Článek
Zachování DNA některých druhů rostlin, zvířat, a koneckonců i lidí, se provádí zmražením na velice nízkou teplotu. Jenomže, co když bude dlouhodobý výpadek elektřiny a zásobní generátory nebudou mít dost energie na udržení nízkých teplot?
Na Zemi není takové místo, které by splňovalo kritéria pro tuto část kryogenetiky, dokonce ani v nejchladnějších oblastech Země, jako jsou severní a jižní póly. Proto vědci zkoumají proveditelnost zachování DNA ve vesmíru.
Základní myšlenkou je pozastavit vzorky biologického materiálu v čase. To je proveditelné uvnitř trvale zastíněných kráterů na Měsíci, jejichž mrazivé teploty by podle vědců byly vhodné k uchování takového zařízení po stovky let.
Stejně jako postupy používané ve spermobankách zmražená DNA potřebuje chlazení na teplotu blízkou kapalnému dusíku, to je -196 °C. Na Zemi je jedním z nejchladnějších míst Východoantarktická plošina, kde je mráz dosahuje až k -94 °C, a to je na kryogenetiku opravdu málo.
Krátery na Měsíci, na které nikdy nedosáhne sluneční světlo, protože osa Měsíce je téměř dokonale kolmá ke směru slunečního světla, se považují za jedny z nejchladnějších míst ve Sluneční soustavě. Teploty jsou vcelku stabilní a klesají až k -250 °C. Tyto podmínky jsou příznivé pro skladování zmražených vzorků po stovky let.
K dnešnímu dni vědci shromáždili genetický materiál z asi 200 druhů mořských korálů a bezpečně je zakonzervovali. Zbývá přibližně 800 druhů, aby byl zachován celý genofond.
Tato naléhavost sběru zbývajících druhů je dále podtržena skutečností, že mořské vlny veder, které jsou důsledkem globálního oteplování, vyvíjejí biologický stres na korály a „činí jejich reprodukční materiál příliš slabým na to, aby vydržel nástrahy kryokonzervace a rozmrazování,“ napsala Mary Hagedornová, Ph.D.
Profesorka Hagedornová je součástí týmu, který zatím kryokonzervoval více než 50 druhů korálů z Velkého bariérového útesu, Karibiku a Mexického zálivu. Vzorky jsou uchovávány v biodepozitářích po celém světě. Jenomže tím, že jsou uchovávány na Zemi, může dojít k problémům.
Například v roce 2017 došlo k narušení bezpečného norského bioúložiště, kdy došlo k tání arktického permafrostu. Jednalo se o biobanku, která chrání duplikáty světových druhů plodin. Naštěstí nebyla hlášena žádná ztráta semen, ale riziko bylo vysoké. Měsíc by tyto problémy neměl.
Kryobanka na Měsíci s sebou nese rovněž několik problémů, i když jiných, na rozdíl od Země.
- biobanka musí být uzavřena v obalu odolném proti radiaci
- Měsíc je bez vzduchu, a proto jsou vzorky vysoce náchylné k poškození Sluncem
- jak umístit biobanku do měsíčního kráteru, když jsou ledové vrstvy kráterů pro astronauty zatím nedostupné
- problémem by mohly být i dlouhodobé účinky mikrogravitace na buňky
Profesorka Cynthia Sung, Ph.D. řekla, že by to mohla být práce pro roboty, na kterých NASA pracuje, aby jednoho dne prozkoumali nebezpečné oblasti na Měsíci.
V roce 2021 navrhl výzkumník Jekan Thanga, Ph.D. z Arizonské univerzity vyslat archu naplněnou kryogenicky zmrazenými semeny, spermiemi a vajíčky 6,7 milionu pozemských druhů do lávových tunelů na Měsíci jako „moderní globální pojistku“. Jeho tým odhadl, že takové úsilí by si vyžádalo 250 startů raket. Pro srovnání, stavba ISS trvala 40 startů během deseti let.
Přesto ne všichni souhlasí s tím, že je to dobrý návrh. „Nemyslím si, že je to v tuto chvíli správný nápad,“ řekl CBS News Noah Greenwald, ředitel Centra pro biologickou rozmanitost ohrožených druhů. „Myslím si, že se opravdu musíme zaměřit na ochranu větší části přírodního světa, abychom v první řadě nepřišli o druhy.“
