Článek
Perský matematik Muhammad ibn Músá al-Chvárizmí, známý jako otec algebry, vyvinul koncept, který nám umožňuje řešit složité rovnice s pohyblivými proměnnými. Byla to právě jeho práce, která vytvořila základ toho, čemu dnes říkáme algoritmus.
Připisuje se mu také zvyk označovat neznámou veličinu symbolem X a zavedl nulu, kterou Římané neznali. Jeho zásadní práce v matematice, astronomii a geografii se ukázaly být základním kamenem pro staletí pokroku po celém světě.
Músá al-Chvárizmí se narodil kolem roku 780 n. l., a přestože místo jeho narození není s jistotou známo, žil ve Velkém Iránu, v dnešní součásti Turkmenistánu a Uzbekistánu.
Pracoval v Národním muzeu – Domu moudrosti (Bajt al-Hikma) v Bagdádu a poté se stal jeho ředitelem. V tomto centru vědeckého výzkumu a výuky dohlížel na překlady mnoha významných řeckých a indických matematických a astronomických děl do arabštiny. Vytvořil také originální práci, která měla trvalý vliv na rozvoj muslimské a evropské matematiky.
Latinizace jeho názvu Algoritmi vedla k termínu algoritmus. Slovo algebra pochází ze slova al-jabr v názvu přelomové knihy, kterou napsal kolem roku 820 n. l., Souhrnná kniha o výpočtech dokončením a vyvažováním.
Kniha představila základní metody řešení rovnic, jako je přidání čísla na obě strany rovnice za účelem konsolidace nebo zrušení podmínek, řešení redukce, přesun záporné veličiny z jedné strany rovnice na druhou a změna jejího znaménka, nazývaná dokončení, stejně jako vyvažování, odečítání stejné veličiny z obou stran.
Vyvinul vzorec pro systematické řešení kvadratických rovnic pomocí doplňování a vyvažování k redukci jakékoli rovnice na rovnici, která je řešitelná.
Pod vlivem překladů v Domě moudrosti si Muhammad ibn Músá al-Chvárizmí uvědomil velký potenciál hinduistického číselného systému. Jeho práce o aritmetice s použitím čísel 1 až 9 a nuly je to, čemu dnes říkáme arabské číslice a které používáme.
Músá al-Chvárizmí také vynalezl metodu násobení mřížky nebo síta pro násobení velkých čísel. Jeho mřížkovou metodu zavedl do Evropy italský matematik Fibonacciho, což pomohlo rozšířit jeho dílo na Západě.
Músá al-Chvárizmí významně přispěl k astronomii, vytvořil první kvadrant k určování času a polohy Slunce, hvězd na obloze a k námořní navigaci. Sestavil soubor astronomických tabulek, použitých i k výpočtům polohy Slunce, planet a Měsíce včetně toho, kdy dojde k zatmění.
Zdokonalil teorii a konstrukci slunečních hodin. Sluneční hodiny pak byly často umisťovány na mešity, aby ukazovaly čas modlitby. Jeho práce v této oblasti ho vedla k napsání několika dalších děl, popisující pravidla, kdy by určité události měly být v hebrejském kalendáři.
Další důležitou oblastí byla geografie. Jeho dílo, překládané jako Geografie, v podstatě pokrývalo celý tehdy známý svět. Ve spolupráci se 70 geografy revidoval a rozšířil Ptolemaiovu práci s cílem pokrýt souřadnice přibližně 2400 míst po celém světě, zejména kolem Středozemního moře a měst v Africe a Asii, včetně seznamů zeměpisných šířek a délek, měst, moří, hor, ostrovů a řek.
Pomáhal také při tvorbě mapy světa pro svého mecenáše, chalífa Abú al-Abbás Abd Alláh ibn Harún al-Rašída. Jejím cílem bylo určit obvod Země na dosud nejpřesnější míru.
Muhammad ibn Músá al-Chvárizmí zemřel kolem roku 850 našeho letopočtu v Bagdádu v Iráku ve věku asi 70 let. Vytvořil monumentální díla, jejichž odkaz je platný do současnosti.
