Článek
Nejsilnějšími emocemi, které ovládají lidi, jsou láska a strach. Nic nemůže být lepší, než někoho milovat. Nic nemůže být horší, než strach o vlastní život či život někoho blízkého.
V životě mohou nastat situace, kdy se nám začne obtížně dýchat, máme sucho v ústech, potíme se, pociťujeme návaly horka nebo chladu, začne nás bolet hlava a podobně. To všechno způsobují negativní emoce. Ty mohou být krátkodobé, afekty, kterými impulsivně reagujeme na mimořádné situace. To může pro nás být přínosem. Například při trémě před výstupem před lidmi nebo při pohovoru v zaměstnání. Není dobře být v těchto situacích naprosto jistý a spokojený sám se sebou.
Pocity úzkosti a paniky narušují každodenní činnosti a je obtížné je kontrolovat, zvláště když trvají dlouho a jsou nepřiměřené skutečnému nebezpečí. Lidé s úzkostnými poruchami mají často intenzivní nadměrné trvalé obavy a strach z každodenních situací.
Dlouhodobé stavy duševního traumatu mohou přejít do úzkostných poruch, vyžadujících léčbu.
Přirozenou reakcí na ztrátu je smutek. Je to vlastně reakce na okolní svět, že potřebujeme pomoc. Výraznou ztrátou může být stav, kdy nemůžeme žít jako doposud, například po úrazu. Ztratit můžeme i svobodu, nebo osobu, na které nám záleží. Pokud jde o ztrátu nejbližších, v průměru trvá rok, než se dostaneme do běžného života. V těchto případech pomáhá čas.
Zážitek hlubokého smutku je spojený s pocitem, že nemůžeme nic ovlivnit. Smutek spolu s reakcí na izolaci od ostatních, můžeme zažít i ve společnosti lidí. Nazveme ho osamělostí. Samota může být někdy pozitivní. Dává nám naději, že se po čase opět sblížíme s lidmi, s kterými se nechceme vídat. Osamělost nás může chránit i před strachem z odmítnutí.
Stud je zážitek, že s námi je něco špatně, ale vlastně nevíme co. Představa, že všichni kolem nás ví, jak se cítíme a jaké máme problémy. Stud nás chrání před odmítnutím ostatními a zároveň je to snaha neukázat ostatním, kdo vlastně jsme. Dá se velice úspěšně zakrývat.
Trocha studu neuškodí, naopak by bylo divné, že se člověk při mimořádné situaci cítí příliš sebevědomě. Ke studu patří pocit, že jsme součástí lidské společnosti. Stud je naší součástí a není to nic, co by neměli i ostatní. Přehnaný stud může vést až k depresi, pocitům ztráty smyslu života, dokonce až k sebevražedným myšlenkám.
Úzkost je kombinace emocí zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy, pocit nervozity, neklidu nebo napětí, pocit hrozícího nebezpečí. Úzkost je celkem běžná součást našeho života. Projevuje se bušením srdce, obtížným dýcháním, chvěním, pocitem únavy a slabosti, potížemi s přemýšlením nebo soustředěním se na něco jiného, než na běžné starosti. Úzkost je obvykle spojena se špatným spánkem a s pocením. Obvykle si člověk poradí sám.
Dlouhodobé úzkostné stavy strachu a hrůzy začnou narušovat naše každodenní činnosti. Ztrácíme jistotu a na současné dění už sami nestačíme. Může nastat situace, kdy už je nadměrná úzkost nezvladatelná.
Trauma mohou způsobit nejrůznější děsivé události, jako je silné zranění, šok, znásilnění, válka, katastrofa, stejně jako ohrožení svého života nebo životů blízkých. Trauma přichází nečekaně, není možné se na něj připravit. Po traumatu v životě člověka se všechno hroutí, není schopen adekvátně reagovat. Zvládání zátěžových stresových situací, které je člověk schopen vyřešit, nefunguje. Člověk se ocitne v bezvýchodné situaci. Příznaky stresové poruchy se mohou objevit ihned po traumatické situaci a do měsíce obvykle zmizí.
Posttraumatická stresová porucha je opožděná nebo naopak prodloužená reakce na abnormální zátěž. Pokud je trauma vyvoláno opakovaně, dojde k trvalé změně osobnosti. Vznikne až po dvou měsících nebo mnohem později. V tom případě jde o závažnou posttraumatickou poruchu. Člověk cítí, že není sám sebou a jeho zážitky nejsou reálné, prochází změnou vnímání a prožívání času (derealizace a depersonalizace). Může být duchem nepřítomný a má pocit, že je jakoby bez pocitů (disociace). Objevují se silné pocity viny a studu s výkyvy nálad.
https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/anxiety/symptoms-causes/syc-20350961
