Článek
Představte si staršího vdovce, kterému je doma smutno, protože žije v domku sám se psem a nikoho jiného nemá. Nemá se kde seznámit, tak si dá inzerát na seznamku a čeká, zda mu nějaká žena přiměřeného věku odpoví. Ozve se mu spousta žen a až sem to vypadá naprosto normálně.
Pokud odmyslíme urážky a pomluvy, provázející snad každý podobný inzerát, najdou se ženy, které se chtějí seznámit. Napřed si s mužem píšou nebo volají a pak se jedna z nich odhodlá. Domluví si schůzku, ale po čase žena vztah odmítne s tím, že na něj není připravena. Proč?
Ženské tělo i mozek jsou formovány estrogenem, nikoli testosteronem. Tyto biologické rozdíly způsobují, že ženy mají odlišnou dynamiku sexuální touhy. A právě proto ze začínajícího vztahu vycouvají. Tomu, co by chtěly a měly na dosah, přestanou věřit. Často jde o pokles libida či obavu jít do neznáma, což se může stávat ženám různých věkových kategorií i úrovní přitažlivosti k případnému partnerovi.
V nepřítomnosti fyzického pocitu vzrušení raději volí činnosti, které bezpečně znají nebo na které jsou zvyklé: třeba prát prádlo, vařit oběd nebo se dívat na televizi. Život jim utíká pod rukama. To ale nemusí odrážet pouze absenci touhy po intimitě, ale spíše nepochopení toho, jak může nový vztah fungovat. Ženy ve skutečnosti nevycházejí z čistě fyzického vzrušení, zatímco muži mají biologii umožňující přímočařejší touhu po intimitě.
Hodně lidí si absenci partnera kompenzuje činností, kterou považují za smysluplnou nebo zdravou. Například chodí na dlouhé procházky, nebo v jejich životě převažuje péče o zvíře či o rodinu, která však často chce žít svým nezávislým životem. Jiní se příliš uzavírají do sebe a do svého soukromí už nikoho pustit nechtějí. Zaměňují svoje obavy za celkový nezájem, čímž si zavírají vrátka k novému dlouhodobému vztahu.
Navíc už obvykle netouží po sexu v jeho čistě fyzické podobě. I když ho neodmítají, intimního vztahu se bojí, protože v novém vztahu se s partnerem musejí poznat ze všech stránek. Existují předsudky ohledně hygienických či zdravotních návyků i pocit, že člověk bude muset udělat kompromis a zvykat si na nové prostředí, což může být velkou překážkou při seznámení a následném soužití.
Ono by se totiž mohlo stát, že se oba do sebe zahledí, ale alespoň jeden nebude ochoten ustoupit ze svých zažitých zásad. Pak je takový vztah odsouzen k zániku a může dojít k novým, ještě větším traumatům, než byla ta předchozí. Jediní lidé, kteří mají situaci pod kontrolou, jsou ti, kteří dokážou respektovat osobnost, zvyky i intimitu toho druhého.
Zní to jako klišé, ale komunikace je klíčem ke každému zdravému vztahu. Ochota a schopnost mluvit o tom, co se daří a co ne, je známkou toho, že vztah stojí na pevných základech. Neexistují žádná jiná pravidla kromě těch, která si sami určíte.
