Článek
Bytová přeháněná aneb Kde končí smlouvy a začíná emoce
Vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha s manželem předají Praze 3 městský byt na Žižkově, z něhož jim radnice v červnu vypověděla nájem kvůli údajnému porušení podmínek. Ty tehdejší mediální přestřelky a palcové titulky mě neuvěřitelně překvapovaly. S jakou razancí některá „přání lepších lidi“ útočila na starou smlouvu a s jakou vášní se řešilo, zda v bytě bydlela její dcera se studenty, či ne… Snažil jsem se tehdy zapojit do debaty a pochopit, co vlastně tyto „spravedlivé kritiky“ k útokům na blízkou spolupracovnici premiéra Andreje Babiše vede.
Celý ten spor se ale odehrával úplně jinde: šlo hlavně o značku ANO a o politický pohled. Přitom jádro pudla leží jinde. Byt byl smluvně ošetřen před mnoha lety a podle mého názoru – který mimochodem sdílela i část radních z Prahy 3 – žádný reálný důvod k výpovědi neexistoval. Mediální smršť byla prostě přemrštěná. Smluvní vztahy mají řídit fakta, nikoli emoce a novinové titulky. Smlouvy totiž nejsou noviny a už vůbec ne příspěvky na sociálních sítích, těch našich „novověkých“ hospodách, kde to u virtuálního piva přímo vře a židle létají vzduchem.
Přiznávám, že jsem Tünde Barth v té době osobně neznal. Až před měsícem mě náhoda na Úřadu vlády přivedla do hloučku debatujících… Díky mému spojení s Prahou 3 jsme se dali do řeči, představila se mi a předala mi vizitku. Poděkovala mi za to, jak jsem se za ni v té smršti zloby postavil a snažil se najít objektivní pravdu. Zmínila také, že se připravuje na vyklízení bytu – nechce jít do zbytečného sporu, aby neuškodila hnutí ANO. Tehdy jsem jí řekl, že by se bránit měla. Politika je jedna věc, ale právo a spravedlnost stojí mnohem výše.
Měla z toho radost a já měl radost z jejího ohleduplného přístupu, byť jsem s jejím ustoupením úplně nesouhlasil. Řekl jsem jí to otevřeně, protože věřím, že voliči hnutí ANO chtějí férovost a jasná pravidla, ne hysterii. O to víc mě těší, že tento týden udělala obojí: byt Praze 3 vrátí, ale zároveň požaduje omluvu. Takové jednání si totiž nikdo nezaslouží, zvlášť když s městskou částí od počátku vše aktivně a otevřeně řešila. Pokud se radnice omluví, jsou manželé připraveni spor ukončit. Vrácení bytu ani finanční odškodnění nechtějí. Jde jim čistě o pravdu. Uvidíme, kam až celá věc dojde – i když na sousedských skupinách i v ulicích očekávám ještě velkou debatu.
Miliardový ping-pong a klid pro odbory
Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů sobě se dohodla na snížení návrhu schodku státního rozpočtu na příští rok v řádu jednotek miliard korun oproti původním 389 miliardám. Ještě letos navíc předloží změny zákonů, které reálný schodek sníží o dalších 20 miliard, jak doplnil šéf Motoristů a ministr Petr Macinka. A do třetice: pro rok 2028 předloží koalice schodek nižší o dalších 60 miliard korun. Za mě jsou to docela fajn čísla, i když věřím, že ušetřit by se dalo ještě víc.
Podobně to vidí i můj kolega Robert Králíček, jako poslanec – také by si přál, aby byl schodek ještě o něco nižší. Na debatě s občanem na Praze 12 jsme to ve čtvrtek řešili snad deset minut. Pán tedy nebyl úplně volič ANO, přetřásali jsme dopravní stavby i fakt, že za vlády ANO byl rozpočet v minulosti dokonce vyrovnaný. Byla to dobrá diskuse. Nemám rád, když někdo na druhého křičí, diriguje ho z pozice síly a nerespektuje partnera u stolu. Byla to férová hra – asi jako když hraje Patrik Nacher ping-pong. Může to trochu létat zprava do leva, ale hraje se podle pravidel a pro potěšení nejen sportovního ducha, ale v tomto případě i mysli a demokracie.
Je zkrátka dobře, že se vládě podařilo dospět k dohodě, která umožní rozpočet v pondělí schválit. Snad ty miliardy nebudou létat tak divoce jako v bitcoinové kauze… Mimochodem, zaznamenali jste už někde omluvu od zástupců minulé „lepší“ vlády – té vlastně „nejlepší od roku 38“ – nebo mi to jen uteklo? Třeba ještě překvapí.
Mezitím v Praze člověk jen nevěřícně kroutí hlavou nad průzkumy a podporou hnutí STAN. Že by v tom hrály roli šifrované telefony? Snad ne, to bych pražskému voliči fakt nepřál.
Jedno je ale jisté: změna se blíží. Primátor Svoboda byl v posledním období neviditelný trochu jako jitrnice z pohádky Obušeku z pytle ven!, „jakou svět neviděl“. Po komunálních volbách tak Praha získá někoho, kdo bude přinejmenším o poznání akčnější. Laťka holt nevisí moc vysoko.
Tento pražský politický rybníček ale ve výsledku jen zrcadlí celostátní náladu. Stejná únava z pasivity a nečitelné kauzy totiž postupně štěpí důvěru voličů napříč celou republikou.
Spokojeni ale mohou být kolegové odboráři. Už jsem dlouho žádné téma ze světa práce nevytáhl, tak dnes přidám i kapku z tohoto soudku: návrh z dílny Motoristů na zavedení karenční doby totiž neprošel. Podle šéfa Motoristů se ve vládě projevilo sociálnědemokratické cítění jak u části hnutí ANO, tak u SPD. „Odboráři tak mají o důvod méně nás kritizovat“ – i když sám ministr by téma v budoucnu asi rád znovu otevřel, tak uvidíme. Jako sociálně smýšlející člověk mám z výsledku radost. A teď už zase zpátky do ulic za svobodou slova!
Demokracie je o rozhovoru. Na ulici i po telefonu
O tom už jsem vlastně dneska psal, že? Tak směle do toho! Občas se mě lidé ptají, jestli má smysl se pořád dokola bavit s těmi, kteří nás zrovna nevolí. A já tvrdím: má to obrovský smysl. Svoboda slova a schopnost spolu mluvit je to nejcennější, co v demokratické společnosti máme.
Tento týden jsem ráno u rozdávání letáků na Praze 12 potkal pána, který náš příznivec věru nebyl. Hned na přivítanou mi vmetl do tváře, že hnutí ANO je sekta a nemá s demokracií nic společného. Kladl jsem důraz na klid a vysvětlil mu, že máme vnitřní stanovy, jasná pravidla a prošli jsme řádnými volbami. Když pak stočil zrak k mé červené kšiltovce s nápisem Silná Praha, zeptal jsem se ho zpříma: „Vy si snad nepřejete, aby Praha byla silná, úspěšná a lidem se tu dobře žilo?“
Abych mu ale dokázal, že o názory lidí opravdu stojíme a nejsme žádná uzavřená skupina, slíbil jsem mu, že o našem rozhovoru napíšu právě sem. Slib tedy plním: jsme parta lidí rozkročená od sociálních po pravicová témata a chceme jednoduše to, aby se Praze dařilo…
O tom, že tyto páteční texty mají smysl, mě hned v úterý přesvědčil dlouhý telefonát s pánem až z Jižní Moravy. Pravidelně mé řádky čte a chtěl probrat pražská témata, inkluzi i kroky vládní koalice. Připomněl jsem mu, že naši lidé jsou ve vládě teprve devět měsíců, ale už teď se daří plnit konkrétní věci – třeba stavební zákon – a s novým rozpočtem se věci pohnou ještě víc dopředu. Výměna názorů byla skvělá, lidská a osvěžující. Říkal, že nám fandí, přeje si, aby se celé republice dařilo, a že máme být ještě ráznější. Ujistil jsem ho, že bojuji na všech frontách, přeji si, aby bylo lépe, a jako tým makáme – přesně tak, jak máme v hesle. Myslím, že zavěšoval spokojený.
S podobně dobrou energií jsem strávil i minulý víkend. V sobotu jsem vyrazil na vinobraní na Jiřák, kde nová dlažba konečně ožila lidmi a skvělou atmosférou. V neděli jsem se pak zastavil v Uhříněvsi za starostou Tomášem Kaněrou. Nakonec se ve čtyři odpoledne umoudřilo i počasí, vysvitlo slunce a zbytek dne jsme si užili hlavně s dětmi u skákacího hradu a při fotbálku s Honzou Hušbauerem. Do voleb na magoš jdeme za ANO s číslem 22, tak nám držte palce!
Věřím, že právě skrze normální lidský rozhovor a vzájemný respekt se můžeme jako společnost posouvat dál. Ať se daří.
Krásný pátek a pohodový víkend!
