Článek
Jsem v podstatě silně konzervativní člověk. Jak si na něco zvyknu, tak to chci. Co se týče zubních kartáčků, bylo pro mě prioritních několik značek, s označením kartáčků Hard, tvrdý.
Naposled jsem si koupil celou sadu, bylo jich tam 21 kusů. Jenomže, nic nevydrží věčně. Tak jsem šel nejprve do supermarketu, kde je dřív běžně měli. Neměli. Na všech bylo označení střední, nebo měkký, dokonce ultra měkký.
No nic, říkám si, zajdu do specializované drogerie. Hledám a hledám, a totéž, jako v supermarketu. Tak si říkám: „Optej se prodavačky, jsi ve značkovém obchodě, odbornice ti poradí!“
Prodavačku bylo těžko nalézt. Jedna okolo mě proběhla, a že nemá čas. Za chvíli druhá totéž. Jdu tedy k pokladně. To jsem neměl dělat!
U pokladny seděla mladá děva a na můj dotaz, jestli mají na prodejně tvrdé zubní kartáčky, řekla, že neví. Nehnul jsem se. Pochopila, že se bude muset zvednout a jít se podívat. Přišla k visícím zubním kartáčkům, mávla rukou a řekla: „Tady je všechno, co máme.“
Nebylo toho málo, jenomže už jsem si všechny prohlížel. Na můj dotaz, jestli nějaké tvrdé budou, mi řekla, že nebudou, protože už se nevyrábí. Já na to: „Myslíte si, že je devět z deseti zubních lékařů nedoporučuje, a proto že už se nevyrábí?“
Mladá dáma na mě chvíli koukala, nechápala, proč ji otravuji hloupými dotazy. Po chvíli povídá: „Nejsou a nebudou!“ a šla k pokladně, kde se pohodlně rozvalila.
Celkem rychle jsem pochopil, že v té prodejně není na práci a už vůbec ne na to, aby se bavila se zákazníky, kteří si s něčím nevědí rady. Do práce šla proto, aby seděla u pokladny a šlechtila se. Jak jsem postřehl, několik nehtů bylo třeba ještě nalakovat.
Slušně jsem pozdravil a odešel.
Při jízdě autem, skoro na výpadovce z malého městečka, mi padla do oka prodejna, kde nabízeli cokoliv, od rybářských háčků po míčky pro psy. Zastavil jsem.
„Paní, máte nějaké tvrdé zubní kartáčky?“
Měla. Značku jsem neznal, ale dva jsem si koupil na zkoušku. Navíc mě paní informovala, že je kupuje i pro sebe, protože „Soft“ má na dva dny jeden. Souhlasil jsem s ní.
A teď by mě zajímalo, jak je to doopravdy. Jestli přišlo odněkud nějaké nařízení, že si lidé nemají ničit zubní sklovinu tvrdými kartáčky, anebo to dělají výrobci právě z toho důvodu, aby si lidé museli kupovat ty, které nevydrží nic a byli nuceni kupovat měkké kartáčky mnohem častěji?
Možná obojí, to by mně vysvětlil snad manažer prodeje výrobce, nebo někdo na ministerstvu zdravotnictví. Jenomže, stál bych vůbec o nějaké vysvětlení? Lidé mají mít možnost koupit si to, co chtějí, a ne to, co jim někdo nařídí.
