Článek
Ovlivní volby 2025 průzkum preferencí a publikované volební modely?
Mnoho otázek a málo spolehlivých odpovědí. Těžko předvídat, jak volby dopadnou. Posílí strany původní koalice a oslabí Stačilo! a Motoristé sobě natolik, že nepřekročí 5% hranici? Bude výsledkem takového vývoje, že Ano 2011 sice vyhraje volby, ale opět nedokáže sestavit většinu? Vyloučeno to není a staví to Ano 2011 do nezáviděníhodného postavení. Striktní dlouhodobé odmítání všech dosud koaličních stran s Ano 2011 spolupracovat působí velmi paradoxním způsobem. Pro Ano 2011 by byla zhoubná strategie přetahovat voliče Stačilo! a Motoristů sobě, protože by hrozilo, že by kromě nevypočitatelného SPD neměli s kým sestavit vládu nebo podporu vládě menšinové. Ano 2011 je tak nuceno složitě „lovit“ voliče ve vodách pětikoalice a uvolnit prostor pro Stačilo!. Postoj stran dosavadní koalice tak překvapivě přispívá k posilování Stačilo! a zvýšení tlaku Ano 2011 na jejich elektorát. Je toto cíl pětikoalice?
Je vidět, že důsledky politik jednotlivých stran mohou být překvapivé. Ostatně, velká část populace je tímto nepřátelským a zejména nesmiřitelným postojem stran znechucena. Toto není spolupráce ve prospěch společnosti, toto je potírání politických odpůrců. Je to blízké úsloví „Nevadí, když moje koza chcípne, hlavně když ta sousedova bude aspoň kulhat.“ Na jedné straně je volič tlačen do pokračování jedné z nejhorších vlád s mnoha závažnými skandály, z druhé strany hrozí vláda s tolerancí nebo podporou (ale ne zadarmo) velmi nevypočitatelných subjektů.
Právě rozčarování z této politiky a eskalace do zapřisáhlé antagonistické roviny způsobilo, že jsem neviděl, komu by bylo možné dát hlas ve volbách, aby se situace změnila. Chceš-li změnu, buď sám tou změnou. A to je odpověď na otázku, proč jsem se ocitl na kandidátce nové politické strany Výzva 2025, strany pro děti, rodiče a prarodiče jako lídr ve Středočeském kraji. Samozřejmě motivací pro aktivní účast v politice byly i tragické chyby současné vlády, a to jak v daňové, důchodové i rodinné politice. Proto jsem se spojil s dalšími lidmi, pro které není politika způsobem obživy či dokonce zázračného zbohatnutí, ale možností formou spolupráce, jednání, respektu k postoji druhých přispět ke zlepšování podmínek v České republice.
Není to jednoduché. Jako nová strana nejsme zařazeni do výzkumů preferencí, tedy nikdo netuší, jakou podporu může Výzva 2025, strana pro děti, rodiče a prarodiče ve volbách získat. Může být černým koněm voleb? Pokud průzkumy vůbec data o nové straně neuvádějí, bude záležet pouze na voličích, zda nedají přednost „taktické“ volbě menšího zla. Aby nepropadl hlas. Nebo budou volit podle programu a věrohodnosti kandidátů. Osobně považuji za propadlý hlas každý, který dostanou ti, kteří dovedli politickou scénu a i společnost do tohoto stavu zatvrzelé polarity. Jak by se politická situace vyvíjela, pokud by všichni voliči hromadně vystavili stopku všem protagonistům současného politického dění? Nálada společnosti, tedy rozčarování, tomu nasvědčuje, a pouze strategie menšího zla a obav z propadnutí hlasů udržuje tyto struktury při životě a při moci.
Zapojení do nové strany mělo ale pro mě osobně překvapivé vedlejší efekty. Nemám na mysli poznávání nových spolupracovníků, jejich složitých charakterů a vztahů, ale spíše provádění činností, které mi byly do té doby poměrně vzdálené. Jako statistik, profesí sociolog s bohatou praxí ve výzkumu veřejného mínění, komunikace, médií, ale i praktické politické práce nebylo příliš příležitostí pro přímé zapojení do práce mezi lidmi a voliči. To se ale velmi proměnilo v situaci, kdy nová strana potřebovala zajistit 1000 podpisů pro podporu jejího vzniku. Již v tomto okamžiku to pro mě byla zcela nová pozice a „výzva“ v oslovování neznámých lidí v různých městech a obcích a osobní diskuse a konfrontace s otázkami, které lidé řeší.
Pokračování v této příležitosti spočívalo v kontaktní kampani, kdy postupně navštěvuji nepočítaně obcí a měst ve Středočeském kraji (ale občas i jinde), a poznávám dosud nepoznané krásy tohoto kraje a naslouchám nečekaným příběhům spousty lidí. Řadu míst jsem do tohoto okamžiku nepoznal a přesto ve mně zanechaly trvalé vzpomínky. Jako jeden z mnoha příkladů mohu vzpomenout Zámeček Ostrov s muzeem krojů u Bohdanče.
Ostrov u Bohdanče
Stejně obohacující jsou i setkávání s lidmi. Připravil jsem společně s mou dcerou i dáreček pro děti, sešitek Pyšná pohádka, protože jsou to právě děti, proč se této aktivitě věnuji. Pro jejich budoucnost, pro jejich štěstí a radost.
Pyšnou pohádku je možné si i stáhnout po kliknutí na odkaz. Je to pohádka o tom, jak pohádka chtěla jít s rychlou dobou a chtěla se zkracovat, až byla tak krátká, že děti nebavila. Jak to nakonec dopadlo, se v pohádce samozřejmě dozvíte a jako každá pohádka má šťastný konec a ponaučení. Součástí jsou i omalovánky.
Ale zpět k setkávání s lidmi. Byla setkání s opravdovými problémy, namátkou pán z Mníšku pod Brdy vyprávěl příběh, jak ho jeho bývalá přítelkyně připravila o dítě, které miluje, paní z Hořovic se rozpovídala o své dceři, která bojuje s alkoholismem a jak se jí nedaří ochránit vnučku, těch složitých příběhů byla řada. Ale setkání s dětmi, jejich radost z pohádky, jejich bezprostřednost, to vše vynahradila. Silný dojem ve mně zanechala dívenka s fyzickým handicapem, která přes své znevýhodnění byla neuvěřitelně vitální, neváhala si pro pohádku vyskočit do výšky a po úspěchu z ní vyzařovala nadšená radost. Věřím, že Pyšná pohádka nadělala radost hodně dětem, a i kdyby to byl jediný výsledek mého úsilí, jsem naprosto spokojen.
Velmi zajímavé a nadějné bylo setkání s chlapcem ve věku asi 10-11 let v Uhlířských Janovicích. Spolu se dvěma spolužačkami jim skončila škola, zjevně byli všichni přespolní, tak si čekání na autobus krátili čas na náměstí. Byli jsme tam s petičním stánkem, a samozřejmě s Pyšnou pohádkou. Děti dorazily k nám a hned zkoumaly, co že tam děláme, zaujala je pohádka a hned se vyptávaly, kolik stojí… Po vysvětlení, že je zadarmo, si každé jednu vzalo, ať už pro sebe, nebo pro mladšího sourozence. Děvčata potom odjela autobusem, ale chlapec přišel opět za námi, probírali jsme školu, kamarády. A setrval tam s námi u stánku v hovoru až do doby, kdy jsme stánek balili a odjížděli. Mile mě překvapil, že se nabídl, že nám s věcmi pomůže k autu. A ve mně posílila naděje, že ta nová generace má v sobě pořád značný kus přirozeného pudu ke spolupráci, vzájemné pomoci. Díky za takové děti.
Výsledkem prakticky každodenního cestování po Středočeském kraji tak je velmi pozitivní zážitek. Kolik krásných míst, zákoutí, staveb máme ve středních Čechách, kolik fajn lidí s jejich starostmi a radostmi lze u nás potkat. Jsem rád za mé rozhodnutí, které mě vedlo k setkáním s velmi rozličnými lidmi, které mě zavedlo do méně známých míst a utvrdilo mě v tom, že Středočeský kraj je nádherné místo k životu, místo inspirativní a okouzlující. A toto poznávání je motivací pro zlepšování jak našeho prostředí, tak života těch úžasných lidiček, zejména těch pidilidiček.
Beroun
Severovýchod Středočeského kraje
