Článek
...kde v květnu 1945 sídlilo Vojenské velitelství pro Prahu XI–Žižkov pod vedením štábního kapitána Vladimíra Balcara. Na Žižkově se v květnových dnech bojovalo doslova o každou ulici. Ulicemi se nesla střelba, vznikaly barikády a obyčejní lidé nacházeli odvahu postavit se nacismu. Tyto události jsme si připomněli symbolicky právě v předvečer 8. května — dne kapitulace nacistického Německa a konce války v Evropě. Na radnici jsme umístili osm bílých růží jako symbol čistoty, úcty a touhy po svobodě. Osm růží pro 8. květen a pro všechny, kteří našli odvahu postavit se zlu.
Čest našim hrdinům.
Překvapivě i tento pietní akt vyvolal u části lidí vlnu nenávisti a negace. A proč? Protože ANO prý nemá právo podobné věci připomínat. Prý „ANO svoloč“, „ANO propaganda“, „ANO špatně“. Dokonce jsem četl i absurdní výroky o tom, že „aktuální vláda podporuje ruSSácký fašismus“.
A tady už říkám jasně: dost. Nikdo normální fašismus nepodporuje. Naopak, právě neustálé překrucování reality, nálepkování a hysterické dělení společnosti na „správné“ a „špatné“ mi připomíná něco, co demokracii rozhodně neprospívá. Svět není černobílý a měli bychom si to konečně přiznat.
Já se na věci dívám méně ideologicky a více realisticky. Útok Ruska na Ukrajinu považuji za tragédii a nemám problém to říct otevřeně. Zároveň si ale nemyslím, že geopolitika funguje jen podle jednoduchého rozdělení na dobro a zlo. Ukrajina před válkou nebyla členem NATO ani Evropské unie a je faktem, že Rusko tento prostor dlouhodobě považovalo za svou sféru zájmů. Stejně jako mají své zájmy Spojené státy, Evropská unie nebo Čína. A právě střet těchto zájmů nás bohužel dostal tam, kde jsme dnes. Stejně tak odmítám dnešní pokrytectví části společnosti. Na jedné straně se mluví o historické pravdě, ale na druhé se přehlíží role banderovců, zločiny některých ukrajinských nacionalistů během války nebo problematická minulost pluku Azov.
A zároveň se někdy skoro stydíme připomenout, že významnou část Československa osvobodila Rudá armáda a tisíce obyčejných sovětských vojáků zde položily život v boji proti nacismu. To přece neznamená obhajobu dnešního Ruska ani Vladimira Putina. Jen odmítám přepisování historie podle aktuální politické módy.
Přesto si nenechme vzít květnové dny ani radost z míru. Desítky lidí reagovaly na naši pietní akci pozitivně a měli z ní upřímnou radost. Čím více se blíží volby, tím více jsem mezi lidmi. Na Vítkově mě dokonce zastavila jedna paní se slovy: „Vy jste ten pán z ANO?“ Přiznám se, že mě to potěšilo. Krátce jsme si povídali a dal jsem jí na sebe kontakt.
Tento týden byl mimořádně hektický. Nestihl jsem ani naše sedmileté výročí svatby. Rodině jsem proto věnoval alespoň páteční odpoledne po oslavách na Vítkově. Možná i díky tomu mohu dnes s určitým odstupem více reflektovat, co se v posledních dnech odehrává v politice a jak rychle dnes politika překrývá obyčejný život.
Prezident Petr Pavel řeší zpoždění premiéra Andreje Babiše téměř jako státní krizi. Promiňte, ale patnáct minut opravdu není důvod k národní tragédii. Premiér jezdí po republice, pracuje od rána do večera a má nabitý program. Celá kauza už působí spíš úsměvně. Mediální parodie ve stylu „Pane Bureši, už je čas…“, inspirované filmem Marečku, podejte mi pero!, pak spíše ukazují úroveň dnešní mediální a politické kultury. Mimoto prezident v minulosti sám vyzýval občany, aby nespěchali u příležitosti Mezinárodního dne bez spěchu. Tak může být vlastně rád, že ho premiér alespoň v něčem poslechl. Neustálé vyhrožování žalobami a mediální přestřelky přitom pokračují. V případě údajných výhrůžek přes SMS, které policie odložila, jsme od Hradu žádnou výraznější sebereflexi neslyšeli.
V týdnu se vrátila bitcoinová kauza a korunu tomu nasadil kandidát ODS na pražského primátora Tomáš Portlík: „Nešlo o snahu se obohatit.“ Pak se člověk musí ptát: a co tedy byly ty honoráře vyplácené v bitcoinech? Celá věc působí odpudivě a znovu ukazuje, proč lidé přestávají tradičním stranám věřit. Takto asi ne… Rozhodně to nebyla žádná „provozní slepota“. Jsem přesvědčen, že veřejnost si zaslouží znát pravdu.
Lidé chtějí změnu a ta změna přijde!
Poklidné květnové dny.
