Článek
Zásadním problémem je nerovnost přístupu státu k rodinám. Jako první úkol by politické strany měly mít narovnání ekonomických podmínek pro život rodin s dětmi. Narovnání? Je co narovnávat? Rozhodně. Srovnáte-li životní úroveň rodiny s oběma rodiči pracujícími a se dvěma dětmi se stejně schopnými a pracovitými lidmi, kteří děti nevychovávají, pak životní úroveň rodiny s dětmi je výrazně nižší. V situaci, kdy je jeden rodič na rodičovské „dovolené“, je rozdíl ještě výraznější. Z toho pramení i méně financí pro hrazení bydlení, ať už nájemního nebo hypotéky. Rovněž nižší schopnost spořit si na důchod. Je to fér? V situaci, kdy vychované děti budou jednou hradit náklady na život (důchod, zdravotní péči, slevy na dopravě) i těm lidem, kteří děti nevychovali a měli větší možnost se na důchod zajistit jak pořízením vlastního bydlení, tak úsporami na penzi?
Pracující rodiny s dětmi mají dvojnásob naloženo, současně a ve stejné míře jsou povinny živit předchozí generaci (formou sociálního pojištění), ale současně jsou zatíženy prakticky stejnými náklady podruhé, tedy výživou nové generace. Je to stejné, jako byste chtěli porovnávat dva běžce, z nichž jeden bude mít naloženo na zádech 10 kg zátěže a druhý 20 kg. Bez odstranění této nerovnosti není možné zajistit sociální spravedlnost, natož třeba hledat cesty k zajištění vyvážené porodnosti.
Výchova dětí není koníček, není to luxusní jachta, jak si asi myslí představitelé většiny politických stran. Z ekonomického hlediska jde o investici, náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmu. Rodiny, státu. Firma si před zdaněním nejprve odpočte z příjmu veškeré náklady, které je schopna obhájit jako potřebné pro dosažení, zajištění a udržení příjmu, a to včetně nákladů na zaměstnance, tedy prakticky jejich výživu. U rodiny toto neplatí a rodina hradí náklady na děti, tedy náklady na budoucí zajištění příjmů rodiny a státu z čistého a zdaněného zisku včetně úhrady pojistného na sociální a zdravotní pojištění z celého výdělku. Tedy je zde i nerovnost v přístupu k firmám a rodinám v neprospěch rodin. Tím jsou pracující rodiny s dětmi přes obrovskou zásluhu na kontinuitě české populace značně finančně znevýhodněny s důsledky významného snížení životní úrovně nejen pro dobu péče o děti, ale i pro důchod (z důvodu nižší možnosti si naspořit či zajistit vlastní bydlení).
Existuje řešení? Je nezbytné upravit zdanění a sociální pojištění tak, aby životní úroveň rodiny s dětmi nebyla tolik rozdílná. Východiskem pro změnu je respektování nákladů na děti jako příjmu nezatíženého daněmi a sociálním pojištěním. Zdanění a stanovení pojistného by mělo být odvozeno od příjmu poníženého o alikvótní částku za každé aktuálně vychovávané dítě, dle orientačních propočtů o přibližně 10 % mzdových nákladů, tedy superhrubé mzdy, za každé vychovávané dítě. Pracujícím rodinám s dětmi by tak zbylo z jejich výdělku více peněz. Nepracující rodiny s dětmi z takového opatření logicky těžit nemohou.
Autor RNDr. Pavel Rusý je statistik, předseda organizace na ochranu práv dětí a rodičů, odborný poradce strany VÝZVA 2025.
