Článek
Jedovatý rejsek
Sliny rejska krátkoocasého obsahují tolik jedu, že po kousnutí rejskem zasažený drobný savec umírá během několika vteřin. K lovu používá silný neurotoxin, který se tvoří ve žlázách v ústní dutině. Tímto způsobem loví rybky, čolky a další drobné živočichy. Tento severoamerický rejsek krátkoocasý měří jen 10,5 centimetru. V případě, že kousne člověka, postižené místo bolí obvykle několik dní.
Černá vdova
Snovačka jedovatá, kterou si představíme spíš pod pojmem černá vdova. Černá vdova je pasivní pavouk, neútočí, pouze se brání. Obvykle je velká 2,5 centimetru, ale někteří jedinci mohou dorůst velikosti až šesti centimetrů. Jestli se ale cítí ohrožena, kousne. Její kousnutí je 15krát jedovatější než uštknutí chřestýše. Kousnutí má u člověka za následek svalové křeče, je nesmírně bolestivé, způsobuje nevolnost a bez lékařské pomoci i smrt.
Velké množství jedu má v sobě samička. Sameček je tak malý, že jeho jed není pro člověka smrtelně nebezpečný, ale v případě drobných savců je velice účinný. Název černá vdova se používá pro několik podobně vypadajících jedovatých pavouků, ale skutečná černá vdova je jen jedna a žije pouze v Americe.
Outloň váhavý
Nechat bezbranné mládě opuštěné a bez dozoru obvykle není dobrý nápad. Může si to dovolit noční poloopice z jihovýchodní Asie, která, než vyrazí v noci za potravou, odloží své mládě na větev. Zároveň mládě celé olíže svými jedovatými slinami, které ho chrání před stromovými predátory. Jedovaté sliny způsobují i větším savcům stav šoku, proto se mláděti raději vyhnou.
Outloni se pomalu a neslyšně sunou po větvích v lese. Živí se různými druhy hmyzu. Jejich domovem je jihovýchodní Asie od Bangladéše po Vietnam, Malajsii a Indonésii.
Jedovatá sarančata
Křiklavě zbarvená sarančata Romalea microptera odrazují od útoku ptáky a ještěrky pěnou u ústního otvoru a na hrudi. Odpuzující látky, které vylučuje, se na vzduchu mění v pěnu. Tisíce vzniklých bublinek praská a uniká z nich štiplavý plyn, který okolo sarančete vytvoří ochranný chemický povlak. Když ani tato ochrana na útočníka nestačí, saranče použije poslední zbraň: vyvrhne na predátora tuto odpornou tekutinu najednou.
Buldočí mravenci
Nejnebezpečnější mravenci jsou z rodu Myrmecia. Říká se jim buldočí mravenci. Pocházejí z Austrálie a Tasmánie.
Na rozdíl od jiných mravenců mají na obranu i modifikované kladélko, které funguje jako žihadlo. Navíc mají neobvykle velká kusadla. Kusadly i žihadly do těla obětí vpraví nadměrné množství jedovaté kyseliny mravenčí. Buldočí mravenci jsou příbuzní mravenců z rodu Solenopsis, kterým se říká ohniví mravenci. Po jejich kousnutí a žihadlech zůstanou na kůži puchýřky podobné spáleninám. Stejně jako ostatní mravenci spolu komunikují feromony. Jakmile na jejich území přijde vetřelec, okamžitě se na něj vrhnou.
Šípové žáby
Nejsilnější jed ze světa zvířat mají pralesničky, šípové žáby. Dávka jejich jedu 0,001 miligramu může být pro člověka smrtelná. Šípové žáby hýří fantastickými barvami, zelenou, černožlutou, růžovou až oranžovou. Vlastně je chrání jejich krása, jako by říkaly: koukni se, ale nesahej!
Některé jihoamerické indiánské kmeny používají tento jed k napouštění špiček šípů. Z jediné samičky žáby získají až 40 otrávených šípů. Jed má i anestetické vlastnosti, je účinnější než morfium. Dost možná obsahuje i přírodní antibiotika, protože šípové žáby netrpí žádnými bakteriálními chorobami.
Kobra černokrká
Jeden z nejobávanějších afrických hadů je známý tím, že „plive“ jed. Kobra černokrká obvykle uštkne kořist jako jiný jedovatý had, ale v krajních případech se vztyčí a roztáhne kůži podél hlavy. Tlakem mohutných čelistních svalů vytlačí jed z velkých žláz po stranách hlavy. Zuby uzavřou jedovaté kanálky a jed vystříkne malými otvory u špičky obou zubů.
Kobra dokáže jed vystříknout na vzdálenost až 2,5 metru. Jed je smrtelný tak, že pouhý gram může usmrtit až 165 lidí. Pokud se jed dostane do očí, hrozí oslepnutí.
Zdroj: Zvíře: David Burnie, 2014, Universum
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pralesni%C4%8Dkovit%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Outlo%C5%88_v%C3%A1hav%C3%BD
