem páru s dětmi bude 55.130 Kč. Bude platit nájem a služby 22.000 Kč. Příspěvek na bydlení bude 2.570 Kč, na přídavky na děti již nárok není. Rodina tedy bude mít s příspěvkem na bydlení po odpočtu nákladů na bydlení k dispozici 35.700 Kč. Při životním minimu takové rodiny ve výši 14.610 Kč je index životního minima 2,44. Ve vyjádření v penězích pak bude mít bezdětný pár na své zájmy, spoření a investice do vlastního bydlení stále o 15.200 Kč měsíčně více při srovnatelné životní úrovni s rodiči (při stejném indexu životního minima).
A jak to souvisí s důchody? Jasně, peníze nemusí být rozhodující motivací pro to mít či nemít děti. Ale ta finanční a životně-stylová bariéra je tak vysoká, že se nelze divit, pokud mladé páry (pokud už si vedle mobilu pořídí i živý protějšek 😊) po zralé úvaze od toho mít děti odradí. Což problémy průběžného systému ještě zhorší.
Současný systém nastavení daní, pojistného a výše důchodu tak působí silně demotivačně proti tomu mít dítě. Jde o asociální inženýrství s výsledkem redukce populace a o protirodinnou politiku, přes velkohubé proklamace politiků všech stran o podpoře rodin a zoufalé naříkání o diskriminaci bezdětných v okamžiku, kdy někdo chce problém malinko řešit a skutečnou silnou diskriminaci pracujících rodin s dětmi alespoň zmírnit. Současný daňový a důchodový systém vykazuje všechny znaky tzv. rdousícího efektu pro pracující rodiny s dětmi.
Milí mladí, nezbývá, než se řídit politikou současné vlády a místo dětí si pořídit plyšového medvěda a uspořené peníze na výchově dětí ukládat na důchod nebo je využít na pořízení vlastního bydlení, protože budoucí generace pracujících už asi nebude. A pokud nějaká budoucí generace bude, pak bude složena z dětí, které se od svých rodičů naučily žít ze sociálních dávek, čímž se současná vláda ještě chlubí.
Pracující rodiny nepotřebují podporu státu, naopak stát bez podpory pracujících rodin s dětmi zkolabuje. Stačí málo, aby si stát této podpory od pracujících rodičů vážil a nerdousil je neúměrnými poplatky a odvody. Ostatně, rodiče z uvedeného příkladu, s hrubou mzdou 32.000 Kč měsíčně, odvedou státu každý 15.000 Kč. Tedy rodičovský příspěvek, přídavky na dítě a příspěvek na bydlení v době péče o děti útlého věku se z větší části pokryje z odvodů pracujícího rodiče, po návratu matky do zaměstnání pak daňové zvýhodnění na děti a doplatek na bydlení je pouhé vrácení necelých 20 % toho, co stát rodičům sebral. O tom, že stát zásadně selhává v zajištění kapacit mateřských škol, čímž dále omezuje možnosti rodičů vydělávat, ani nemluvě. Tímto snadno dá pracujícím rodičů nálepku těch, co potřebují pomoc státu, dá jim nálepku přítěže společnosti, ačkoliv realita je přesně opačná.
Není třeba rozdávat rodinám peníze sociálními dávkami, ono bohatě stačí, pokud stát nebude rodiny s dětmi tolik o peníze obírat daněmi a pojistným.
Řešení existuje, jestli se uskuteční, rozhodnete vy, voliči.
