Článek
Sedm každodenních událostí, které se v prostředí mikrogravitace na nízké oběžné dráze Země odehrávají zcela jinak.
Voda se vaří ve velké bublině
Na Zemi vytváří vroucí voda tisíce drobných bublinek páry. Ve vesmíru však vytváří jednu obrovskou zvlněnou bublinu.
Tento experiment byl proveden v roce 1992 na palubě raketoplánu. Var ve vesmíru vyplývá z absence konvekce a vztlaku, dvou jevů způsobených gravitací.
Z těchto varných experimentů se lze mnohému naučit. Podle NASA Science News: „Zjištění, jak se kapaliny ve vesmíru vaří, povede k účinnějším chladicím systémům pro kosmické lodě. Jednoho dne by také mohl být použit k návrhu elektráren pro vesmírné stanice, které využívají sluneční světlo k vaření kapaliny za vzniku páry, která by pak roztáčela turbínu a vyráběla elektřinu.“
Plameny jsou koule
Na Zemi stoupají plameny. Ve vesmíru se pohybují směrem ven od svého zdroje všemi směry. Zde je důvod:
Čím blíže jste k zemskému povrchu, tím více molekul vzduchu tam je, a to díky gravitaci planety, která je tam přitahuje. Naopak, atmosféra se při vertikálním pohybu stále ztenčuje, což způsobuje postupný pokles tlaku. Rozdíl atmosférického tlaku na výšku jednoho centimetru, i když je nepatrný, stačí k vytvarování plamene svíčky. Vzhledem k tomu, že ve spodní části plamene je více molekul studeného vzduchu, které tlačí na horké molekuly, než je v jeho horní části, plamen klade menší odpor nahoře. A tak se vznáší vzhůru.
Když ale neexistuje gravitace, rozpínající se horký vzduch má stejný odpor ve všech směrech, a tak se pohybuje kulovitým směrem ven od svého zdroje.
Bakterie rostou víc. A stávají se smrtelnějšími
Mnoho let experimentů ukázalo, že bakteriální kolonie rostou ve vesmíru mnohem rychleji. Například kolonie E. coli rostou téměř dvakrát rychleji, než jejich pozemské protějšky. Některé bakterie se navíc stávají smrtelnějšími. Kontrolovaný experiment v roce 2007, který testoval růst salmonely na raketoplánu Atlantis, ukázal, že vesmírné prostředí změnilo expresi 167 genů bakterie. Tyto genetické úpravy způsobily, že Salmonella téměř třikrát častěji způsobuje onemocnění u myší než kontrolní bakterie, pěstované na Zemi.
Existuje několik hypotéz, proč se bakteriím daří ve stavu beztíže. Mohou mít jednoduše více prostoru k růstu než na Zemi, kde mají tendenci se shlukovat na dně Petriho misek. Například salmonela, reagující na stres ve vesmíru, zjistí, jak by mohla zvládat stresové situace na Zemi.
Pivo se nedá říhnout
Vzhledem k tomu, že mikrogravitace neznamená žádnou vztlakovou sílu, neexistuje nic, co by ve vesmíru vytlačovalo plynové bubliny nahoru a ven ze sycených nápojů. To znamená, že bublinky oxidu uhličitého jednoduše stagnují uvnitř limonád a piv, i když jsou v břiše astronautů. Proto je pití sycených nápojů nebezpečné.
Růže voní jinak
Květiny při pěstování ve vesmíru produkují různé aromatické sloučeniny a v důsledku toho voní výrazně odlišně. Je to proto, že těkavé oleje produkované rostlinami, které nesou vůni, jsou silně ovlivněny faktory prostředí, jako je teplota, vlhkost a stáří květu.
Vůně „z jiného světa“ produkovaná odrůdou růže s názvem Overnight Scentsation, která letěla na raketoplánu Discovery v roce 1998, byla později analyzována, replikována a začleněna do parfému „Zen“ prodávaného japonskou společností Shiseido.
Vesmírný pot
Jak bylo vysvětleno v souvislosti s plameny svíček, nulová gravitace znamená, že nedochází k přirozené konvekci. Tělesné teplo nestoupá z kůže, takže se tělo neustále potí ve snaze ochladit se. Ještě horší je, že tento stálý proud potu nekape ani se neodpařuje, ale jednoduše se hromadí. To vše vytváří pěkně vlhkou cestu na onen svět.
Zmáčknuté oční bulvy
Stav beztíže drtí astronautům oční bulvy a rozostřuje vidění. Zadní části očí některých astronautů jsou zploštělé, zatímco u jiných dochází k otoku zrakových nervů, což je stav, který je na Zemi důsledkem abnormálně vysokého tlaku tekutiny v hlavě. Děje se to z podobných důvodů v prostředí vesmíru s nulovou gravitací. Bez gravitačního tahu směrem dolů se tělesné tekutiny pohybují výše než normálně, a tak je v lebce více tekutiny než obvykle, která tlačí na oči.
Problémy s očními bulvami tak mohou být limitujícím faktorem v trvání budoucích misí.
Je toho ještě mnoho k řešení. A přitom vesmírná stanice je ve výšce „pouze“ okolo 400 km nad Zemí. Co potom lety na Měsíc, Mars, nebo dál?
Zdroj: NASA
