Článek
Antibiotika v základu rozlišujeme na bakteriostatická, například penicilín, která zabraňují růstu a množení bakterií, ale přímo je nezabíjí, a bakteriocidní, která bez milosti zabíjejí všechny bakterie, včetně těch potřebných, například ve střevní mikroflóře. Typickým zástupcem je tetracyklin a jeho deriváty.
Na klasická antibiotika si bakterie zvykají. Antibiotika přestávají na řadu bakterií fungovat a na některé nezabírají vůbec. Bakterie se s nimi naučily žít, přizpůsobily se. Obvykle proto, že lidé antibiotika nedobírají. Prostě si vezmou třeba polovinu balení, předepsanou lékařem, už je jim dobře, a antibiotika brát přestanou, přestože jim lékař řekl, že musí denní dávku dodržet až do konce léčby.
Nedoléčeným lidem už je sice dobře, ale bakteriím taky. Pár jich tu devastující dávku antibiotik přežilo, a ty se množí. Obvykle to tomu, kdo antibiotika nedobral dle rady lékaře, nevadí. Ale stává se bacilonosičem infekce, bakterií, které si na příslušné antibiotikum zvykly. To je hlavní důvod, proč se stále hledají nová a účinnější antibiotika.
I proto se v roce 2020 oživila původní originální plíseň doktora Alexandera Fleminga, který objevil první antibiotikum na světě ve 20. letech 20. století (1928). Tato plíseň byla kdysi zmražena, vědci ji rozmrazili a znovu vypěstovali původní plíseň a analyzovali její DNA. Na genové sekvenci se pracuje a možná budeme mít něco, co v minulosti fungovalo, a po genetických úpravách bude zas. V současné době se penicilin vyrábí synteticky podle dávno schváleného postupu.
Dalšími metodami, jak najít nová a účinná antibiotika, je použití celkem nové metody CRISPR, kdy se vystřihne část genetické informace a ta je nahrazena novou. Příležitostně se však může stát, že po použití CRISPR/Cas9 vytvoříme látku, která místo útoku na fágy náhodně zaútočí na vlastní buňky a spustí smrtící autoimunitní reakci. Takže nechme tuto skvělou metodu, než se vyvine v opravdu dobrou, s kterou nebudou žádné potíže.
Farmaceutické společnosti mezitím vyrábějí nová antibiotika, schopná likvidovat nežádoucí mikroorganismy v lidském i zvířecím těle. Ale jak je definuje Světová zdravotnická organizace (WHO), většina z těchto léků je stále náchylná k rezistenci, stejně jako jejich předchůdci.
Vědci se proto poohlížejí po nových technologiích, které jsou účinné k likvidaci nežádoucích bakterií. Kupodivu, jsou to viry. Vědci doufají, že tyto experimentální metody budou moci nahradit antibiotika, aniž by podporovaly rezistenci. Je to logická věc. Jakmile specifický virus zlikviduje bakterie, na které je nasměrován, bakterie budou totálně vyhubeny. Otázkou je, jestli virus bude ochoten zemřít, až odstraní to, na co byl naprogramován, nebo začne mít jiné cíle v těle, aby přežil.
V podstatě stejně se mluví o nanorobotech, kteří prohledají lidské tělo a udělají z něj ve všech směrech tělo zdravé.
Ale co pak s nimi? Zmizí, nebo budou napadat zdravé buňky jenom proto, aby přežili?
