Článek
Astroláb je zařízení, používané k přesnému výpočtu data a času na základě pozic hvězd. Tento astroláb z 11. století, který byl nalezen v muzeu italské Verony, je jasným důkazem vědecké výměny a spolupráce mezi muslimy, židy a křesťany.
Astroláb vyniká tím, že byl postaven muslimskými řemeslníky a následně prošel rukama židovských a křesťanských uživatelů, kteří v průběhu staletí překládali a upravovali ruční zařízení. Takto široce sdílený astroláb datovaný do doby před téměř tisíci lety je extrémně vzácným nálezem.
Bronzový astroláb měnil majitele. Arabské znaky byly přeškrtnuty a přeloženy do hebrejštiny. Poté byly na disk vyškrábány i číslice napsané v západním jazyce. Posledním majitelem se stal Ludovic Moscarda, šlechtic ze 17. století ve Veroně; stal se součástí jeho muzejní sbírky. Pak dlouho ležel v archivu veronského Fondazione Museo Miniscalchi-Erizzo a jeho skutečná hodnota zůstala nevyužita. Právě tam ho našla historička doktorka Federica Giganteová.
Astroláby vynalezli staří Řekové, ale z té doby se žádné astroláby nedochovaly. Nejstarší přístroje pocházejí z konce 8. století a byly zkonstruovány arabskými astronomy, kteří v té době ovládali vědecké dovednosti světa.
Astroláby jsou konstruovány z disku, kolem jehož okraje je vyznačen buď čas, nebo stupně úhlové vzdálenosti. Na disku je jedna nebo více kruhových desek, každá deska pro určitou zeměpisnou šířku, a na vrcholu je další deska zvaná rete (síť). Na té je mapa zobrazující nejjasnější hvězdy na obloze. Cílem je otočit rete tak, aby poloha hvězd odpovídala tomu, co je na obloze, a poté použít hodinovou stupnici kolem okraje k určení času.
Giganteová říká, že astroláb byl pravděpodobně postaven ve Španělsku na konci 11. století. „Pozice hvězd nejsou tak přesné, abych je mohla umísit do správné doby,“ řekla.
Země se kolébá kolem své osy, což je pohyb zvaný precese, při kterém se poloha hvězd vzhledem k severnímu pólu posouvá v cyklu, který trvá 26 000 let. Během tisíce let od doby, kdy byl astroláb postaven, se hvězdy posunuly vzhledem k pevnému pozadí asi o 14 stupňů. Giganteová zjistila, že pozice na astrolábu neumožňují určit dobu, kdy byl astroláb vyroben.
Začala tedy studovat starověké tabulky hvězdných souřadnic z tehdejší doby. Zaměřila se na tabulky vyrobené v Al-Andalusu, tehdy muslimy ovládanou oblastí dnešního Španělska. Muslimové i židé žili v Al-Andalusu bok po boku a všichni mluvili arabsky. Veronský astroláb má původní nápis v arabštině.
Giganteová sice nenalezla konkrétní tabulku hvězdných souřadnic, ale našla podobnou, datovanou z Al-Andalusu z roku 1068. Nápisy na jedné straně tabulky uváděly, že jsou určeny pro zeměpisné šířky Córdoby a Toleda, což jsou města v regionu. Následně našla ještě jednu tabulku s arabským nápisem, která byla určena pro použití v severní Africe, v dnešním Egyptě nebo Maroku.
Část uživatelů astrolábů, například muezínové ve svých minaretech, zařízení používala pro přesný čas k oznámení modliteb. Ostatní uživatelé astroláb používali k astronomickým účelům, a hlavně byl potřebný k přesné orientaci při plavbách po mořích.
„Když se astroláb dostal do židovských a křesťanských rukou, předpokládám, že byl používán spíše k astronomickým účelům než k náboženským,“ říká Gigante.
Astroláby s nápisy v hebrejštině jsou výjimečně vzácné. Jeden se nachází v Britském muzeu v Londýně, ale ostatní byly výhradně muslimské. Veronský astroláb má proto historický význam, protože jeho původ je stejnou měrou islámský, židovský i křesťanský.
Veronský astroláb je připomínkou toho, že spolupráce všech národů v historii fungovala, nehledě na odlišné náboženství.
https://museominiscalchi.it/it/events/current/events-archive/202-l-astrolabio-di-verona.html
https://brill.com/view/journals/nun/39/1/article-p163_9.xml
