Článek
Měsíc je symbolem noční oblohy. Jenomže někdy je vidět i ve dne, když svítí Slunce. Jak je to možné?
Někdy je Měsíc vidět ze stejného důvodu jako v noci, odráží světlo ze Slunce. Po Slunci je Měsíc zdaleka nejjasnějším nebeským objektem, který můžeme vidět.
Naopak Měsíc není vidět ve dne v době, kdy je blízko úplňku nebo novu. Osvětlená strana je totiž od Země odvrácena a temná strana Měsíce je v podstatě pouhým okem neviditelná.
Je to způsobeno atmosférou Země. Pokud by Země atmosféru neměla, byl by ve dne vidět stále.
V atmosféře jsou rozptýlené částice plynů, hlavně dusíku a kyslíku. Ty rozptylují světlo o krátké vlnové délce, jako je modré a fialové světlo. Jde o absorpci a opětovné vyzáření světla v jiném směru. To dává atmosféře modrou barvu.
„Aby byl Měsíc viditelný během dne, musí překonat rozptýlené světlo ze Slunce,“ říká profesor astronomie a astrofyziky Edward Guinan, Ph.D.,na Villanově univerzitě v Pensylvánii.
Podle profesora Guinana jsou hvězdy, které jsou viditelné ze Země, miliardkrát méně jasné než světlo ze Slunce a milionkrát slabší než světlo Měsíce. Rozptýlené světlo ze Slunce je na naší obloze tak jasné, že často během dne přehluší světlo hvězd, ale ne vždy odražené světlo Měsíce.
„Měsíc je blíže Zemi než hvězdy, takže jeho povrchová jasnost je větší než povrchová jasnost oblohy,“ říká profesor Guinan.
Viditelnost měsíce ve dne ovlivňují i roční období, včetně fází Měsíce, a podle toho, jak jasná obloha je ve dne. V blízkosti fáze novoluní je příliš blízko ke Slunci, než aby byl vidět. Když je blízko úplňku, je vidět pouze v noci, protože Měsíc vychází při západu a zapadá při východu Slunce.
Měsíc je nad obzorem 12 hodin denně, ale v zimě, kdy jsou dny kratší, je méně viditelný během dne. Podle profesora Guinana je Měsíc za denního světla nejvíc vidět týden po novu a týden po úplňku.
„Během fáze srpku, kdy je blízko ke Slunci, můžete skutečně vidět temnou část Měsíce, kterou byste kvůli silnému svitu Slunce vidět neměli. Tmavá část Měsíce dostává odražené světlo ze Země. Nejlepší čas na pozorování tohoto jevu je ve fázi srpku, tři nebo čtyři dny po novoluní.
Relativní blízkost Měsíce k Zemi v průměru 384 400 kilometrů znamená, že světlo, které odráží, se nám zdá jasnější než objekty vyzařující nebo odrážející světlo, které jsou vzdálenější, jako jsou hvězdy nebo jiné objekty.
