Článek
Znáte někoho, kdo si sedne ke stolu s jídlem a hltá a hltá, jako by mu to někdo chtěl vzít? A zároveň při žvýkání s plnými ústy mluví? Tento zlozvyk se někdy připisuje spěchu, někdy špatné výchově. Převážně ale souvisí s nízkou inteligencí.
Zvyk mluvit s plnými ústy může ve skutečnosti hodně prozradit o tom, jak funguje mozek člověka a jaká je jeho schopnost ovládat své impulsy. A souvislost je přímá: čím horší sebekontrola, tím nižší kognitivní schopnosti.
Během jídla se mozek musí zabývat dvěma vědomými procesy najednou. Na jedné straně koordinuje žvýkání a polykání, aby byla strava připravena pro trávicí proces. Na druhé straně probíhá konverzace, která vyžaduje artikulaci myšlenek a reakci na druhou osobu.
Pokud hltáme a konzumujeme jídlo ve spěchu, může to mít za následek špatné trávení. To se může projevit řadou poruch a chorob zažívání, například zánětem žaludeční sliznice, bolestmi žaludku, syndromem dráždivého tračníku, zácpou, popřípadě vředovými chorobami. Stejně tak nadýmáním a kvašením potravy.
Schopnost odložit uspokojení nebo odložit své touhy na později je jedním z klíčových znaků vysoké inteligence. V psychologii se tomu říká odložené uspokojení. Lidé s vysokým IQ mohou snadno mlčet o pět sekund déle, počkat, až spolknou sousto, a teprve poté odpovědět. Nemusí okamžitě vyhrknout větu, riskovat dušení nebo trapný vzhled.
U těch, kteří mluví s plnými ústy, jde o selhání systému samoregulace. Impuls něco říct přemůže kontrolu. Zásada by měla být: nejdřív bezpečně polykej, pak mluv. Selhání inhibičního systému je, když člověk nedokáže odolat nutkání promluvit, a to ani pro vlastní bezpečnost a pohodlí ostatních.
Po staletí sloužila pravidla etikety jako znak oddělující vzdělané od nevzdělaných. I během renesance filozofové psali, že chování při jídle odráží vnitřní kulturu člověka. Schopnost krotit zvířecí instinkty, jako je hlad a touha rychle si nacpat pusu, byla vždy považována za známku vysokého společenského postavení.
Bez empatie je obtížné budovat úspěšné vztahy, a to jak v osobním životě, tak v kariéře. Vžít se do situace někoho jiného a pochopit jeho pocity se v moderní společnosti považuje za zásadní.
Chování člověka u stolu přímo ovlivňuje jeho reputaci. Během pohovorů se často pořádají obchodní obědy, aby se kandidát lépe poznal v neformálním prostředí. A pokud kandidát začne energicky žvýkat a zároveň hovořit o svých úspěších, čímž si jídlo rozlévá po talíři, je prakticky jisté, že to sníží jeho šance na přijetí do zaměstnání.
Zaměstnavatelé toto chování promítají do pracovních procesů. Pokud se někdo nedokáže ovládat u svého stolu, jak bude řídit důležité projekty? Jak bude vyjednávat s partnery? Nepozornost k detailům prozrazuje obecnou nedbalost a nízkou úroveň sebekázně.
Jak se zbavit tohoto zlozvyku? Vůlí a trpělivostí.
Technika prázdné vidličky. Zaveďte si pravidlo: dokud máte jídlo v ústech, příbory by měly zůstat na stole nebo talíři. Nesmíte se dotknout vidličky nebo lžíce, dokud nespolknete to, co už máte v ústech. To podporuje pauzy mezi sousty a dává vám čas klidně a bez spěchu odpovědět partnerovi.
Signály od blízkých. Domluvte se s rodinou nebo přáteli, aby vám jemně připomněli, když začnete mluvit s plnými ústy. Stačí upozornit nějakým gestem, třeba lehkým dotykem paže.
Pauza je i výhoda. Zatímco žvýkáte, máte pár sekund na to, abyste klidně promysleli svou odpověď a krásně a přesně ji formulovali. V rétorice je pauza považována za známku sebevědomí a hloubky, nikoli za hloupost.
