Článek
Česnek je prastará kulturní rostlina, jejíž kolébka byla v Orientu. Rostl na březích Nilu, kde ho objevili Židé, staří Řekové i Římané. Cenili si ho Arabové i Karel Veliký. Již u dávných Egypťanů byl posvátnou rostlinou. Jako léčivo s profylaktickými účinky měl česnek znamenitou pověst u biblických národů. Používán byl k překonávání tělesné slabosti, bolestí hlavy i léčení nádoru hltanu.
V Egyptě prý česnek dávali dělníkům při stavbě pyramid, patrně pro zabránění epidemií. Římští vojáci jej „fasovali“, prý aby byli bojovného ducha, ale spíše šlo zase o hygienické opatření. Lékaři v antickém Římě popsali jedenašedesát nemocí, které česnek pomáhá léčit. Byl nalezen dokonce v hrobce faraóna Tutanchamona.
Česnek poznáme podle jeho typické vůně, kterou způsobuje silice obsahující síru. Allicin uvolňuje enzym allinázu, díky kterému dochází k přeměně neaktivní sloučeniny allinu na allcin. Allcin působí proti celé řadě bakterií, plísní, virů a kvasinek. Bohužel není stálý a velice rychle se rozpadá. V průběhu sedmi hodin ho organismus zcela vyloučí.
Česnek je cibulová zelenina. To znamená, že konzumujeme jeho cibuli, zásobní část rostliny, která je většinou skrytá pod zemí, ale někdy přesahuje na povrch. K dalším zástupcům tohoto druhu zeleniny patří například pórek, cibule nebo pažitka. To, co označujeme v běžné mluvě jako česnek, jsou vlastně stroužky cibule česneku.
Velký přínos česneku spočívá v posilování imunitního systému, zvyšuje tvorbu T-lymfocytů. Česnek se od nepaměti používá jako doplňková léčba při nachlazení, chřipce nebo angíně. Při pravidelném užívání potlačuje hnilobné a kvasné procesy, likviduje parazity ve střevech. Má silné antioxidační vlastnosti, působí proti volným radikálům, podporuje činnost srdce a cév, snižuje zánětlivost a bolestivost kloubů.
Obsahuje bílkoviny, cukry, vitamin C, vitaminy skupiny B, hořčík, draslík, vápník, fosfor, železo, mangan, zinek, jod a měď. V listech se nachází karoten. Flavonoidy uvolňují cévní křeče, snižují krevní tlak a podporují vylučování cholesterolu. Česnek obsahuje všechny esenciální aminokyseliny.
Kdy a jak sázet česnek
Základem je záhon s dobrou humózní půdou, kde se nedrží spodní voda. Česnek má rád teplo a zálivku, záhon by měl být na slunném místě. Důležitý je výběr odrůdy a druhu. Česnek se v zásadě rozděluje na paličák a nepaličák. Paličák vytváří květní stvol a sázíme ho od poloviny října až do mrazů. Nepaličák sázíme brzy na jaře. Paličák sázený na jaře nemusí vytvořit květní stvol a může vyrůst pouze nedělená jednostroužková cibule s horší skladovatelností. Odrůdy česneku jsou rané, polorané a pozdní.
Česnek rozdělíme na jednotlivé stroužky. Můžeme sázet i malé, obvykle dorostou do běžné velikosti. V sušších oblastech použijeme větší stroužky. Česnek je dobré namořit, například sulkou. Ta byla sice registrována kvůli likvidaci háďátek, na ty ale téměř nepůsobí. Zato je účinná proti vlnovníku česnekovému.
Sázíme do řádků, 6 až 8 centimetrů hluboko. Řádky by měly být od sebe alespoň 25 centimetrů. Česnek nikdy nesázíme na stejný záhon dřív než po čtyřech letech, stejně jako ostatní cibuloviny.
Sklizeň začíná u nepaličáků, až zežloutnou a zaschnou listy. U paličáků vystříháváme květní stvoly, aby se cibulky nevysilovaly. Několik jich necháme. Jakmile se květní stvol narovná, sklízíme. Moderní metoda je jiná. Paličáky vyrýváme v době, kdy mají ještě 5 dužnatých listů, i žlutých.
Během zimy či jara si můžeme udělat zásobu vitamínů tak, že stroužky česneku naskládáme na misku a udržujeme je ve vlhku. Po několika týdnech sklízíme vynikající česnekové výhonky.
