Článek
Už se vám stalo, že pro něco jdete a musíte se vrátit, abyste si vzpomněli?
Je tohle normální? Nezapomínám nějak moc, neleze na mě demence? To si občas řekne každý, kdo to zažil. Nová studie naznačuje, že to normální může být.
Studie, kterou vedl Gabriel Radvansky, Ph.D., psycholog z University of Notre Dame, tvrdí, že to normální je. A není to zas tak úplně způsobeno zapomnětlivostí. Je to právě samotný akt průchodu dveřmi, který způsobuje tyto podivné výpadky paměti.
„Vstup nebo odchod dveřmi slouží jako ‚hranice události‘ v mysli, která odděluje epizody aktivity. Vzpomenout si na rozhodnutí nebo činnost, která byla učiněna v jiné místnosti, je obtížné, protože byla rozškatulkována.“
V našich myslích, stejně jako ve filmech, překročení prahu signalizuje konec scény. Jak bylo podrobně popsáno v časopise Quarterly Journal of Experimental Psychology, vysvětlení vyplývá ze série experimentů, které zkoumaly vztah mezi pamětí a různými typy chození bytem.
Nejprve profesor Radvansky zadal skupině účastníků studie úkol vybrat předmět z jednoho stolu a vyměnit jej za předmět u jiného stolu v jiné místnosti. Poté nechal druhou skupinu provést stejný úkol mezi stoly, které byly od sebe vzdáleny ve stejné vzdálenosti, ale ve stejné místnosti.
„Rozdíl ve výkonech obou skupin byl dost velký na to, aby jím projel náklaďák. Navzdory jednoduchosti úkolu bylo dvakrát až třikrát pravděpodobnější, že lidé zapomenou, co mají dělat, když projdou dveřmi,“ popisuje profesor.
To naznačuje, že dveře fungují jako mentální bloky, které brání naší schopnosti vybavit si vzpomínky, vytvořené jinde. Zjištění se potvrdilo, když účastníci procházeli jak reálným, tak virtuálním prostředím.
Ale bylo to skutečně překročení prahu, které způsobilo jejich výpadky paměti, nebo to bylo prostě jen to, že byli v jiném prostředí, než ve kterém se učili svůj úkol? Aby to zjistil, nechal profesor Radvansky dobrovolníky provést další úkol výměny předmětů. Tentokrát úkol vyžadoval, aby prošli několika dveřmi vedoucími zpět do místnosti, ve které začali.
Jak se ukázalo, opět to bylo překročení prahu mentálních bloků. Jejich schopnost pamatovat si, pro co šli, byla stejně špatná, naopak, chybovost se zvýšila. To naznačuje, že akt průchodu dveřmi, spíše než skutečnost, že jste v jiném prostředí, ovlivňuje paměť. Proč se to tedy děje?
„Když se pohybujeme světem, je to velmi kontinuální a dynamické, a abychom se s tím vypořádali efektivněji, analyzujeme věci,“ řekl profesor Radvansky.
Existuje mnoho oblastí mozku, které reagují na různé druhy hranic událostí.
Hranice mentálních událostí jsou užitečné, protože nám pomáhají uspořádat naše myšlenky a vzpomínky. Ale když se snažíme vzpomenout si na to, co jsme měli v úmyslu udělat, získat, najít, může to být problém.
O tento výzkum se začali zajímat někteří architekti, kteří chtějí navrhovat prostory s dveřmi, které budou efektivnější. Chtěli by zvážit, kde jsou dveře potřebné a kde ne.
