Článek
Hlavním účelem ohňostroje je světelný efekt. Proto se ohňostroje pečlivě připravují, aby byly barevně efektní. Od červené, bílé, zelené a modré barvy, přes různé odstíny. K vytvoření barevných efektů potřebujeme speciální chemikálie.
Ohňostroje byly vynalezeny již v Číně v sedmém století př. n. l., ale jejich výrobní techniky a technologie se vyvíjejí dodnes a poskytují úchvatné podívané.
Uvnitř každého ohňostroje je něco, čemu se říká vzdušná skořápka. Trubice, v které je třeba střelný prach, a pak desítky malých modulů, hvězdy, které obsahují oxidační činidlo, pojivo.
Sáček s černým prachem zvaným zvedací nálož se zapálí a tím se vystřelí tubus s náplní. Tato roznětka vede do další kapsy na černý prach, známé jako trhací nálož, která se během několika sekund rozplyne, když tubus dosáhne požadované výšky.
Jakmile jsou hvězdičky vystaveny ohni, palivo a oxidační činidla velmi rychle generují intenzivní teplo, které aktivuje příslušná barviva z kovů.
Při zahřátí atomy ve sloučeninách kovů absorbují energii, což způsobí, že se jejich elektrony přeskupí z nižšího energetického stavu do vyššího, excitovaného. Jak elektrony klesají zpět do svého nižšího energetického stavu, přebytečná energie je emitována (vyzařována) jako světlo.
Za zářivými barvami, kterými ohňostroje překypují, se skrývá chemie. V závislosti na chemických prvcích, které obsahují, hvězdy při hoření září různými barvami. Každý chemický prvek uvolňuje jiné množství energie a tato energie určuje barvu (vlnovou délku) vyzařovaného světla.
Například když se zahřívá dusičnan sodný, elektrony v atomech sodíku absorbují energii a jsou excitovány. Jak elektrony sestupují z výšky, uvolňují svou energii ve formě fotonů žlutého světla.
Modré světlo se tvoří různými sloučeninami chloridu měďnatého. Červenou barvu tvoří soli stroncia a lithia, nejjasnější červená je vytvořena z uhličitanu strontnatého. Směs sloučenin mědi a stroncia zase vytvoří fialovou barvu. Baryum zelenou, měď čistě modrou, vápník pomerančovou. Titan může být použit pro jiskřivý efekt.
Nejpomaleji hoří zlato a stříbro. Tyto dva prvky vytváří krásný efekt, kdy se po výstřelu z ohňostroje vytvoří na obloze světelná stopa, která se postupně rozplývá. Při správném dávkování hoří téměř do dopadu na zem.
Existují dokonce různé tvary záblesků, které rozzáří oblohu do tvarů smajlíků, vlajek, až po krychle.
Petardy obsahují nějaký druh silného okysličovadla, například chloristan hořečnatý, který rychle hoří.
Světlo se šíří zhruba milionkrát rychleji než zvuk. Z tohoto důvodu často vidíte blesky dříve, než slyšíte hromy, a ohňostroje se také objevují na obloze dříve, než slyšíte jejich výbuchy. S trochou matematiky můžete odhadnout, jak daleko jste od akce.
Poté, co uvidíte výbuch ohňostroje, počítejte sekundy do výbuchu. Vydělte toto číslo třemi, abyste získali vzdálenost v kilometrech mezi vámi a výbuchem. Pokud je tedy prodleva mezi spatřením výbuchu ohňostroje a zvukem 3 sekundy, stojíte odhadem 1 kilometr od výbuchu. Pro zajímavost, stejně se počítá vzdálenost blesku při bouřce.
