Článek
Smyslová soustava je soubor orgánů, které spolu vzájemně souvisejí. Vjemy jsou rozpoznávány senzorickými buňkami, ty zpracovávají podnět z vnějšího prostředí a předávají ho do centrální nervové soustavy.
Existuje pět základních lidských smyslů: hmat, zrak, sluch, čich a chuť. Ale následují další.
Hmat je první smysl, který se u člověka vyvine. Hmatem poznáme tlak, teplotu, dotek, vibrace, bolest a další pocity. Hmat se skládá z několika odlišných vjemů sdělovaných mozku prostřednictvím nervových buněk v kůži.
Dotek může také ovlivnit, jak se lidé rozhodují. Textura může být spojena s abstraktními pojmy. Bylo prokázáno, že dotyk něčeho s texturou může ovlivnit rozhodnutí člověka.
„Tyto hmatové vjemy nejsou jen změnou obecné orientace nebo navozením dobré nálady, mají specifickou vazbu na určité abstraktní významy,“ řekl psycholog doktor Joshua Ackerman, Ph.D.
Zrak, vnímání věcí očima, je složitý proces. Nejprve světlo musí dopadnout na předmět. Od něj se světlo odráží k oku.
Průhledná vnější vrstva oka, rohovka, ohýbá světlo. Část světla prochází zornicí k čočce. Duhovka, barevná část oka, upravuje množství světla úpravou velikosti zorničky. Zornička se zužuje nebo rozšiřuje, podle toho, kolik potřebujeme dovnitř vpustit světla.
Nakonec čočka ohne světlo a zaostří ho na sítnici v zadní části oka, kde jsou tyčinky a čípky. Nervové buňky posílají informace ze světla jako elektrické impulzy přes optický nerv do mozku.
Sluch funguje prostřednictvím labyrintu, kterým je lidské ucho.
Zvuk se šíří zvukovodem (průduchem vnějšího ucha) k bubínku. Ten vibruje a vibrace přenáší do středního ucha, kde začnou vibrovat tři drobné kůstky: kladívko, třmínek a kovadlinka. Vibrace jdou do Cortiho orgánu.
Drobné vlasové buňky převádějí vibrace na elektrické impulsy, které putují do mozku prostřednictvím smyslových nervů.
Lidé si zachovávají svůj smysl pro rovnováhu, protože Eustachova trubice ve středním uchu vyrovnává tlak vzduchu v této části ucha s tlakem vzduchu v atmosféře.
Čich je vnímání různých pachů. Vnímání pachu začíná v čichové štěrbině. Nervová zakončení v této štěrbině detekují pachy a přenášejí o nich signály do čichového centra v mozku, kde jsou interpretovány jako pachy. Lidé mají kolem 400 čichových receptorů.
Chuťový smysl se obvykle dělí na vnímání pěti různých chutí: slaná, sladká, kyselá, hořká a umami (lahodné a bílkovinné). Takzvaná „pikantní“ chuť není chutí, ale je to signál bolesti, který přenáší informace o teplotě a doteku do mozku.
Chuť je vnímána pomocí chuťových pohárků, shluků buněk chuťových receptorů. Většina z nich je na jazyku.
Je mýtem, že jazyk má specifické zóny pro každou chuť. Těchto pět chutí lze vycítit na všech částech jazyka, i když strany jsou obecně citlivější než střed.
Kromě tradiční velké pětky smyslů existuje další zvaná propriocepce, která se zabývá tím, jak mozek chápe, kde se vaše tělo v prostoru nachází.
Propriocepce zahrnuje smysl pro pohyb a polohu našich končetin a svalů. Umožňuje dotknout se špičky nosu, dokonce i se zavřenýma očima. Umožňuje nám také balancovat na jedné noze . Lidé se špatnou propriocepcí mohou být nemotorní a nekoordinovaní.
Existují jemnější smysly, které většina lidí ve skutečnosti nikdy nevnímá. Například specifické receptory v našich svalech detekují naše pohyby, zatímco jiné v našich tepnách detekují hladiny kyslíku v určitých částech krevního řečiště.
Někdy mohou lidé vnímat několik nesouvisejících smyslů současně. Například lidé se synestezií, smysly, popisující mozku, co zachycují, a mozek si z těchto smyslů vytváří vlastní chápání světa. Například jde o asociace zvuků nebo barev s vůněmi.
