Článek
Blín je velice jedovatá rostlina, kterou najdeme na rumištích, kolem cest, ale i v polích a na zahrádkách, kde roste jako plevel. Původně se vyskytoval v západní a střední Asii až po Mongolsko. Dnes, díky lidem, je rozšířen po celé Evropě, byl zavlečen do Ameriky a Austrálie. V Německu je chráněn zákonem, byl zařazen do Červené knihy chráněných druhů.
Blín černý proslavila Plzeň, kde se ještě v předminulém století vařilo speciálně kořeněné pivo, obsahující všemožné přísady, například Rojovník bahenní, listy voskovníku, ale v první řadě halucinogenní černý blín. Pravé původní plzeňské pivo v žádném případě neodpovídalo německému zákonu o čistotě piva z roku 1516 (bavorský Reinheitsgebot). Ten byl zaveden především proto, aby se pivo vyrábělo bez bylinných přísad, které se v Německu těšily značné oblibě. Za tyto přísady hrozily velké tresty. Například podle policejního nařízení v hornobavorském Eichstättu se vaření piva s přísadou blínu trestalo pokutou ve výši 5 zlatých.
V medicíně se blín používá od starověku. Dioskorides tvrdil, že je lepší než šťáva z makovic, utišuje bolesti, avšak pouze blín bílý (Hyoscyamus albus). Další dva druhy, zvláště černý (Hyoscyamus niger), působí blouznění a šílenství. Podobně o blínu píše Plinius a jiní, zejména Largus, který blínem léčil bolesti zubů. V 6. století předepisoval blín pouze v malých dávkách římský lékař Alexander Trallianus - byl si jeho toxicity až příliš dobře vědom.
V indickém a nepálském lékařství se blín používá zevně, natírají se jím bolavá místa na těle. Jako prostředek proti astmatu se kouří. Vnitřně se užívá pro uklidnění, nebo jako narkotikum. Indičtí žebraví mniši Sadhové dodnes kouří blín s hašišem. Proto se také oběma rostlinám někdy shodně říkává bhang. V Nigérii se blín předepisuje proti křečím a mořské nemoci. Tuto indikaci převzala i moderní farmakologie. Náplasti proti kinetózám obsahují alkaloid blínu scopolamin. Náplasti lepené za uši uklidňují orgán rovnováhy. Blín slouží mimo jiné k potlačení neklidných stavů, rozrušení a poruch spánku.
Pěstování
Pěstuje se ze semen vysetých na jaře. Pro jedovatost celé rostliny se však nedoporučuje pěstovat v zahradách, kde jsou malé děti nebo zvířata. Pouze prasata jsou vůči jedovatým látkám obsaženým v blínu odolná. Pro zvláště vysoký obsah alkaloidů je ve farmakologickém průmyslu využíván blín bezbranný (Hyoscyamus muticus), pěstovaný například v Maďarsku.
Jakékoliv neodborné zacházení s blínem je velice nebezpečné, především pro děti. Při náhodném požití kterékoli části rostliny je lékařská pomoc nevyhnutelná. Požití 10 až 20 drobných semen může být pro dítě smrtelnou dávkou. Příznaky otravy se projevují rozšířením zorniček, zčervenáním tváří, podrážděností, nestabilností chůzí, pocitem žízně a halucinacemi. Při silných dávkách vede otrava k hlubokému, narkotickému spánku, který končí smrtí z ochrnutí dýchacího ústrojí. Blín zesiluje účinek antidepresiv a antihistaminik.
První pomoc spočívá ve vyvolání zvracení a okamžitém vyhledání lékařské pomoci.
Sběr a sušení
Listy i nať se sbírají od června do srpna, v době květu. Suší se ve stínu. Při umělém sušení teplota nesmí přesáhnout 40 °C. Semena se sbírají před úplným dozráním. Vrchní část nati se odstřihne, nechá dozrát, vymlátí a vyčistí.
Droga snadno vlhne a plesniví. Při sběru je třeba zachovávat nejvyšší opatrnost, protože je prudce jedovatá. U nás se blín nevykupuje.
Vzhledem k obsahu silně psychoaktivních alkaloidů se blín stal jednou z klasických čarodějných a kouzelných bylin středověku. Rostlina je důležitou složkou čarodějných mastí. Slouží také k přípravě nápojů lásky, jako afrodisiakum, i pro milostné očarování.
Jako rituální droga se blín používal již ve starověké Persii. Perští mágové připravovali z natě blínu a vína nápoj, po jehož vypití následoval třídenní spánek podobný smrti, během kterého duše podnikla cestu za poznáním vyšších světů.
Zdroj: vlastní stránky autora https://klidapohoda.unas.cz/byliny/Blin.htm
